Dítě číslo 44

Tiše se obdivuji za to, že jsem to dokoukal. Film se snaží působit faktograficky, a to tak, že je to spíše zmatečné. Nicméně fakta jsou smyšlená a zkreslují krutou realitu. Film selhal jakožto popis historie, film selhal se svým zmateným, skákavým a místy více než nudným příběhem. Tom Hardy a jeho skvělá ruská angličtina se to všechno snaží zachránit, ale tentokrát to ani jeho ramena neunesou.. (28.09.2015)

Kriminálka ze stalinského Ruska by snad stačila, ne? Nemuseli k tomu přidávat ještě trapný jakože mysteriózní motiv, který ale v ději skoro nevyužili. Takže si divák řekne jen: Cože? Co je to za ptákovinu, která zničila i ty poslední zbytky atmosféry dusivého strachu v totalitní zemi? Dlouhý úvod se vztyčením rudé vlajky nad Reichstagem je zbytečný, děj nijak neposunul. Že byl jeden voják hrdina a druhý se schovával, šlo ukázat i mnohem přesvědčivěji než v okázale dramatické scéně. V ději jsou nesmysly typu, že v SSSR se nevraždí, vzápětí se tam opakovaně řekne, že za vraždy bylo odsouzeno už několik nevinných lidí. Završení v bahně je nechtěně legrační. SHRNUTÍ: Rusko je země hrůz a tenhle film k tomu přidává ještě nepřesvědčivou hororovou linku. (01.02.2021)

Výborný námět, neskutečně špatné převedení na filmové plátno. Bylo by toho dost, co by se dalo na filmu strhat, důležité je si však uvědomit a diváka upozornit na to, že se nejedná o temnou detektivku o pátrání pro vrahovi dětí. Zde hraje daleko větší prim atmosféra a prostředí sovětského svazu 50. let, kdy byly všichni podezřelí a i výše postaveným hrozil soud nebo oprátka. Bohužel toto není ve filmu nijak zajímavě znázorněno a film po celou dobu neví, co chce vlastně vyprávět. (16.01.2016)

Znáte ten pocit, když máte krásné, dlouhé a všemi ženami obdivované péro, které však nechce stát? Já ne, ale po zhlédnutí tohoto filmu se do něj dokážu docela dobře vcítit. Na jedné straně mi to vcelku esteticky lahodilo a chvílemi mě to i bavilo, na straně druhé jsem se upřímně děsil nad dalším impotentním, uměle zkomercionalizovaným, plagiátorským literárním patogenem. Jako by už nebylo dost všech těch zkurvených Hery Potratů, Tvajlajtů, Hangrgejů a jejich nesčetných, stejně neoriginálních a trapných klonů. Tomáš Robert Kovář, jehož vizáž už sama o sobě prozrazuje, že se nakladateli v jeho konečníku určitě převelice líbilo, je prostě jen další Jana Rohlíková v kalhotách. Svou erektilní dysfunkci provinčního babrala vyřešil po absolvování kurzu tvůrčího sraní tím, že bezskrupulózně hodil do kopírky scénář k vynikajícímu Občanu X, doblil do něj milostné drama, jeho finále zhyzdil ukrutným holyvudským sračkoidem, no a pak už stačilo jen lubrikovat a polykat. A na světě je další slavný s-piss-ovatel, co se pouze vlastní „fantasií, pílí a kreativitou“ vykradl až na výsluní. Takže co s tím? Inu co by, z pěti jednu odervat za tu prachsprostou zlodějinu a druhou za místy naprosto kokotistické díry ve scénáři. Další už nechám s dovětkem, že být fešácký herec jako Tomáš Tvrdýy, docela by se mě dotýkalo, že mě poslední dobou ve filmech furt milostně párují s žijící reklamou na sexuální asketismus, která je s přibývajícím věkem čím dál víc k nerozeznání od Merylyn Mensna. (20.07.2015)

Herci stvárňujú svoje postavy pomerne vierohodne, ale zároveň aj veľmi neosobne. Za to bezpochyby čiastočne môže režim, v ktorom sa nachádzame, ale my tak nemáme takmer šancu si s jednotlivými aktérmi utvoriť nejaký vzťah a je nám potom tak nejako jedno, ako ich životnú púť dopadne. Prežijú? Dopadnú krvilačného vraha? Pozvoľné tempo chaotického a mnohokrát nelogického pátrania dopĺňa ťaživá atmosféra všadeprítomného strachu a beznádeje. To však nestačí na to, aby cez dve hodiny dlhý film plne udržal našu pozornosť. Tom Hardy a Gary Oldman odvádza štandardne dobrú prácu, ale neprehľadný a chaotický dej bez spádu, do ktorého kruto zasiahli strihačove nožnice, nemajú šancu plne utiahnuť. (12.11.2019)