Dítě číslo 44

Čirá schizofrenie na place a plátně, která pokud by neměla ďábelské bolševiky, atakovala by Angelínky Neposraného o nejambicióznější hollywoodské hovno vysrané na diváky za poslední kalendářní rok. Tomáš je klasicky čestný a Noomi klasicky hnusná, komouši jsou zlí, Gary už je Starýmuž i na herecké štěky, všude je parodie na politickou paranoiu a celý to nedává sebemenší smysl. Logika a dějová linie jsou znásilňovány do análu v mnohem větším měřítku než ty zavražděné děti, kdy největší padouch není pedofilní nekrofil a masový vrah, ale jakýsi bolševický kretén, který sebere Tomášovi místo, chce mu šukat manželku, umí se teleportovat na všechna důležitá místa a bez následků střílí kolegy z práce přímo ve své kanceláři za bílého (pracovního) dne. Autor předlohy, který se „inspiroval“ totálními režimy měl buďto nulový vliv na scénář, nebo měl v hlavě nasráno. Nejvíc má ale v hlavně nasráno scénárista a režisér tohoto braku, kde nedává smysl absolutně nic od doby, co Otužilý vytáhne nedobrovolně paty z Moskvy, aby vyřešil nejzapeklitější případ celé své kariéry, logiku vztahu s vlastní manželkou. To se mu bohužel nepodaří, ale skončí to všechno dobře, Tomáš se vrátí do práce, kde sice bude nadále notovat zkurvenému režimu, zatýkat imperialistické živly a držet hubu, ale to už se od každého kladného hrdiny v dnešní době přece očekává. 40% (27.07.2015)

Natočené na voľnobeh. Kvalitné remeslo ktorému, ale úplne chýba autorská vízia a poriadná dramaturgia. Postavy sa viacmenej túlajú hore dole, tvária sa kruto prísne a sem tam zadrolia nejaké to lorem ipsum. Čo je teda veľká škoda, bo herci, predloha, aj atmosféra, všetko tu bolo ... a ostalo kriminálne nevyužité. 50% (10.08.2015)

Láká mě literární předloha, abych mohl porovnat, zda-li čtenáře (diváka) nakládá už ona, nebo je film nejvelkolepějším pohřbem přebujelých ambicí amerického velkofilmu za posledních deset let. Pár poznámek: při vší oblibě, Hardy neutáhne hlavní roli, snaha o introverta se rozbíjí o jeho huhlání a značně "omezený herecký rejstřík" [© Lima]; herecky táhnou na minimálních plochách Oldman a Kinnaman, byť hrají omezené (Gary), nebo rovnou zbytečné (Joel) postavy; pokaždé, když se objeví Kinamannův Vasili, film vybombí diváka absolutním wtf momentem, což nejlíp ilustruje celá desetiminutovka, kdy je hlavní dvojice hozena do dobytčáku; z hromady dějových linek netáhne ani jedna a smysluplné rozuzlení taky nemá žádná, takže v tom filmu je hodina navíc a další hodina chybí; samotné pátrání by nepustili ani dramaturgové Schimanského; Woodova kamera to topí ve stínech, není to temné, je to nepřehledné; a hlavně, zhruba v polovině by hlavní hrdinové skončili v gulagu, bez milosti. Dlouho jsem se u nějakého filmu tolik nestyděl. (26.07.2015)

V raji nie sú vraždy. To potom začnite ako vyšetrovateľ hľadať masového vraha. Navyše musíte vyšetrovať aj vlastnú ženu zo špionáže a viete, že skôr či neskôr pôjdu aj po vás. No a ani s tou manželkou to nie je to pravé orechové. Sériový vrah v stalinistickom ZSSR znie ako príťažlivá téma, lenže práve tieto spomínané vedľajšie dejové línie krimi líniu doslova zdržujú, tá sa nemôže rozbehnúť a nakoniec máte dojem, že je tu vlastne iba ako pozadie k nevyriadeným účtom hrdinov a antihrdinov. Čakal som podľa ohlasov katastrofu, tie vyše dve hodiny som ale prežil bez problémov, občas som sa bavil, občas som tlačil niektoré scény k prestrihu na hlavnú dejovú linku. (11.01.2021)

"Koho chytnou, toho zatknou. A koho zatknou, ten už je vinen." Paranoidní padesátá léta byla svinská a je jedno, zda-li to bylo v CCCP, ČSSR nebo v USA. Proč by však Američané ukazovali svůj zrůdný mccarthismus, když mohou ukázat stejně zrůdný stalinismus? To je snad jasné - nebudou si dávat vlastní gól. Tak se nám Andrej Čikatilo proměnil ve Vlada Maleviče, zase zavraždil nějaké děti u Rostova a tentokrát to ani nikdo nechtěl vyšetřovat. Ještěže máme geroje Lva, který se umí ubránit i v bezvědomí, běhá pěšky po evropské části Ruska a ještě ke všemu miluje svou ženu, která se ho bojí. Nějak z toho mám pocit, že to byla hrozná blbost, ale Hardyho zarputilost mne většinou baví sledovat. (04.02.2016)