Padesát odstínů šedi

Z deníku Marie K., extrémně obézní osmačtyřicetileté vyučené jeřábnice, toho času nezaměstnané, obývající skromný domek po rodičích ve Svrbění nad Laločnou okres Stará Páka spolu s osmadvaceti pouličními kočkami neidentifikovatelných směsných plemen. Marie miluje kvalitní literaturu, nenáročné zahradní práce vleže, ráda luští sudoku a je vášnivou čtenářkou ženské přílohy Blesku: Sobota, 14. února 2015. Můj milý deníčku, právě jsem se vrátila z Olomouce, kde jsem se byla konečně pokochat filmem podle té neluxusnější knížky úpa nejúžasnější spisovatelky světa, se kterou jsem si užila tolik vzrušení. Ne s Erikou, ale s knihou, samozřejmě, hihihi. Bože, to bylo tak skvělý! Nyní, když mé knižní představy byly tak famózně vizualizovány, opravdu se nemůžu dočkat, až se hned zítra pomiluju s Robertem. /Poznámka mimo téma: Krávo, nezapomeň ráno v sámošce na ty baterky jako posledně! Čtyry tužkový dvouáčka!!! Víš, že byl včera Robert už dost chcíplej!/ Kde jsem to… Ahá. Takže, deníčku, musím ti říct, že takhle jsem se necítila už léta. Ani s Robertem ne! A můžu odpřisáhnout, že dokonce ani s Azorem, když ještě chudáček žil a tak pohotově vždycky reagoval, jakmile jsem si ji potřela vepřovým sádlem. Je mi po něm dost smutno a dodnes si vyčítám, že jsem se v tom opojení trochu nekontrolovala a tiskla kýty k sobě tak vášnivě, až to křuplo. Ale zpět k tomu nejúžasnějšímu zážitku evr! Sice mě trošku zklamalo, že si tvůrci asi blbě vyložili ty Eričiny úpa opravdické zážitky a obsadili do hlavní role takovou chcíplou vychrtlinu. Všechny přece víme, že chlapi chtějí pořádné ženské krev a mlíko, a ne ty hnusně kostmi chrastící žoužele! Tsssssss. No, už od začátku, hned v té Kristiánově kanceláři, jsem začala cítit ono kýžené erotické dusno, až jsem se celá zpotila, chvílemi jsem úplně zapomínala chrochtat a samým vzrušením se mi roztřepalo všech pět pneumatik a roztřáslo vole. Už jen to jméno, Kristián, ve mně vyvolalo děsný dežavy z toho, jak jsem si zamlada hrála s kořenovou zeleninou u filmů s Oldřichem Novým. Naštěstí mi Alena z kravína dala včera úplně čupr radu, ať si v tom Cinestáru koupím celej lávsít. Opravdu nad zlato! Naprosto bez problémů jsem se do něj vešla, netlačilo mě mezi půlky žádný zasraný opěradlo jako posledně u Bridžit Džonsnový a vedle sedící divák to tentokrát přežil bez fraktur. Dokonce mi ještě i zbyl kousek místa na malý snek, tři megapopkorny, a dvě litrový fanty jsem měla celou dobu na dosah rukou. Lávsít je skvělej. Jakmile jsem začla cítit to napětí, mohla jsem se dost pohodlně rozvalit a dokonce i trošičku roztáhnout nohy. Sice mi chvíli vadily ty mrtvý mouchy padající ze stropu a ten chlápek vedle mě celou dobu, co pak uzavírali tu SEKSUÁLNÍ smlouvu o dílo, divně chrčel a hrozně sebou škubal, asi si ho honil, prasák, ale nakonec ztichnul a dal až do konce pokoj a já se mohla plně vpíjet do toho fešáka! Ježyš, to byl ale FRAJER!!! Já věděla, a Erika mi to teď potvrdila, že se vyplatilo podržet si věneček pro toho pravého! Je to jasný, holka jako lusk, ještě mi ani padesát nebylo, a nejsem ani trochu na pochybách, že záhy taky potkám mladého, nechutně bohatého a prudkého elegána, kolem něhož, jak by tak květnatě napsala Erika, se vznáší aura jemně perverzních příslibů nepoznaných rozkoší, které přivedou do extáze každý klín. Elegána natolik volnomyšlenkářského, že když mu v baru večer poblijete boty, jen vás něžně odtáhne téměř v kómatu do luxusního hotelu, aniž by se o cokoliv pokusil, nechá vše pěkně uzrát a hned s prvním kuropěním se na vás rozkošnicky vrhne a neváhá vám z úst vylízat zbytky natrávených česnekových jednohubek, nutely, tataráku a škvarků. Tomu já říkám vášnivý milovník. Takovému by dozajista ani nevadilo, že po bůčku vždycky strašně prdím! Jen z tý jakože bondáže jsem byla dost rozpačitá. Ta Kristiánova mučírna mně přišla kapku fórová. Pokud ty pouta na ruce nebyly ukotveny ke stropu minimálně chemickou kotvou HK-40, fakt nevím, nevím… Pro takovou anorektickou mršinu jako tu špatně vykreslenou Anastázii jakože dobrý, ale pro pořádný kus ženský? Realita je přece úplně jiná, to všechny už dávno víme nejen z Eriky, ale taky z Rosamunde a Danielle. A to jsou jó ostřílené nabíječky. Ono i až mě Kristián přicvakne klepetama k takhle mrcasní pelesti, budu mít docela strach, abych ho s ní ve víru vášně neumlátila. A ten bitchík! Jestli si chlapec myslí, že mě s takovým karnevalovým ometačem bude lechtat mezi záhyby, tak to je hoch dost na omylu. Tohle by mi ani neprokrvilo opruzené strie. Ne, ne. Bondáž je pro mě jako fakt novinka, jednou jsem se sice nechala při SEKSU s Robertem pleskat po podbradku, ale holky říkaly, že to se prej nepočítá. Cítím, že můj princ je blízko, jsem celá orosená a chci být na něj dokonale připravena. Domluvila jsem se proto s Karlem z prasečáku, i když je to dost odporný a nechutný tlusťoch, že mě za basu lahváčů příští týden po šichtě přikurtuje k porážecímu rámu, citlivě depiluje letlampou i na zádech a hrudníku, abych byla pro Christiána jakože moderně atraktivní, pak mě nějakou tu hodinku či dvě zpracuje lešeňovou trubkou a až sem mu otevřu, pokusí se do mě přes všechny ty SEKSY měkoučké faldíky a záhyby dostat jateční pistolí. Takhle mě pak už Kristián ani trochu nepřekvapí. /Poznámka mimo téma: Krávo, nezapomeň se dostat do léta zpět na těch svižných sto osmdesát. Pamatuješ přece, jak se tě na poslední dovolené v Chorvatsku pokusila ta banda pošahanejch Grínpisáků vtáhnou z pláže zpět do moře!!!/ Milý deníčku, tak to je pro dnešek asi vše, záhy ti sem napíšu, jak to dopadlo s tím Karlem. ****** Už u Heryho Potrata tolik osvědčený genitální marpetting zase vyhajpoval do popředí snad tu nejbrakovější sračku z nejsmrdutějších zákoutí všech Červených knihovnen, k níž záhy vznikl ještě horší film, ve kterém mladší a mnohem buzerantštější klon Kolina Firta šuká stejně odpornou, akorát o třicet kilo lehčí René Zelvégr způsobem, z něhož by každý bondér zoufalstvím spolykal kouli do huby a klipsny na bradavky, načež by se se šíleným smíchem umlátil jezdeckým bitchíkem. Naštěstí to má ten slibovaný hustý erkový rejting a sem tam zahlédneme nejen celé kozy, ale jednou dokonce i rozechvělý a úplně nahý pupík a vše je doplněno kvanty opravdu necenzurovaných záběrů na depilovanou bukvičí prdel. Úplně jsem se rděl a uhýbal studem očima! Pauzy mezi tím brutálním skoropornem jsou vyplněny natolik eroticky sofistikovanou literární patvorbou, že brzy na základkách začnou dozajista více smrdět dívčí hajzly a závratně stoupne prodej XXXL absorbčních intimek pro zabržděné panny v přechodu. Hrozně se už těším na dvojku, Padesát odstínů žluti, kde prý tu krávu v detailním záběru romanticky pochčije pissingově vyšinutý CEO firmy Matsuchita Electronics. (15.02.2015) (méně) (více)

„What are butt plugs?“ Knihu jsem nečetl, obsah pokračování mi není znám a odborník na ženskou sexualitu nejsem. Tento komentář proto berte pouze jako poznámky laického čitateľa, který by ovšem lepšími dvěma hvězdičkami hodnotil nezávisle na tom, co z filmu vyčetl či nevyčetl. ___ Padesát odstínů šedi obnažuje a do krajnosti dovádí pravidla tradičních milostných dramat antiklimatickým příběhem prozření naivní romantičky, která kromě vlastní identity objevuje také muži řízený svět tržního kapitalismu („Welcome to my world“). Grey je svým chladnokrevně obchodnickým přístupem a touhou vlastnit dokonalým prototypem muže-kapitalisty, přesvědčeného o své nadřazenosti. Vztah chápe jako obchodní transakci, před jejímž provedením je třeba vyjednat co nejvýhodnější podmínky („I don’t do romance“). On nakupuje, Ana prodává. V doslovném i přeneseném významu. Ženu zahrne drahými dary a „tvrdě ošuká“ za to, že se mu ona poníženě poddá. Přitom ji dokáže přesvědčit, že vzdát se zodpovědnosti znamená stát se svobodným. Nebude-li žena respektovat jeho pravidla, bude potrestána. Scény s dominantní matkou a vzpomínky na vztah s partnerkou, která si ho podmanila, přitom naznačují, že Greyova potřeba erotizované nadvlády vyvěrá z jeho strachu z ženství, resp. ze ztráty kontroly nad tím, co jej dle platného sociálního řádu dělá mužem. ___ Ana při své nezkušenosti bezelstně přijímá pravidla světa, v němž je potěcha muže nadřazena všemu ostatnímu, v němž je pro ženu určující pocit ponížení, v němž je muž (nejen v sexu) aktivní a žena pasivní, jako normu. Jiná pravidla nezná a pro účely pohádkově přímočarého vyprávění s černobílými charaktery ani není žádoucí, aby je znala. Možnost podvolit se muži je pro ni výsadou, za kterou se dotyčnému odměňuje přípravou snídaně (jako naplnění mužské fantazie lze vnímat i samozřejmost, s jakou se Ana ujímá své role hospodyňky). Teprve postupně při svém alenkovském bloudění krajinou S/M objevuje, kým vlastně sama je (mimo jiné skrze sexualitu) a začíná chápat, že být ženou neznamená být (nástrojem) pro druhé, o všechno se podělit (včetně sendviče připraveného k večeři) a stát se neviditelnou. Pomalu do Greyova světa zanáší svá vlastní pravidla, své vlastní způsoby dosahování slasti („It’s you that’s changing me“). ___ Vztah přesto zůstává dle zásad melodramatu nenaplněn. Důvodem toho, že on a ona nakonec šťastně nespočinou v náruči, je příznačně partnerčino poznání, po čem muž(i) skutečně touží a co to obnáší být ženou. Plnění Greyových fantazií a tedy hraní role, kterou od ní vyžaduje, nepřispívá k Anině spokojenosti. Chtěl bych proto věřit, že nevzrušivost poměrně krotkých a příliš krátkých erotických scén (s hudbou, která zabíjí jakékoli vzrušení) byla autorským záměrem. Nejvíc sexy je film tehdy, když se v něm o sexu jenom mluví a zůstává ve sféře nerealizovaných fantazií protagonistky, která takto ovládá vyprávění a má muže alespoň na chvíli ve své moci (rozhovor nad smlouvou). Během erotických hrátek podle Greyových představ Ana naopak veškerou moc ztrácí. Do prázdna vyznívající konec a nedostatečnost (délkou i explicitností) tělesné erotiky tak z jistého hlediska nejsou chybou, ale snahou podrýt androcentrické vidění a chápání světa, jak jej reprezentují tucty jiných romantických filmů o neviditelných ženách a dominantních mužích (jít ještě dál za hranice validní interpretace, také diskontinuitní střih a skoky přes osu během scény Anina prvního pohlavního aktu by šlo číst jako vyjádření jejího osobního „paradigmatického zlomu“). 50% (08.02.2017) (méně) (více)