Unaveni sluncem

Rozhodně ne špatný film. Svým tématem naopak silný a významný. Ovšem jako celek dosti zdlouhavý (především svojí expozicí) a tím pádem i bohužel chvílemi nudný. Víceméně klasický kvalitní film, jehož kvality jsou neoddiskutovatelné, ale který mě nikterak neuchvátil a zanechal ve mně spíše průměrný zážitek. 6/10 (29.01.2014)

Je na čase trochu rekapitulovat (aby ne, je to moje více jak šestitísícídvousté hodnocení) a musím říct ANO!!! Ruská kinematografie je mi mimořádně blízká a mám ji rád, tenhle film jen a jen potvrzuje a umocňuje má slova. Michalkov je čaroděj, který umí... umí Vás vtáhnout do jeho světa... Já se tomu nebráním, naopak (24.12.2005)

Vzhledem k faktu, že cesta ke zhlédnutí tohoto díla byla dlouhá, čekal jsem hodně. A k mému velkému potěšení se mi dostalo krásného filmového zážitku. Možná ne dokonalého, přece jenom ta stopáž mohla být kratší a taky jsem moc nechápal přítomnost té "ohnivé koule", ale jinak nemám co vytknout. Ona počáteční pohodová slunná atmosféra totiž nevydrží dlouho. Michalkov sice pokračuje v milém letním vypárvění a dělá jako by se nic nestalo, ale přitom divákovi dává jasné indície, že něco v pořádku není. Na povrch se pozvolna dere minulost a její křivda, která společně s politickou situací dokoná dílo pomsty. (Zprvu) nenápadné vylíčení doby stalinistických čistek se ohromně vydařilo (a také poslední pohled hlavního hrdiny na společné foto s Josifem Vissarionovičem byl velmi výmluvný). A vztah otce a jeho dcery byl tak krásně vykreslen, že až srdce plesalo. Nutno podotknout, že malé Naděždě byla role opravdu napsána na tělo a její postava rozdávala dětskou přirozenost a radost na všechny strany. Unaveni sluncem asi úplně nebude film pro velkou diváckou obec, přesto si svoje publikum, které ho náležitě ocení (třeba jako já, 5*), určitě najde. Jinak vzhledem k závěru moc nechápu vzniklé pokračování, které díky znalosti konce jedničky považuju za nesmyslné a nemám zájem ho vidět. (15.12.2011)

Někdy před ca 20 lety moje první významné setkání s novým ruským filmem, které pak dlouho dlouho nic nepřekonalo, snad až Vozvraščenije a Izgnanije od Zvjaginceva, nebo Nočnoj dozor od jistého šíleného Tatara. A přitom laskavě hřejivý a prosluněný začátek filmu tomu nijak nenasvědčoval - idylické okamžiky na dřevěné dače vprostřed ruského letního venkova 30.let působí mile vančurovsky, poeticky až kýčovitě. Ovšem režisér má jiný záměr: Nečekaná návštěva z města začne do děje i do divákovy duše vnášet mírný neklid, který postupně zesiluje a zesiluje, aby vygradoval v drsném a nemilosrdném finále, které po předešlých úsměvných rodinných scénách působí jako rána kladivem do hlavy. Nevím tedy jak vy, ale já byl z toho konce napoprvé dost omráčený. Nu ale což, tak už to holt v Rusku chodilo, chodí a chodit bude... Výborný Meňšikov, výborný režisér, scénárista i herec Michalkov a výborná je i jeho malá (vlastní) dcerka. (23.06.2015)

Bez mučenia priznávam, že úvodné tri štvrtiny filmu som spätne ocenil až po jeho skončení. Samozrejme, že aj tieto priniesli skvelé herecké výkony, pokojnú, idylickú slnkom presvietenú atmosféru podporenú výbornou kamerou a aj náznaky záverečnej drámy. Diváka upokojí, že film okrem úvodnej tankovej scény, ktorá naznačí absurdnosť systému, ktorý v mene nejakých ideí je schopný a ochotný ísť proti vlastným ľuďom, systému, v ktorom ani hrdina občianskej vojny nemá vyhrané, vníma iba okrajovo temný podtext Miťovej návštevy. Ale práve od naznačeného účelu jeho príchodu začína mať film stupňované tempo a tušenú osudovosť podobnú antickým drámam. Plný počet hviezdičiek by som bol ochotný dať iba ak by pri záverečnom strihu 15 - 20 minút skončilo v koši. (15.11.2015)