Pozice dítěte

Ačkoliv jsem věděla, že jde jen o film, stejně se ve mě vařila krev při pomyšlení na dětský život zmařený dalším namachrovaným pitomcem, pro kterého je silnice jen jedním z prostředků, kterak si ještě víc namasírovat své už tak dost veliké ego. Jsem na takové věci zkrátka alergická, obzvlášť u nás, kde každý třetí řidič jezdí jak hovado a veřejné mínění, složené většinou z majitelů aut, je nezřídka na jejich straně. Mé hodnocení se netýká ani tak dění kolem samotné tragédie, ale spíše naprosto reálné studie dysfunkčního vztahu mezi matkou a jejím slabošským synem, něco tak věrohodného a opravdového, jak ve vykreslení charakterů, tak v jejich ztvárnění, se zase tak často nevidí. (09.02.2014)

Tak pri tomto Rumunskom filme som bol vážne na vážkach či mu udeliť tri, alebo štyri hviezdy. Čo treba určite zvýrazniť na tomto filme je vynikajúci výkon ženskej protagonistky Cornelie (matka; Luminița Gheorghiu). Emotívne film veľmi dobre funguje, ale chýbala mi tam proste jedna perlička, jeden moment čo by som si povedal ahá to je niečo viac. Ono Poziția copilului má výhodu v tom, že pôsobí veľmi reálne a tí čo majú peniaze naozaj možno dokážu zachrániť svojho potomka pred väzením. Jedna vec je ale väčšia sranda a to, že ak sa stane havária proste záleží na tom či sú obete a ten čo napríklad niekoho zrazí opitý a ten prežije vyviazne lepšie, ako ten čo niekoho zabije pre napríklad chybu pri jazdení autom atď. Film teda prináša do reálneho sveta možnosť sa zamyslieť nad spravodlivosťou či nespravodlivosťou podobných situácii. Vzťah matky a syna je naozaj zaujímavý a to vo všetkých ohľadoch. Syn v podstate nechce, aby sa mu matka príliš starala do života a ona chce byť súčasťou jeho života čo najviac. Udeľujem aspoň pol bodu navrch ešte. (Hodnotenie 3,5) (11.03.2016)

Skôr útrpné ako výborné. Uhol pohľadu na tento film samozrejme závisí od toho, nakoľko otvorení ste pri rozhovoroch o sebe so svojimi priateľmi navôkol. Pokiaľ dokážete len tak pri pive s kýmkoľvek prejsť osobnou psychoanalýzou, tento film Vás prekvapí maximálne tak tým, že tie našuchorené "výborné dialógy" postrádajú akýkoľvek humor. Ako keby ak niekto zomrie, muselo všetko naveky zvážnieť. Hoc nech ide aj o smrť dieťaťa. Veď život ide ďalej, vážení. Život, nie smrť. Aj tie pozície deciek sa tuná týkajú skôr tých preživších ako tohto zrazeného. Či už ide o jeho brácha, alebo o toho, čo zrazil, alebo o toho, o ktorého sa ten, čo zrazil stará. 60% (04.11.2016)

„O co mě prosíte?“ - „Řekněte mi kolik“. - „Uvědomujete si, jak drsně to zní?“ - „Promiňte, měla jsem těžký den. Řeknu to jinak. Povězte mi, co by vás přimělo k tomu, abyste změnil výpověď?“ Když matka žehlí za syna to, co si sám nadrobil…Úvod byl docela nedivácký, chvíli mně trvalo, než jsem se zorientoval v postavách a jejich vzájemných vztazích. A fandit nebylo komu. Ale postupně film začal bavit, zajímalo mě, kam až matka zajde, a zda se syn „pochlapí“. Nakonec se to vyvinulo trochu jiným směrem, než jsem čekal, ale zklamání se nedostavilo, právě naopak. Pozice dítěte působí dost autenticky a je podpořená výbornými civilními hereckými výkony. A přestože film naráží i na klasické „ruka ruku myje“ upravené pro rumunské reálie, hlavním tématem je nefunkční vztah matky a syna. Řada scén se člověku vryje do paměti (upřímný rozhovor se snachou, setkání se svědkem, návštěva u pozůstalých atd.). Akorát otevřený konec mi nesedl, ačkoliv si člověk může leccos domyslet, i proto „jen“ silné 4*. Od Netzera budu chtít vidět i jeho další počiny. (03.11.2019)

Rumuni opět potvrdili, že jim silná rodinná dramata jdou hodně slušně. Působí jinak, jak od Skandinávců, ale pořád si drží hodně slušný realistický základ. Tady v tomto případě je základ hodně drsný námět, který realisticky zachází do myšlení jak člověka, který způsobí neštěstí, tak především jeho matky, kolem které se to celé točí, a která je z celého filmu nejzajímavější. Tvůrci nic nenaznačují a přímo od podlahy rozjíždí psychologii postav tak, jako jsem ve filmu hodně dlouho neviděl. (20.02.2018)