Umělcova smlouva

Umělcova smlouva sice nabízí spoustu řekněme květnatých dialogů s lehce ironickým nadhledem a jistým povýšeneckým úšklebkem, ale to je tak všechno. Po nějakou dobu projekce jsem se snažil v těch rozhovorových výměnách najít nějakou šťávu, něco pořádného k zasmání, prostě nějaké živější emoce, ale buď se mi jen nepodařilo naladit na tu správnou vlnu (což nepopírám), nebo v nich nic takového opravdu nebylo. Nicméně, postupně mě film začal docela nudit a já ho jen nevzrušeně dokoukával, a to bez zvědavosti, jak to celé dopadne (ne že by na příběhu nějak moc záleželo); ostatně i konec mě tak nějak nechal chladným. Výtvarná stránka filmu mě spíš míjela, tedy s výjimkou těch kreseb. A „sochu“ považuju jen jako za jakýsi artový výstřelek (který mě iritoval). Ve skrze průměrnou podívanou nevytáhne ani (jako vždy) výborná Nymanova hudba. (13.07.2014)

Mám s tím stejný problém jako s Topením po číslech - bravurně natočené, zahrané, krásné obrazy, ale ta nedějovitost tomu hodně ubližuje. Pravda, že se to nějaký děj snaží nahradit těmi obrazy, dobře, ale dvě hodiny to neutáhne, v určitou část jsem se začal nudit (stejně jako u Topení po číslech). I přes všechny ty krásné obrazy panství podkreslené Nymanovou hudbou nemůžu popřít, že jsem se tak půlku filmu nudil. Takže díky tomu silné 3* (01.03.2019)

Zmluva zo strany navrhovateľa, teda ľudovo to nazvime, ako určitého »zamestnávateľa« [pani šľachtičnej Herbertovej], pozostávala najmä z toho, že pán Neville, čiže akýsi «umelecký maliar,» následne namaľuje akési  p-a-n-s-t-v-o  zo všetkých svetových strán, čo by malo vskutku napokon predstavovať nejakých cca. 12 kresieb - počas nasledujúcich dvanástich dní - s príslušnou odmenou v podobe po 8 £ za každú kresbu, pričom ešte zároveň ponúkal svoje služby i extra naviac, ktoré si zrejme každý potenciálny, a k tomu povedzme i vnímavý divák, už dávno sám, snáď automaticky domyslel, pokiaľ som nedokončil danú vetu. • Greenawayovo kinematografické dielo by som charakterizoval asi iba touto jednou [predsaže ale trocha viac rozšírenejšou] vetou: »Nastávala naprosto nekontrolovateľná, dialógová smršť so sakramentsky nesympatickými postavami, ktoré si určite odo mňa udržiavali maximálne možný odstup, a to konkrétne zasadeného do historického obdobia dekadentného a intrigánskeho b-a-r-o-k-a  z konca 17. storočia s neuveriteľne nadčasovou barokovou hudbou v podaní Michaela Nymana, ďalej s extravagantnými kostýmami, akoby boli doslova ušitými v danej epoche, alebo i pomerne dosť zaujímavý, režisérsky štýl Petra Greenawaya, ktorý sa tým pádom akosi práve vďaka tomu postupne štylizoval do pozície samotného, ústredného protagonistu, čo bol ďalší pridaný level, od ktorého by si malo filmové publikum vzápätí asi veľa sľubovať, čo mohlo mať zase napokon i úplne opačný charakter.« (05.04.2024)

tak, ako som s úprimný úžasom sledoval pre mňa úplne nový prístup k tvorbe filmu - od dramaticky odťažitého scenára, cez ironický kontrapunk hudobnej linky až po nehanebne krásne obrazové kompozície - tak som sa s pribúdajúcim časom strácal v "kriminálnej" zápletke a vyšperkovaných "krasomluvných" dialógoch, kladúcich dôraz na pozornosť a intelekt diváka :) namiesto napätia a zvedavosti z odhalenia "páchateľa" som o to intenzívnejšie cítil estetické nadšenie a hedónistickú blaženosť z toho, čo sa mi odohrávalo pred očami. Tak isto ma uchvátil Greenawayov ironický racionalistický štýl odrážajúci sa aj v prísnom "euklidovsko-geometrickom" videní sveta kresličom Nevillom. A napriek tejto prísnosti, vylučujúcej akékoľvek nahodilosti, sa na kresbách ocitnú predmety, ktoré dovtedy až arogantne sebaistého umelca uvedú do rozpakov z nepoznaného....každopádne jeden z prototypov "intelektuálneho filmu".... už sa teším na ďalšieho Greenawaya (28.10.2007)

Rozporuplně působící film není v žádném případě nezdařilým. Lze diskutovat o metodě jako takové, o tom, zda emocionální chladnost je předností či záporem. Možná i o dalších věcech. V principu věcný příběh si až lukulsky libuje v různých figurách, opisech a symbolech. Z mého pohledu tu jde o zážitek, který nechává člověka ne lhostejným, ale také ne nezaujatým. Osobitost metody i poetiky je určitě nepopiratelná. Zaujmout ovšem nutně nemusí znamenat za všech okolností automaticky okouzlit. (27.08.2007)