V hodině rysa

Vážna téma, vďaka ktorej bol výber sledovania tohto snímku absolútne jednoznačný. Preto je obrovská škoda, že nastolenie dusnej, ťaživej, nepríjemnej atmosféry v úvode, nevydržalo takmer ani do polovice. Človeka samotný snímok naozaj núti zamyslieť sa nad "boľavou" dušou jednotlivca, ktorý nemá cit takmer pre nič, pričom jeho zmýšľanie dosahuje ledva úroveň "primitíva",. No tak či onak, toto sú opäť len úvahy, ktoré nič neriešia, nedávajú odpovede na žiadne konkrétne otázky z pohľadu psychológie. Otázka totiž neznie: "Prečo konal ako konal", ale "Prečo je taký aký je". To je kľúč ... (25.10.2017)

Výtečný zneklidňující prolog, nicméně následná zhruba hodina postavená hajdalácky. Nejasné motivace postav, hodně křečovitá práce s retrospektivou, která se tváří jako vázaná k některé z figur, přitom vesele mixuje perspektivy. Nadbytečně melodramatický voice over, usilovné lovení toho, jak vlastně Hodinu rysa vnímat - jako detektivku? thriller? psychologické drama? V normě to drží jak tradičně velmi civilní a tlumená Sofie, tak Kragh-Jacobsen, manýristicky čarující s navázáním detailu a zvukové stopy, barvou i prostředím. Není v tom nic nad rámec výtvarné exhibice, ale přinejmenším se na to dobře dívá. Pak každopádně přijde pointa, která v pravém slova smyslu vykoupením, pro postavy i diváka. Skvostný film ve filmu komponovaný z krátkých fragmentů, jasně ohraničené obrazy, lyrické veršování o lásce zrozené nadávek vytraktované téměř pohádkovou kompozicí, kde se dráty běžící do nicoty dotknou božího hlasu. Skandinávské pojetí duchovna a zároveň málomluvný doják. Věci začnou konečně dávat smysl, otázkou je, jestli už není trochu pozdě. Pointa opět dotlačená do posledního nahlas vysloveného poznání. Škoda, větší úspornost výrazu a víc fragmentárnosti by tomu slušelo. I proto, že všechny pokusy o kauzalitu končí v případě Hodiny rysa zmatečně a polovičatě. Nakonec je tak nejlepší právě kruté spirituální jádro celého příběhu, které mě, přiznám se, dostalo. (21.03.2014)

Velmi enervující snímek, kterému odpustím i drobné nelogičnosti. Jen nedokážu přimhouřit oči nad tím, že o možnosti přespat v přísně střeženém objektu plném psychopatů rozhoduje maník z ochranky. To, že mi nebyl představen kompletní personál, naopak kvituji s povděkem, neboť o něm snímek nebyl. Až bude natočen film o strastech a slastech zaměstnanců detenčního ústavu, budu to považovat také za důležité, aby se v onom snímku promenovali před kamerou převážně oni. (15.11.2018)

Zaujímavý film, o ktorom som bol presvedčený, že jeho potenciál nám napokon odkryje nejaký nečakaný príbeh z chlapcovho podvedomia. No napokon som nemilo sklamaný úplne absurdnou pointou celého tohto filmu. Naozaj neviem čo mala mať tá "trauma" z detstva spoločné s chlapcovou vypatlanosťou a konaním. Námetovo to bolo naozaj dobré, ale po dejovej a vývojovej stránke dosť slabota. (29.06.2015)

„Nebyl to právě ten typ výletu, o kterém bych snila. Ale ještě nikdy jsem nebyla v tak přísně střeženém zařízení. A pak ten mladý, Bohem povolaný muž…byla jsem prostě zvědavá.“ A hlavní hrdinku Helen čeká setkání, které změní mnohé…Film na nic nečeká a vyrukuje na diváka se silně zneklidňujícím začátkem, který mě zaujal. Stejně jako lehce mysteriózní atmosféra. Jenže postupně se film začne stáčet úplně jiným směrem. Takovým, který mnohé diváky zmate a nejspíš i zklame. Před filmem bych asi i já ocenil trochu jiné vyústění, ale podařilo se mi do jisté míry naladit i na tuhle změnu kurzu. A to i díky výraznému hlavnímu představiteli pacienta stejně jako farářky (tu jsem ostatně v této roli neviděl poprvé). I pasáž s dědou měla cosi do sebe, navzdory tomu, že se vyvinula jinak, než by člověk asi čekal. Zásadní problém mám ovšem s tím, že díky tomuhle vysvětlení nedával zpětně chlapcův skutek ani jeho chování příliš smysl, což dost pohřbívá vyznění filmu. Celkově jen čistý průměr. „Pokud za vámi přijde Bůh, neměl by ho člověk přijmout?“ (06.06.2024)