Soudce

V tomto filme sa zišli najmenej štyria výborní herci, medzi ktorými dominuje veľký herec vedľajších úloh - Robert Duvall. Mohol sa pokojne volať ako ten starší český film - Návrat strateného syna. Prostredie súdov a rodinné vzťahy sú častým námetom amerických filmov. Až takým častým, že ich je po čase dosť ťažké od seba odlíšiť. Tých 141 minút som bez problémov prežil, horšie bolo, že som mal na konci pocit zmarenej príležitosti. Je vinou režiséra i scenáristu, že nepremenili výborné vstupy (herci a 50 miliónový rozpočet) do adekvátneho výstupu. Viackrát som mal z ich práce pocit, že film nedokázali udržať vo svojich rukách a ten sa im chaoticky rozbehol nežiaducimi smermi. Škoda, mohlo a malo to dopadnúť úplne inak. (25.02.2019)

Zase jsem někde četl lamentování na skoky od žánru k žánru, ono když si člověk přečte, o čem ten film je a pak se na něj dívá, dojde mu, že se ty žánry prostě scházejí, jak příběh postupuje - rodinné drama z prostředí soudního dvora, pro něž je nějaké to tajemství samozřejmostí, odlehčené občasným humorem a romantikou, bez které život nejde. Navíc souboj dvou hereckých es své generace dodává snímku drajv v druhém plánu. 70%. (30.10.2014)

Tyranský otec a rebelující syn. Oba se roky úspěšně pohybují v právnickém prostředí, citová propast je však mezi nimi nemalá. Po smrti matky se synek musí vrátit do rodného hnízda, kde roky nebyl a kde to solidně nesnáší. Pohřbem to však nekončí, protože se jeho nevrlý otec-soudce dostane do potíží. A ztracený mile exhibující syn-advokát ho má z bryndy vytáhnout. Přehlídka klišé může začít, aneb pojďme nacházet sami sebe. Skutečně bychom mohli počítat, co všechno se do tohohle úsměvného melodramatu vtěsnalo. Upřímně mi to však vůbec nevadilo. Ani scénář, který není nijak objevný, ani stopáž, která je chtě nechtě přepálená. Tenhle kus mi prostě sedl. Herecký souboj dvou velikánů svých generací je výtečný. Hereckých oscarových nominací bych se nebál. Je pravdou, že postupně přibalené žánry na sebe lehce navzájem šlapou, i tak má tenhle kus hodně silných momentů. Kupříkladu koupelnovou scénu, která ilustruje špatný soudcův zdravotní stav. Robert Duvall táhne svým výkonem film v dramatické rovině, v té odlehčené pak dominuje Robert Downey Jr. Pokud hledat chyby, tak lze zmínit odbyté milostné vzplanutí starých milenců (nevyužitá Vera Farmiga) nebo nejasné vztahy v rodině (co se kdysi stalo, víme, jak se věci po letech mají, už moc ne), diskutabilní je pak i linie s dcerou, která na pár dní poznává svého dědu. Sic je moc fajn, ale dramaturgicky do příběhu moc nezapadá. I tak dobré, vlastně moc dobré. Sečteno, podtrženo, těším se, až film vyjde na disku!! (09.12.2014)

Opravdový, chytrý, ale především smutný je Soudce. Když i věčně rozevlátý a arogantní Junior navodí člověku smutek na duši, je to pro mě jako pro diváka vrchol beznaděje. Občas mívám pocit, že ve filmařském světě opravdový = smutný, podobně jako podezřelý = pokérovaný. Snad je to ale v případě Soudce jen shoda okolností a ne kalkul. Pánům před a za kamerou nemám co vytknout, je to o tom, že z kina nerad odcházím smutný. (Auckland, NZ) (27.11.2014)

„Nevím, co to se mnou je.“ – „Osobní zaujetí klienty, kteří ti vkládají životy do tvých rukou. To přejde, věř mi.“ Soudce je docela dost nevyrovnaný film. V humorných scénách mile překvapí nadhledem, odlehčením a hláškami, stejně tak je vcelku silný v pasážích ze soudní síně, tedy až na konec (nejvíc se mi líbilo vybírání poroty) Avšak ve všech těch vážných rodinných scénách (stejně tak i romantických) je dost mdlý, předvídatelný, plný klišé. A tak se střídají povedené a slabé momenty, až přijde výše zmíněný závěr (myslím ten skutečný, ne tu nastavovanou a mazlavou kaši, která následovala po skončení procesu), jenž by mohl být i emočně docela silný, nebýt té do očí bijící snahy diváka maximálně dojmout, to už bylo opravdu přes čáru (a samozřejmě žalobce, soudce i celý sál poslouchá bez přerušení, ehm). Ve výsledku je to tak pouze na lepší 3*. „Lauren, myslím, že bych tě měl trochu připravit na setkání s dědou Palmerem. Protože on není jako děda Schnider, děda Schnider je hodný, možná tě bere na zmrzlinu, možná ti čte. Děda Palmer nic takového nedělá. Když ho poprosíš, aby ti četl, nejspíš po tobě hodí knížku.“ (19.01.2015)