Režie:
Peter GreenawayScénář:
Peter GreenawayKamera:
Sacha ViernyHudba:
Michael NymanHrají:
Joan Plowright, Juliet Stevenson, Joely Richardson, Bernard Hill, David Morrissey, Vanni Corbellini, Trevor Cooper, Ian Talbot, Edward Felix Pole Tudor (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V Topení po číslech s antiemotivním chladem děje kontrastuje krása obrazu přesyceného významy, stejně jako lyričnost východoanglické krajiny, kam je děj umístěn (inspirace holandskými mistry a anglickými krajináři předminulého století). Režisérova záliba v číslech a řádu astrologie nabývá absurdních dimenzí v příběhu tří žen stejného jména Cissie Colpittsová, které náleží ke třem generacím a jsou spolu možná v příbuzenském poměru (nebo jsou jednou ženou ve třech obdobích života). Všechny tři Cissie postupně utopí své neuspokojující manžely a spoluúčast si vynucují na svém sousedu, romantickém ohledávači mrtvol Henry Madgettovi. Příslib lásky však ani jednou nedojde naplnění, Madgett je třikrát odmítnut, aby byl v závěru, kdy je celá vražednická aféra odhalena policií, vyvezen na projíždku a utopen. (čenda)
(více)Recenze (45)
…jak popsat, když je dílo mistrovsky vytvořené, ale chybí mu smysl. Ethos detektivky Agathy Christie mi bohužel pro takovou nádheru nestačil. V Drowning by numbers přitom lze najít mnoho nosných a tíživých motivů postmoderní civilizace – závislost na následnostech a řadách čísel (čas?), všudypřítomné odměňování sexu, či sex jako odměna, feminismus jako fakt i jako nepříjemné vydírání. K tomu připočtěte greenawayoviny jako například obskurní (ostrovní) nonsens „humor“ (bolí z něho čelist), systematičnost v těch nejnemožnějších, úžasňácko/konceptuálno/quasi-humorno/zdlouhavých situacích, zápletkách, pravidlech; ploché charaktery postav-principů (jsou jak karty v Alence v kraji divů), povinný a na odiv vystavený cynismus (když to v jiných jeho dílech funguje, je jeho ekvivalentem „demaskování falešné morálky“), exekutivní vyústění příběhu anebo překrásně vymyšlenou formu celku – s motivy je nakládáno volně, napříč lineární časovou osou, po vzoru variační práce v hudbě. Na straně pozitiv tohoto filmu stojí také již po tolikáté neuvěřitelná (noční!) kamera Sachy Viernyho (i tady už viděno – manýrismus až za hrob, ale nevadil), na straně negativ stojí také stokrát sebou-vykradený Michael Nyman s otravným minimalismem (prodávají se zde znovu celé kusy z jiných Greenawayů). Když jsem si to vše sečetl a odečetl, začal mne příběh i zpracování přibližně ve třech čtvrtinách neskutečně prudit – něco tak přefinancovaného, samolibého (kolonialistická spokojenost se sebou samým) a něco ve výsledku tak ZBYTEČNÉHO jsem od tvůrce ZOO, Kuchaře, zloděje… anebo Dítěte z Maconu nezkousl. Velké zklamání. Slabé **. ()
Hra s čísly se může jevit jako zbytečná hříčka, u režiséra s Greenawayovou pověstí poměrně nezajímavá a odporující jeho běžnému uvíznutí v okamžiku, na druhou stranu dokazuje jeho naprostou kontrolu nad filmem. Z rozhodnutí skrýt do záběrů a dialogů čísla 1 až 100 plyne okatá, ale taky trochu tísnivá matematická bezchybnost a preciznost Greenawaye. Celý film musel být předem promyšlen do posledního záběru, z výsledné verze nemohla být vystřižena žádná scéna obsahující "skryté" číslo (tedy skoro žádná scéna). Obvykle vzniká film až v postprodukci, kdy se seskupí natočený materiál do výsledné, předem naznačené podoby. Topení v číslech naopak muselo být na začátku postprodukce už hotové, možná bylo v Greenawayově mysli hotové dávno před tím, než se vůbec začalo natáčet. Potvrzuje tak, že režisér je skutečně autorem filmu a že film skutečně může být naplněním jedné konkrétní vize jednoho člověka. Navíc tahle podtržená preciznost krásně kontrastuje s surreálně lhostejném a přitom nádherným světem. Ona hra s čísly pak vybízí k důkladnému zkoumání obrazu a hledání čísel, což podtrhuje práci s mizanscénou, kterou automaticky vnímáme mnohem víc než jindy. 4 a 1/2 ()
Greenaway je jedním z nejpodivnějších a zároveň nejčarovnějších filmařů, s jejichž tvorbou jsem měl dosud možnost se v kinematografii setkat. Topení po číslech se vymyká z koridoru běžné nezávislé tvorby hned v několika ohledech. Greenaway, samozvaný znovu-zakladatel filmového umění, jež dle něj bylo do té doby pouze ilustrací textu, je význačným tvůrcem nejen pro dokonalou imaginaci a schopnost využití barevné škály a intertextových narážek (číselné rámování, symbolika trojky). Pro mě osobně je jeho předností zejména práce s prostorem (z režiséra je cítit osoba náruživého kreslíře), jeho hloubkou a jednotlivými rovinami, které překypují odkazy jak fyzickými, tak abstraktními. Topení po číslech přitom nesklouzává k samoúčelné hře na umění, ba naopak je to nesmírně zábavné a neustále jiskřivé dílo, v němž se divák orientuje zdánlivě s lehkostí, avšak se závěrečným OBRAZEM 100 vyvstává otázka: Co to sakra bylo? Portrét intrik či metafyzická úvaha o rizikovosti obezity? Nevím... ()
Greenaway sa neštíti ničoho, búra všetky konvencie a kontroverzia je jeho dobrým sluhom. Topenie po číslach sa od Brucha architekta, natočeného rok pred tým, pomerne líši nielen pojatím príbehu o troch generáciách žien z rodu Colpitts, ktoré zavraždia svojich manželov, ktorý sa pohybuje na hrane tragikomédie, ale aj formou. Greenaway už s Viernym netvorí úžasné scénické kompozície rozvrhnuté do niekoľkých plánov a nemaľuje úchvatné obrazy, ale posúva sa smerom ku klasickejšiemu filmovému pojatiu, kamere dáva väčší priestor, ladne ňou obkresľuje dráhy po štedrejších exteriéroch a necháva vyniknúť prostredie a atmosféru anglického vidieku na východnom pobreží. Svojho umenia sa však nezrieka úplne, a okrem niekoľkých kompozične dokonalých záberov napr. domu na pláži ponúka aj zopár dlhých horizontálnych scén, ktoré kamera postupne zaberá a na každom políčku je niečo, čo upúta divákovu pozornosť (najlepšie sa to dá prezentovať na príklade karu a hostiny na pobreží). Herci sú opäť skvelý (má na nich jednoducho skvelý čuch) a tak nijaký článok nezostáva pozadu, a Greenaway opäť tvorí osobitý a silný film, ktorý však nie je pre každého. 85% ()
V profile Petra Greenawaya je veta: "Ak chcete rozprávať príbehy, staňte sa spisovateľom, nie filmárom", ktorá má vysvetliť a ospravedlniť svojrázny štýl jeho filmov. Ja by som ju parafrázoval takto: "Ak chcete vytvárať obrazy, staňte sa maliarom, nie filmárom". Nemám najmenší dôvod zmeniť svoj odmietavý postoj, ktorý som vyjadril už pri filme Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec. Nepovažujem filmy Petra Greenawaya za umenie, nerozumiem im a aj Topenie po číslach som si pozrel iba preto, že som si nevšimol, kto ho spáchal. ()
Galerie (9)
Photo © Miramax Films
Reklama