Topení po číslech

Jedna z mnoha podivností od slavného obrazového architekta a intelektuálního gymnasty Petera Greenawaye (nedivím se, že se to všichni bojí komentovat). V pitoreskním příběhu o ženách topících své neschopné manžely najdeme všechny tradiční greenawayovské motivy jako hezké výtvarné řešení dekorací, úmyslně nepřirozeně pronášené repliky, nahá mužská i ženská těla, bizarní cynický humor a krásnou Nymanovu hudbu. Navíc se při sledování filmu naučíte hrát mnoho zábavných společenských her, které si pak můžete zahrát se svými přáteli (namátkou: "Hra na ovce a příliv", "Velká smrtící hra", "Katův kriket" nebo "Hra na oběšení", jejíž vítěz je zároveň poražený a výrok rozhodčího je vždy konečný.......). A milovníci hry "Kde je Waldo?" mohou při sledování filmu hrát hru "Hledej čísla od 1 do 100!" (17.02.2005)

ocenenia : MFF Cannes 1988 - Najväčší umelecký prínos ◘◘◘◘ popravde, film ma úplne zmiatol a neviem čo si o ňom myslieť.... samozrejme, výtvarná stránka je opäť barokovo bohatá, zároveň však presná a prísne usporiadaná, dokonalá, veď ako inak u Greenawaya... ale obávam sa že to ja tak jediné, čo dokážem na tomto bizarnom a "enigmovsky" zakódovanom filme objektívne posúdiť. Dejová a významová spletitosť je tvrdý oriešok aj pre väčších odborníkov ako ja (si myslím :) ... ale takmer určite je v tom zakódované niečo z feminizmu-antifeminizmu, niečo z túžby žien po slobodných ("hravých") mužoch, no väčšinou to končí tak, že práve muži sa stávajú hračkami v rukách žien, ktoré si ich podmania.... stratou slobody a voľnosti však muži strácajú aj príťažlivosť, ženám začnú prekážať, nudiť ich.... + nevera, nezáujem, neschopnosť sú tri smrtelné hry, ktoré sa žiadnemu mužovi so ženami neopláca hrať.... ale na intelekt a symboliku Greenawaya som prikrátky, takže je vysoko pravdepodobné, že tieto moje výplody nemajú s filmom nič spoločné.... a možno práve moja priam účtovnícka snaha mať všetko spočítané, zatriedené, a označené (čiže objasnené) je to, čomu sa Greenaway urputne bráni a čo odmieta (26.08.2011)

Ani po pátém zhlédnutí (s časovým odstupem) mne film nenudil, naopak jsem si ho užíval naplno. Perfekcionalista Greenaway zasadil svůj příběh života a smrti (tři ženy připomenou Munchův obraz Tanec života) do barokních obrazů připomínajících tu zátiší holandských mistrů, tam dekadentní výjevy symbolistů, jinde plátna surrealistů. Zrození a zánik - umírající hmyz, zabitá zvířata, hnijící ovoce, uvadající květiny. Dlouhé nájezdy kamery zachycují pečlivá aranžmá z rozličných předmětů, květin, ovoce, ale třeba i bot. Čísla skrytá i výrazně viditelná, počítání, hvězdy, listy, chlupy. Okouzlení nahotou je viditelné, oproti předchozím snímkům přibývá, doslova exploze nahoty přijde v Prosperových knihách či Dítěti z Maconu. Výtvarník Greeneway dokazuje, že film je především vizuální umění. I když děj nejspíše většina diváků postupně dopředu tuší, je neseriozní od čendy prozrazovat ho celý od začátku až do konce... (22.02.2013)

Greenaway je jedním z nejpodivnějších a zároveň nejčarovnějších filmařů, s jejichž tvorbou jsem měl dosud možnost se v kinematografii setkat. Topení po číslech se vymyká z koridoru běžné nezávislé tvorby hned v několika ohledech. Greenaway, samozvaný znovu-zakladatel filmového umění, jež dle něj bylo do té doby pouze ilustrací textu, je význačným tvůrcem nejen pro dokonalou imaginaci a schopnost využití barevné škály a intertextových narážek (číselné rámování, symbolika trojky). Pro mě osobně je jeho předností zejména práce s prostorem (z režiséra je cítit osoba náruživého kreslíře), jeho hloubkou a jednotlivými rovinami, které překypují odkazy jak fyzickými, tak abstraktními. Topení po číslech přitom nesklouzává k samoúčelné hře na umění, ba naopak je to nesmírně zábavné a neustále jiskřivé dílo, v němž se divák orientuje zdánlivě s lehkostí, avšak se závěrečným OBRAZEM 100 vyvstává otázka: Co to sakra bylo? Portrét intrik či metafyzická úvaha o rizikovosti obezity? Nevím... (12.11.2023)

Mám rád hociaký anglický film, ale tento som nepobral. Dosť ma tam sral ten mladý Smut s tým jeho foťákom a rachejtlami a číslami a žltými a červenými dňami, ako aj tie ich hry, ktorých genialitu som vôbec nepochopil. Špeciálne teda tá s tými ovcami a prílivom a odlivom. Tam som sa už úplne stratil. I napriek vtipným komentom mi ani jedna z postáv moc nebola sympatická. Baby mali malé kozy, boli škaredé a bez charizmy a chlapi boli tlstí, chlpatí a s malými vtákmi. Jediné, čo sa mi páčilo a učarilo mi, bola tá jeseň s jablkami na anglickom vidieku, pre ktorú ja osobne mám veľmi veľkú slabosť. Celý film bol zrejme maľbou prenesenou do pohyblivých obrázkov, alebo čo, ale ja som vydlák, ktorý to nepochopil a minul sa úplne s tým. Jednoducho to je film môjho intelektuálneho zlyhania! (09.03.2012)