Obsahy(2)
Slavný román I. A. Gončarova o citlivém, ale nepraktickém Oblomovovi a jeho příteli, pragmatickém, aktivním a úspěšném Štolcovi, je dnes stejně jako v polovině předminulého století příběhem o věčném souboji rozumu a citu, o hierarchii životních hodnot. Prubířským kamenem povah obou mužů i jejich společného přátelství se stane jejich společná láska k jedné dívce – Olze. Stejnojmenná filmová adaptace, jíž se ujal jeden z nejznámějších ruských režisérů Nikita Michalkov, patří zároveň k jeho nejkrásnějším snímkům. Prostředí petrohradských paláců či zašlá sláva venkovského sídla Oblomovky v Rusku minulého století poskytly režisérovi i jeho kameramanovi Pavlu Lebeševovi látku k okouzlujícím, výtvarně sugestivním scénám. Hereckému koncertu tří hlavních postav nezapomenutelným způsobem dominuje Oleg Tabakov v roli líného, hlubokého a zároveň nesmírně senzitivního Oblomova, po boku s Jelenou Solovjejovou v roli Olgy a Jurijem Bogatyrjovem v roli Štolce. Oblomov patří k filmům, o nichž by se dalo říci, že byly natočeny srdcem. O tom, na čí straně ve věčném souboji rozumu a citu stojí sám režisér, svědčí jeho vlastní slova: „Natočil jsem Oblomova tak, jak jej Gončarov napsal. Ačkoliv nás na mnoha stranách přesvědčuje, že je třeba být aktivní a bystrý jako Štolc, nejlepší části románu patří Oblomovovi – jeho dětství a vztahu k Olze.“ (Česká televize)
(více)Recenze (71)
silný film, kterému se dobře povedlo zachytit kontrast mezi pasivním, citlivým a věčně zasnělým Oblomovem a jeho přítelem, někdy až k nesnesení činorodým a racionálním Štolcem. Komu dát za pravdu? Krásné záběry přírody, tklivý i když neustále se opakující hudební motiv. Co pro mne film docela sráželo byla postava Olgy, která oproti předloze vyznívá téměř jen jako hloupoučká stafáž do počtu...podivnou "milostnou" scénu s ohryzáváním palce Michalkovovi neodpustím! ()
Oblomov ako stelesnenie lenivosti, až som mal pocit, že počas filmu ani nevstane z postele, a vstane len aby sa najedol. Jeho kamarát z detstva Štolc ako protiklad s aktívnym petrohradskym spôsobom života si s ním, na počudovanie, vedel pekne zafilozofovať o živote, o zmysle existencie a o svojej povahe. Liečba z oblomovštiny zaberá, ak sa do nej zapojí žena. Musím sa ale priznať, že druhá polovica filmu s aktívnym Oblomovom ma veľmi nebavila, to jeho zvláštne dvorenie a psycho zvraty mi nesadli. A zmysel záveru s utekajúcim chlapcom mi tiež akosi unikol. –––– Všetci rozmýšľajú len o tom, ako žiť. A načo? O tom nikto nechce rozmýšľať. Aký je tvoj život, potrebuje ťa v ňom niekto? ()
Opožděně komentuji, ale přece... Nádherně se podařilo Michalkovi dostat klasickou literární látku na plátno. Pouhé dvě malé výtky: Pořádně ve filmu není vyjádřen vztah mezi Oblomovem a Olgou. Nebýt obeznámena s předlohou, asi mi pohnutky hlavních hrdinů absolutně unikají. Pak také, konec je zde prezentován skoro jako happyend. K němu má ale ten skutečný přitom nejdále; v románu Oblomov v podstatě končí tím nejtragičtějším způsobem, jakým skončit mohl. Uznávám, že to ale mohl být i záměr tvůrců. Vždyť náš milý Ilja má právo na konečné štěstí! V budoucnu pravděpodobně ještě zhlédnu jednou. ()
Rozhodně nebudu přehánět, že Oblonov je opravdový majstrštryk a to ve všech směrech. Vřele doporučuji. ()
"Člověk se třemi univerzitami by rád vystudoval další a ty, ty se trápíš tím, že jsi ještě vše nezapomněl." ()
Úsměvné romanticko-epické drama v dokonalé režii, s podmanivou, i když syntetickou hudbou. Bavil mě hodně i dabing Topfera... Hlavního hrdinu zcela chápu !! ()
[3,5*] Dobrý film, ktorý si plynie svojim pomalým tempom, pričom neurazí, ale ani veľmi neohromí. Vymyká sa akurát úsek citového vzplanutia, ktorý je nakrútený naozaj skvelo a má niekoľko mimoriadne pôsobivých scén (list, búrka, ...). ()
Velkolepý epický příběh vyprávěný odzbrojujícím poetickým lyrismem. Díky výborným hereckým výkonům a nápadité režii to všechno do sebe zapadá, doplněno decentní, ale efektní hudební kulisou. Kvalitní český dabing. *** Ve zkratce: Maminka přijela. Maminka přijela. Maminka přijela. ()
Umělecky prostě skvělé dílo. Michalkov v tomto filmu navazuje na předchozí tradici filmových adaptací klasických ruských literárních děl a daří se mu to na výbornou. Celé je to prodchnuto symbiózou nádherné lyriky s jemným ruským humorem tak příznačným pro tvorbu demokratů 19. století, jak si nevzpomenout na našeho profesora ruštiny, který nás učil k lásce k ruské literatuře; však i Gončarova jsme museli znát u maturity! Výborná i hudba a snímky překrásné ruské venkovské přírody s lukami a březovými hájky! Herecké umění Tabakova, jeho zvládnutí obtížné role původně melancholického unuděného šlechtice s přerodem, jaký umí jen láska, ale okamžitě se zase ponořující do minulosti, když si Oblomov uvědomuje, jakou falešnou hru s níim hraje nezralá Olga v podání také výtečné Jeleny Solovjevové. Není třeba váhat - pět hvězdiček! ()
Zase Jednou Film O Mě, A Nic Mi Z Toho Nedali!-) ()
Držal som mu veľmi palce, ale inak to vlastne ani nemohlo dopadnúť. Je to smutný film, ale krásny. Oleg Tabakov je famózny, réžia je vynikajúca, a príbeh je nesmierne ľudský. Najsilnejší moment filmu je pre mňa asi rozhovor Oblomova a Štolca v saune. Keďže aj ja mám v sebe trochu z Oblomova, je to pre mňa dosť osobný film. 10/10 P.S.: Videné s českým dabingom, ktorý bol skutočne výborný. ()
"Víš ty vůbec. co je to jiný? Jiný ani nemrkne a stěhuje se do nového bytu...a já jsem podle tebe jiný, co?...Copak se honím, pracuji, málo jím nebo co? Nebo vypadám zuboženě? Nedostává se mi snad něčeho? Nikdy v životě jsem si sám nenatáh ani punčochu...a zatím žiju, chválabohu!" Typická staroruská poetika z pera Nikity Michalkova. Ale perlivé monology postupem času ustávaly na úkor nudné romantiky. "Všichni myslí na to, jak žít. Ale proč, o tom nikdo nepřemýšlí..." ()
Nedokonalosť ruského človeka a poézia jeho duše v najlepšej réžii. Čo si možno na jesenné nedeľné popoludnie viac priať. Lahôdka vo filmovej podobe. 95% ()
Ruská klasika v mistrovském provedení Nikity Michalkova a famózního Olega Tabakova. Z filmu dýchá široká ruská melancholická duše v mnoha odstínech. Neohrabaný a těžkopádný Oblomov vzbuzuje úsměv a lítost zároveň. Závěrečná scéna s Oblomovovým malým synem, který běží nadšeně vítat přijíždějící maminku, uzavírá dojemně kruh nejen celého filmu, ale i pomyslný oblouk za Oblomovovým vlastní nerozhodností introvertně promarněným životem. To vše je umocněno vynikající kamerou i úchvatnými scenériemi ruského šlechtického venkova, dobovými kostýmy, jakož i výbornými hereckými výkony všech účinkujících, z nichž mnozí představují typicky rázovité figurky z daného prostředí. ()
Na knihu to samozrejme nemá, ale Tabakov je takpovediac dobrý Oblomov a záverečná scéna mi evokuje všetko to krásne a ľudské z ruského realizmu. ()
Michalkov, jak je u něho pravidlem, lehce překroutil literární předlohu. Kniha je neúprosná, film v podstatě Oblomova do jisté míry empaticky omlouvá. No dobře. Šváby konsumující zbytky jídla a kvasu nechme stranou, Zachar je dobrý hnusák a Ilja Ijlič už si to nějak zdůvodní. Oleg Tabakov je naprosto skvělý, jako obvykle. ()
Oblomov jako prototyp pro termín lišnyj čelověk. O tom jsme se něco naposlouchali za totáče v hodinách ruštiny. Škoda že nám radši nepustili tenhle film, to by nás určitě bavilo víc. /// Film v poslední třetině už dost nudí, ale budiž, asi je na mé barbarství opravdu příliš umělecký. ()
Jestli film, při všech svých vymoženostech, není schopný obsáhnout (kvalitní) literaturu, v celé její šíře a hloubce (a budu to tvrdit stále), najdou se filmy, které se k pomyslnému Olympu (více méně) přibližují. Oblomov patří k takovým snímkům. Jestli mě Bratři Karamazovi (1969) nechali chladnými, Michalkov pro nás připravil opravdový gejzír přenádherných scén a výstupů. Zvláště retrospektivní scény patří mezi ty nejkrásnější a spolu s výkonem Olega Tabakova patří k vrcholům snímku. Je zbytečné hledat ve filmu mouchy. Stačí jen chtít a nechat se vést. Bez rozdílu žánrů za 5. ()
Tabakovův koncert. A dojal mě konec, na ten si určitě počkejte, aneb jak pragmatismus prohrává se srdečností. ()
Jak zfilmovat klasický román devatenáctého století? Adabašjan a Michalkov navrhují: 1) Když jsme dějově ve druhé polovině XIX. století, budeme tam i vizuálně. Každý druhý záběr připomíná malby Repina nebo Něstěrova. 2) Pro pár desítek klíčových odstavců, které by bylo prekérní filmovat, si seženeme herce s příjemným témbrem, který nám je do nějakých hezkých záběrů přečte. – Proti této části receptu bych se ohradila. 3) Z celého románově hlubokého popisu hlavní postavy se chytíme jedné vlastnosti. Třeba infantility Oblomova. Nevynechávat dlouhé pasáže jeho vzpomínek na dětství, nafilmovat je jako tragikomické sny o zoufale ospalém království, kterým panství Oblomovových rodičů bylo, sny, které se mu zdají v dospělosti za jeho osmnáctihodinového spánku. Scénář každou epizodou odhaluje, že pětatřicetiletý Oblomov je vlastně děcko, které dosud nebylo schopno přejít od snění, plánů a prázdných slov k jednání, reálnému životu. Je v tom jeho slabost, nezodpovědnost, neschopnost, ale i důvod, proč je snadné jej poučovat a vést a těžké se na něj zlobit; proč vyvolává trpělivé sympatie a oddanost hned v několika lidech, stává se centrem jejich života – jako miminko, o které je stále třeba pečovat a které je neodolatelné mimojiné svou bezbranností. Když se Oblomov chová zle, egoisticky, nevděčně, vyděračně – nelze to soudit jako dospělou zlost, jsou to neuvědomělé chyby a egoismus dítěte. Daný návod na zfilmování Gončarova docela funguje. Vrcholné momenty filmu: nápaditě napsaná scéna seznámení Oblomova s Olgou a jako vždy skvělý Jurij Bogatyrjov, zde v roli Štolce. ()