Padesát odstínů šedi

Radši bych znovu byla měsíc v klinické smrti, než tuto pitchovinu vidět znovu. Když projedu seznam fanoušků této debility (filmu) tak mi to ukazuje náctileté vlhké holčiny , které mezi nohama dodnes měly maximálně robertka, co čorkly starší ségře ze šuplíku a proto vědí hovno o sexu a věcech kolem něj. Takže chápu, že jsou nadšené, ale já osobně se skoro až stydím, že mám stydké pysky mezi nohama, protože názor na tento film mám asi jako každej chlap s pořádným ptákem a to, že je to od tvůrců vysemenění se nám divákům přímo do XICHTU a ještě čekaj že jim to spolkneme. Ani omylem a autorce knihy doporučuji, ať si radši pořádně zašuká a už nic nepíše kromě dopisu na rozloučenou, kdyby jí došlo, co stvořila za sračku a chtěla to se sebou skoncovat. A vzkaz pro všechny dívčiny, co mi řeknou jaká jsem kráva , co to nepochopila - Zašukejte si, pak změníte hodnocení drahé panny :-P (21.02.2015)

Koukám, že zdejší panicové mají zase potřebu ukázat svýho virtuálního pindourka a rádoby sexistickejma kecama ze sebe udělat světem protřelé machos. Musím se přiznat, že na šeď se mně moc nechtělo, ale dvě věci tam na mě magnetili. Jamie Dorman, ten chlap mě naprosto rozsekal v seriálu The Fall a pak jsem byl zvědav na erotický scény. Pokud jde o první, tak Jamie mě svým výkonem opět neskutečně přijmně potěšil. Dostává psychologicky poměrně složité postavy, ale vypořádává se s nimi na jedničku. Pokud jde o Dakotu, tak u ní jsem si jist, že na castingu krom talentu byla ještě hodně podstatná postava (Jamie má teda taky luxusní postavu, to si pánové můžeme dát vzpomínek až budeme váhat mezi posilkou a hospodou ) a neokoukaná tvář. Vydařilo se. Dakota má topkovou postavu a myslím si, že pro ty dokonalý kostýmy (výborná práce vyběrů oblečení ) co měla na sobě to byla vysloveně odměna bejt na jejím těle. Pokud jde o tu erotiku, jsem taky spokojen. Rozhodně to nepůsobí rádoby provokativně, není to o sexu a kompozice erotičtějších scén vizuálně skvěle západá do obrazovýho celku. Danny Elfman dal do svý hudby nálady, co podpořily vyznění příběhu, který na mě působí jako čistokrevná ukázka lásky a jedné z nejnešťastnější zamilovanosti co jsem na plátně viděl. Ano, jasně, z logického hlediska to může působit jak románek z drůbežárny, ale copak má zamilovanost logiku, copak je racionální, pragmatická nebo se při ní od začátku ví přesně co bude potřeba podstoupit a obětovat ? Tahle vizuální lahůdka a příběhova dobrůtka ještě před mejma očima určitě zaparkuje. (12.02.2015)

Padesát odstínů šedi by měli promítat ve 4D kině, nechat se (z)bičovat sedačkou by mohl být možná i větší zážitek, než sledovat tuhle podnikavou dívku, kterak se dvě hodiny snaží vykřesat z dominanta romantické štěňátko. Neškodná blbina, které ten humbuk kolem paradoxně hodně ubližuje. Příště míň kecat a víc plácat. (14.02.2015)

Pretty Woman 2. Postupem času všichni mávnou rukou nad tím, že je to plytké a často předvídatelné, když to aktuální dobu vystihuje tak trefně, s nádechem neodolatelného glamouru. Ale teď je in strašně držkovat jak je erotika nezáživná a herecky je to fádní, přičemž jsou to spíše neopodstatněné nárážky ve stylu "dav říká sračka, tak to říkam taky". Uvidíme jaký odraz společnosti bude kromě tradičních bondovek v roce 2035, ale to už bude Fifty Shades of Grey určitě blízko červeným číslům, pokud bude ČSFD a internet jak ho známe dnes ještě vůbec existovat. (16.06.2015)

I don't make love. I fuck. Hard. Kdo by to byl řekl, že z bestselleru Padesát odstínů šedi, který již od pohledu není a nebude kandidátem na Nobelovku a je určený spíše dámskému publiku, nebude Oscarový trhák? Božínku, to je tak překvapivé, že se z toho šoku nemůžu vzpamatovat! A co teprve zdejší páni kritici, kteří kvokají blahem nad létajícími auty v rychlém a zběsilém tempu, nad filmem, v němž se cvičená opice dostat do systému Interpolu za dvě sekundy a závěrem, kde na hlavního hrdinu čeká za rohem vždycky kozatá modelka. Takový film je nicméně pro nás, tupé slepice, až příliš intelektuální a inteligentní. Ale teď ve vší vážnosti - kdo nezkritizuje Padesát odstínů, jakoby nebyl. Kdo to nepovažuje za debilní, je sám debil. Osobně si myslím, že inteligentní člověk si vyvodí již z prvních řádků na čsfd (nebo na databázi knih, chcete-li) v jakém duchu film proběhne. Jenomže to by nebyli pánové s mindrákem z malého pinďoura, kdyby se nemuseli povznést nade všechny a nade všechno. Ovcovitost a pozérství lidí mě pravděpodobně nikdy nepřestane překvapovat. Zkopírujte pár slovíček z online slovníku, okořeňte to pár kundami a davy z vás budou šílet. Hm. Upřímně, film není ničím jiným, než klasickým hollywoodským produktem, s několika poplácáními a prsama navíc. A s absencí šťastného konce. Knižní předlohu jsem nečetla, ani mě nijak zvlášť nelákala. A účast Jamieho Dornana byla trochu zklamáním, protože díky The Fall vím, že má na víc. Do filmu jsem tedy nešla s vysokým očekáváním, ale závěrem můžu říct, že to bylo celkem milé překvapení. Troufám si říct, že nebýt špatně napsané hlavní hrdinky, byl by film opravdu hodně příjemnou jednohubkou. My ženský víme to, co žádný hodný Honza prostě nikdy nepochopí - záhadní a chladní muži nás přitahují jako magnet, protože sníme o tom, že takové zničené mučedníky napravíme právě my. Jakkoli nemožné to je, doufáme, že my budeme tou jedinou, která v něm probudí dobráka od kosti. To ale hlavní hrdinku neopravňuje, aby se chovala jako dvanáctiletá zamilovaná husa. U těch adolescentů jsou kousání rtů, hihňání v nevhodných situacích a hloupé otázky možná roztomilé, ale od studentky literatury je to nepřípustné a otravné. Škoda, protože bez tohoto typického klišé charakteru "neviditelné tuctovky" s mozečkem o velikosti hrášku by to překvapivě fungovalo. Mimochodem, moc mě potěšil odkaz na The Fall! "Provaz ,páska, kabelové svorky, vy jste úplný sériový vrah!"- "Dnes ne." (07.03.2015)