Bennyho video

V tomto filme režisér skúma, aký silný dopad môže mať na dospievajúceho chlapca sila médií (TV a film, v ktorých je smrť človeka bežnou súčasťou) a zároveň keď násilie vníma aj naživo - hoci "iba" páchané na zvieratách na statku. Ak k tomu ešte pridáme nezdravé rodinné prostredie, môže sa stať, že sa mu to všetko trošku pomieša v hlave a odrazu nadobudne pocit, že je smrť (nech k nej príde za akýchkoľvek okolností) prirodzená. Zvedavosť, ktorá sa v ňom prebúdza, neustále rastie a 14-ročný Benny ju túži zažiť naživo... To, čo následne sledujete nasnímané s roztrasenou kamerou vám príde ako zlý sen. O to viac vás zaráža, keď si uvedomíte, že Benny necíti žiadnu vinu, strach z možných následkov svojho činu a v podstate mu chýba akákoľvek empatia. Na druhej strane tu máme rodičov, ktorí sa snažia so situáciou, ktorú ich syn spôsobí, popasovať čo najlepšie. A vieme ako to chodí, rodičia sú pre dobro svojich deti schopní urobiť čokoľvek... (26.09.2019)

Filmů, které na mě působily studeně jak psí čumák, jsem viděl vícero, ale v tomto jako v jedném z mála jsem nejenže tu odtažitost vnímal jako velmi vhodnou (v souladu s odtažitými vztahy v zcela dysfunkční rodině i psychologií hlavní postavy Bennyho, s nímž emočně ani trochu nepohne vůbec nic), ale dokonce i navzdory té odtažité formě plné dlouhých, tichých a statických scén mě dokázal Hanekeho snímek místy hluboce zasáhnout. Bennyho video je filmem, který určitě nepotřebuji vidět znovu a ke kterému bych určitě měl drobné výhrady v souvislosti s rozvláčností některých scén (zejména ke konci), během nichž se v mých očích napětí i působivost začaly chvílemi vytrácet a mírně mi tak přerušily souvisle úderný prožitek. Přesto jsem rád, že jsem film konečně zhlédl, byť jsem se ho dlouho bál, a přesto mu dávám 4 hvězdičky díky působivé studii mladistvého psychopata i rozporuplných rodičů vhozených do nesnadného morálního dilematu, díky mnoha otázkám a ne vždy jasným odpověděm, jaké mě film donutil si během sledování položit a dokázal je při tom ve mě zanechat i po uplynutí závěrečných titulků. Michael Haneke natočil psychologické drama, které silné a závažné téma nejen rozehrává, ale přímo analyzuje, v jednotlivých scénách a náznacích ukazuje množství do sebe zapadajících střípků, v nichž lze hledat odpověď na otázku PROČ...? Za zásadní scény, které mi asi ještě dlouho zůstatnou v paměti, při tom tolik nevnímám onu surovou vraždu, jako spíše sérii konfrontací Bennyho se svými rodiči. [75%] (07.11.2021)

Hanekeho filmy jsou v neustále kolísajícím kurzu o depresivní průser. Byla to Bílá stuha, byl to Funny Games a rozhodně na tom stejně je i Bennyho video, který je odporný už jenom popiskem, který se tady pod hlavičkou filmu na čsfd zobrazuje. Tudíž pro zvednutí nálady naprosto postačující film. Haneke to pak natáčí přesně v jeho oblíbeném stylu, který nudí a nudí…a nudí a nudí…pak se zaměří na onu brutální scénu, která je poctivě syrová a pak se opět vrátí k absolutnímu spánkovému stavu, aby celý ten vymyšlený špatný vtip zakončil dalším brutálním šokem. Já nevím, ale nějak už nejsem schopnej mu to žrát. Funny Games byly asi nejschůdnější, Bílá stuha to na mě uhrála absolutně hypnotickou atmosférou, co jsem nepochopil, ale Bennyho video je prostě průser. Benny je klasický případ zmrda a jeho zmrdská rodinka ho za vraždu pošlou ještě do Egypta, aby se psychicky trošku srovnal. To samo o sobě není v pořádku a jelikož to režisér moc dobře ví, dělá všechno proto, aby to ve filmu všem v pořádku přišlo. To vytváří otázky a na mé duši šrámy, protože mi to bylo silně nepříjemný. Já bych Bennyho radši pověsil do průvanu za koule. Bohužel se nestalo a nestalo se tak ani na konci. Po tomhle filmu si už asi žádnej Hanekeho další film nepustím. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (03.04.2015)

Konečně Haneke, který mi sedl. Mrazivá filmová demonstrace následků dlouhodobého vnímání násilí výhradně skrze média a tedy jeho konzumaci. Haneke mistrně poukazuje na ztrátu empatie a pokřivenou realitu, jak ji prožívá hlavní postava, jež pod tíhou vzrušení, zvědavosti a prosté jednoduchosti úkonu neváhá proměnit fantazii ve skutečnost. V nasnímání zásadních scén Haneke dalece přesahuje rámec pouhé kritiky a formou „obraz v obrazu“ nemilosrdně konfrontuje diváky takovým způsobem, jakým by to běžným postupem nebylo možné. (30.04.2011)

Jako jo, já tu myšlenku chápu a je to zdařilá kritika ani ne tak konzumní společnosti, jako všech těch vychcaných (většinou) politiků, dobře postavených manažerů a podobné verbeže, která by nechala zavraždit vlastní babičku, jen aby se dostali k více penězům a k větší moci. (Ostatně v tomto filmu otec už od začátku místo pojmenování problému také stále volí kompromisy a eufemistické výrazy, potom jedná naprosto bez citu, aby chránil syna, a nakonec se mu to vrátí, když syn jeho a jeho manželku podrazí, aby je potopil a přes jejich záda se vyšplhal dál a výš a bez poskvrny.) Vlastně tenhle film přes svou provokativnost je ještě hodně, hodně zdrženlivý. Jen prostě - nemám rád podobné typy lidí, je mi jasné, čeho jsou schopni, a dívat se na to ještě ve filmu mi činí poněkud vnitřní obtíže řekněme spíše duchovního charakteru. Jako by na mne ten hnus začal také trochu ulpívat. Navíc to vidíme každý den, nějakou tu kauzu, kterou se snaží podnikatel zamést pod koberec, třeba když srazí zfetovaný autem ženskou na přechodu, a ještě si hraje na to, že oběť je chudák on; nebo že se někde střílí na škole, ale pan ministr se jde ožrat na nějaký večírek a ještě si zatancovat; atd. atd.). Takže vidět o tom ještě film jen převažuje tu negativitu kolem na špatnou stranu. Není to ale chyba Hanekeho, ani tohoto filmu, ale podobných šmejdů a psychopatů bez citu a emocí, kteří často někde nějakým způsobem rozhodují, vedou a vládnou. (03.02.2024)