Chraň nás od zlého

I nadále zůstává Friedkinův The Exorcist nepřekonán... Na začátku je divák znechucen otřepanou frází: podle skutečné události, které snad uvěří jen malé dítě. Celkově jsem z filmu rozladěn, i když to není přímo vykrádáním Friedkinova majstrštyku. Výborná kamera (jen občas chaotický střih), v noci většinou prší, slušná hudba, dobré herecké výkony, obstojné triky, božští Doors (byť mi k filmu moc nesedli). Snímek se snaží tvářit mysteriozně, bát se u něj ale moc nebudete. Pátrání po zlu je prokládáno užvaněnými scénkami, co zbytečně zbržďují děj, a ruší snahu o tajemné vyznění. Mrazivá atmosféra nikde, což je u daného žánru kámen úrazu. Neklidně tak působí záběry na noční město, poté napětí opadá. Škoda, i když snaha se cení. Na jedno podívání dostačující. (12.11.2014)

Kombo policejního thrilleru a ďábelského hororu mne fakt zajímalo a musím uznat, že se to povedlo. Atmosféra byla hrozivá a když tam byly jen náznaky neznámého zla, tak jsem se u toho fakt bál. Finální vymítání je už spíše jen taková show. Herci dobří a nejvíc mě bavil hlavní hrdina z Community v roli drsnýho, hláškujícího parťáka. Tvrzení, že je to podle skutečné události považuji za špatný vtip. (20.04.2015)

Skotovy filmy jsou jedny z mála, co dnes skýtají aspoň jakous takous zárukou, že když chce člověk zažít pořádný horor, nemusí si už jako obvykle projít například peklem řadového spoje Českých drah do Prahy. Jmenuje se to EC, opravdu hrůzné místo, kde kultura cestování už dávno bolestivě vykrvácela. Tří a půl hodinové martýrium ve smradlavém, špinavém a přeplněném kupé, jehož sedačku, posetou nekompromisně prosezenými pružinami, by i závodní fakír označil za extrémně nepohodlnou, to jednoho navždy poznamená tak, že si příště raději ukouše nohu, než aby si ten Regyjodžet nechal znovu ujet. K tomu samozřejmě celou cestu těsně po pravici několik let poctivě zrající bezdomovec a na všech ostatních místech, včetně chodbiček, bodrá, tmavohnědá východoslovenská rodina, co se se všemi deseti hyperaktivními důkazy své nezdolné fertility, drůbeží, psy a snadno rozebíratelným mobilním obydlím vydala na západ za lepšími zítřky. Ano, takto děsivou atmosféru dokáže nasimulovat málokdo! Proto velmi vítám, pokud se to někomu podaří, a dokonce to vměstná do pouhých dvou hodin. Skot, jakož už u Synystru, pokračuje v audioexperimentech a jeho podkres, kdy tři čtvrtiny filmu slyšíme v levé bedně démonický tinitus, jak hlavnímu hrdinovi kape na karbit, to je rozhodně něco, co samovolně zbaví lůžka přebytečných nehtů a nerozhodné sebevrahy konečně přinutí odrazit se od okenní římsy. Vytváření hrůzných obrazů mu jde natolik přirozeně a s grácií, že prostě není pochyb, aby tím Košičanem už někdy nejel. Přešťastný divák je pak připosraně schopen přimhouřit žlutě svítící oči a bez problému mu odpustit těch pár momentů, kdy se ti démoni chovají tak, že by je i samotný Lucifer nakopal kopytem do prdele za alogičnost posedávání. (12.10.2014)

Velice zajímavé dílo, které nápaditě kombinuje filmové skvosty jako je například Constantine a Seven. Nejen hlavní postavy zde září velice jasně, ale bezkonkurenční je zejména trojice španělského kněze, Erica Bana jakožto charismatického hlavního hrdiny a jeho parťákáka, adrenalinového nadšence a správného chlapa. Jediné co mne trochu mrzí, že bylo tolik času věnováno samotnému vymítání a jen tak málo soubojům, které se tolik dařily! Strašidelné to bylo jen mírně, ale to si film vynahrazoval perfektní temnou atmosférou sílící v průběhu celého sledování. Mimo to posedlí lidé vypadali vskutku ohyzdně a kamera je vždy zachytila při tom nejznepokojivějším možném chování. Až konec ve mně vyvolal smíšené pocity. Na jednu stranu jsem doufal v happy end, ale upřímně to možná vyznělo malinko ,,cheezy" a srazilo to finální hvězdu. 79% (28.09.2021)

W lcome to the Bronx aneb démon Jungler se skrz natěrače snaží probít na druhou stranu a v těchto divných dnech se musí divoké dítě detektiv Sarchie postarat o to, aby nenastal konec.. Koukám na komentáře a musím říct, že lidé jsou divní. Sice lze vytknout zkratkovitost děje či zbytečnou doslovnost a Derrickson už není neznámý voják, na jehož díla by se mělo pohlížet s rezervou, nicméně opět prokázal, že budování atmosféry (zvuk!) má v druhém prstu napravo od prostředníčku a vcelku lehce zapálil můj oheň hororové potěchy. Asi jste z komentáře poznali, že tolik kritizované propojení s The Doors mi vůbec nevadilo.. (16.07.2014)