Dítě číslo 44

Co to bylo? Kvůli tomuhle byl v Praze humbuk jako v poledne okolo Svatého Václava, kvůli tomuhle chtěl Ridley přecákat fasádu Národního muzea, kvůli tomuhle se na den zavřelo metro a kvůli tomuhle já šel do kina? Tak to teda pěkně děkuju, ale na něco co je ploché jako vietnamský hrudník já se můžu jít kouknout do podloubí na tržnici. Zabere mi to pět minut a nepřijdu o dvě a čtvrt hodiny života, z nichž každá minuta je stejně tak záživná, jako další taková pohádka o válce, ve které se válčí především s tím, jak udělat dobrý film. (18.06.2015)

Podle tak pitomé knihy, jakou dítě č. 44 je, se dobrý film ani udělat nedal. Co ještě v knize u motivace postav dává smysl, tedy, je to za vlasy přitažené a peklo na zemi, ale řekněme, že tomu může vstřícně naladěný čtenář, kterým jsem nebyla, s trochou alkoholu v krvi věřit, se změnami ve scénáři stalo už totálně na hlavu postaveným. Sice to tak víc jde k tomu zbytku, už to je vzhůru nohama komplet, ale tím se z toho, navzdory logice, kompaktní celek nestane. Relativně vysoko hodnotím kvůli Garymu Oldmanovi, krásným záběrům na projíždějící vlak a škodolibému potěšení, které mi působil pohled na Toma Hardyho válejícího se v blátě. Mám obavu, že se zas zvedl a potácel se směrem k dalšímu filmu. Pro ty, jimž konec připadal přeslazený. Tohle si kupodivu scenárista nevymyslel. Je to začátek navazujícího románu stejného autora. Kam se děj odebíral dál netuším, do druhého dílu jsem odvahu neměla. (25.07.2015)

Doufám, že už všem široko daleko došlo, že Espinosa není režisér ponurých historických thrillerů, protože scénáristy si vybírat moc neumí. Atmosféru a výpravu sice dává, ale dementní vyústění není to pravé ořechové stejně jako fakt, že to celé potápí do tmavě šedých roztěkaných filtrů. Prosím dejte mu někdo točit pokračování Bournea, potažmo dalšího Ramba apod. Protože tvrdší a surovější akci umí málokdo. Sice je jí tu málo, ale pošušňáníčko. (21.09.2015)

Knížku jsem nečetl, takže nemůžu porovnávat. Nicméně film je více než skvělý. Ze spousty komentářů jsem vyčetl, že první polovina je skvělá a druhá stojí za hovno. V mých očích ovšem první polovina byla skvělá a druhá ještě lepší. Mělo to spád, žádný zbytečně natahovaný scény a nudný vyšetřovací postupy. Jenom čistá, hnusná, depresivní ukázka tehdejší doby s několika luxusníma alerogickýma podtextama. Navíc se při filmu dá hledat zábavná hra jménem "Kolik českých herců a míst poznáš", to je další plus. Jediný co mi místama vadilo, bylo podivný (ne)herectví Toma Hardyho, kterej se občas v emotivních scénách zřejmě snažil napodobit slavné Schwarzennegerovské grimasy. Jinak proti filmu vůbec nic nemám a slabších pět tomu dám velice rád, protože to já u podhodnocených filmů dělám. (06.08.2015)

Přes počáteční nezajímavost, jsem se přistihl že bych se na opět skvěle hrajícího Hardyho vydržel koukat asi až do omrzení. Knížka musí být suprová a líbí se mě že film si vlastně od počátku dokáže držet několik dějových linek a ani jednu nějak výrazně nešidí. Takže se nejedná jen o plochou detiktivku, ale vyloženě divák téměř hmatatelně cítí tu hnusotu 50. let v Sovětském svazu. Tehdy člověk opravdu nemohl říkat co si myslel a pokud chtěl přežít musel prostě jen šlapat lajnu a nikomu nevadit. Hrozné a fascinující zároveň. Určitě si Dítě 44 časem moc rád připomenu. 65% (10.08.2015)