Dítě číslo 44

Prečo tento film? Lebo tam hrá Tom Hardy. Je to ozaj môj obľúbenec a nepotrebuje mi už dokazovať svoje kvality, jednoducho siahnem po každom filme v ktorom hrá. Ja som ten film vnímal v prvom rade ako detektívny thriller, pretože sa hlavné postavy snažia dopátrať k úchylnému vrahovi. Všetko ostatné ako voľba vtedajšej vlády a spôsob života pôsobili druhorado, ale zároveň dej dobre dopĺňali. Koniec mi prišiel trocha vypustený, dosť ľahko bol popravený vrah bezmocných detí a navyše sa neobjasnilo na čo mu boli tie orgány, ktoré im amputoval. V konečnom dôsledku film hodnotím na 80%. (02.01.2016)

Na filmech hodnotím primárně práci režie, střihu a kamery. Podružnosti jako scénář či herecký výkony dokážu udejchat, když mi první jmenované složky dokáží patřičně vrazit jazyk do ucha. Child 44 natočil vynikající režisér s vynikajícím kameramanem, obsadil ho vynikajícími herci (Hardy udělá scénu jenom tim, že v ní sedí a čumí do zdi) a následně byl zprzněn neustálým přestříháváním až na únosnou mez 137 minut. V druhé polovině jsou na sebe scény naházeny příšernými střihy. Dialogy byly očividně brutálně kráceny (jde to dost poznat na nepatřičných prostřizích na různé detaily rukou či mlčenlivých tváří), dle různých elementů lze poznat, že scény měly často vypadat úplně jinak a věnovat se ničemu jinému, nadpoloviční část scén postrádá prostorovou expozici i uvedení některých vedlejších postav a takhle by se dalo pokračovat. V zásadě film přistupuje ke scénáři jak bulvární plátek k událostem - vybírá jen to nejšťavnatější, vytrhává z kontextu a předlohu využívá jen k tomu, aby to jakž takž drželo pohromadě. Stále však platí, že Espinosa je vynikající tvůrce a Wood šikovný kameraman. Záběrové kompozice a nasvícení je naprosto bravurní a já doufám, že full-cut se jednou dostane ven a já si ten film opravdu, do dna užiju. (15.09.2015)

Předlohu jsem nečetl, ale po zhlédnutí její filmové adaptace k ní moc důvěry nemám - kontrolka výskytu žánrových klišé zde bliká jak zběsilá. Suspendovaný policajt pátrající na vlastní pěst? Zlý nadřízený, který mu jde po krku? Vyšetřování řádění masového vraha? Nic, co bychom dávno neviděli stokrát jinde, jen s tím rozdílem, že děj je ze současné Ameriky přesunut do SSSR v 50. letech. Odtud mj. vyšší finanční náročnost takového natáčení v porovnání se snímky ze současnosti - penězi se zde jistě nešetřilo, ale věrohodnou iluzi sovětského prostředí se zde podle mě příliš vytvořit nepodařilo - pro člověka, který většinu lokací zná osobně, je zkrátka těžké v přítmí kinosálu najednou uvěřit, že se děj neodehrává v Rudolfinu, Národním muzeu, na Hlaváku, apod., ale v Moskvě 50. let (u zahraničních diváků toto asi logicky odpadá a film by na ně snad mohl působit více autenticky než na Čechy). Pokud jde o celkovou autenticitu snímku, k ní směřuje má největší výtka obecně - celý děj se odehrává v Rusku, všechny postavy nesou ruská jména, na zdech visí nápisy v azbuce, spousta postav mluví se silným ruským přízvukem (výborný Tom Hardy potvrdil pověst herce, který se na každou roli pečlivě připravuje), ale co je to všechno platné, když stejně všichni herci mluví anglicky. Na mě to prostě působí téměř komicky, když na sebe postavy s typicky ruskými jmény typu Vasilij, Alexej, Nina, Zina, Jelena apod. mluví anglicky a tváří se, jako by se nechumelilo. Pochopitelně chápu komerční aspekt věci, kvůli němuž je naprosto logické, že jde o film natočený v angličtině, ale za sebe nemám problém napsat, že toto je film, který měl být natočený v Rusku, s ruskými herci a v ruštině. Abych jen nekritizoval, na filmu se mi líbil vývoj vztahu mezi oběma manželi Děmidovými a pěkný závěr. Je tam i pár dalších momentů, kvůli kterým by člověk uvažoval, zda ještě jednu hvězdu nepřihodit, ale nakonec si nemůžu pomoct - ne že by to byl vyloženě průšvih, ale žádný zázrak to taky není. Když si člověk vzpomene, jak před necelými dvěma roky byla kvůli natáčení tohoto filmu docela dlouho výluka metra, o které s velkou chutí referovala všechna média jako o bezprecedentním narušení pražské MHD, a pak vidíte ve filmu scénu, kvůli které to celé bylo a která má sotva pár vteřin, musíte si nutně položit otázku, kterou by šlo vlastně vztáhnout na celý film jako takový: stál celý ten humbuk vůbec za to? (25.05.2015)

Letecký pohled na čadící lokomotivu uhánějící do podzimu zbarvené české krajiny je stejně fajn jako velké množství šedivých tuzemských uliček, ve kterých se natáčelo. Jenže další -pro- se už hledají obtížně. Nejen v návalu velkých ambicí, ale hlavně z pohledu odvedené práce – a to špatně hned na několika frontách. Hraje se na náhodu, hodně se stříhalo, přitom se měl onen schizofrenní scénář spíš hodit do koše. Děj a motivace postav jsou v řadě případů v lepším případě nepochopitelné, jednotlivé scény se dramaturgicky rozpadají, jsou hloupé i směšné (pasovou kontrolou přes negramotného vojáka, parodie na ruský akcent), mnozí herci jsou nevhodně obsazení, Tom Hardy jen huhlá a dle mého znovu ukázal, že je coby hlavní herec přeceňovaný. A režisér Daniel Espinosa je tak trochu patlal. Přitom námět á la v socialistickém ráji zločin oficiálně neexistuje a inspirace zločiny skutečného sériového rostovského řezníka vypadaly slušně. Hlavním protivníkem našeho vyšetřovatele není magor, co ujíždí na malých klucích, ale státní aparát. Jenže tady jsem se nic nového o ovládání společnosti strachem nedozvěděl. Jako detektivka to nefunguje, jako psychologické drama také moc ne. Pokud mě někdo zaujal, tak zbabělý kariérista Joel Kinnaman. I když pokud by ve snímku jeho postava nebyla, asi by se tolik nestalo. A to vlastně platí i o celém filmu. Kdyby vůbec nevznikl, tak … (30.07.2015)

Znáte ten pocit, když máte krásné, dlouhé a všemi ženami obdivované péro, které však nechce stát? Já ne, ale po zhlédnutí tohoto filmu se do něj dokážu docela dobře vcítit. Na jedné straně mi to vcelku esteticky lahodilo a chvílemi mě to i bavilo, na straně druhé jsem se upřímně děsil nad dalším impotentním, uměle zkomercionalizovaným, plagiátorským literárním patogenem. Jako by už nebylo dost všech těch zkurvených Hery Potratů, Tvajlajtů, Hangrgejů a jejich nesčetných, stejně neoriginálních a trapných klonů. Tomáš Robert Kovář, jehož vizáž už sama o sobě prozrazuje, že se nakladateli v jeho konečníku určitě převelice líbilo, je prostě jen další Jana Rohlíková v kalhotách. Svou erektilní dysfunkci provinčního babrala vyřešil po absolvování kurzu tvůrčího sraní tím, že bezskrupulózně hodil do kopírky scénář k vynikajícímu Občanu X, doblil do něj milostné drama, jeho finále zhyzdil ukrutným holyvudským sračkoidem, no a pak už stačilo jen lubrikovat a polykat. A na světě je další slavný s-piss-ovatel, co se pouze vlastní „fantasií, pílí a kreativitou“ vykradl až na výsluní. Takže co s tím? Inu co by, z pěti jednu odervat za tu prachsprostou zlodějinu a druhou za místy naprosto kokotistické díry ve scénáři. Další už nechám s dovětkem, že být fešácký herec jako Tomáš Tvrdýy, docela by se mě dotýkalo, že mě poslední dobou ve filmech furt milostně párují s žijící reklamou na sexuální asketismus, která je s přibývajícím věkem čím dál víc k nerozeznání od Merylyn Mensna. (20.07.2015)