Neporazitelní

Hongkongský režisér Dante Lam má o zákulisí, tréningovo-regeneračnom procese či pravidlách MMA trochu odlišné predstavy ako ja, to mi ale nejako zvlášť nevadilo. Horšie však je, že v Unbeatable sa vyskytuje množstvo kdejakej vaty, snažiacej sa hrať publiku na city, ktorá s tým, čo sa odohrávalo v oktagone súvisela pramálo a bola mi viac-menej ukradnutá. (17.04.2018)

Pohádka o tom, jak skoro 50 letý frajer po chvilce tréninku zdolá šampiona. Když jsem film stahoval, tak jsem čekal, že se to zde bude řezat alespoň stejně často jako ve Warrior. Bohužel je tento snímeček přehnaně ukecaný a MMA je poněkud v povzdálí a jen příběh doplňuje. Po zhlédnutí jsem se dozvěděl, že soundtrack, se kterým jsem film zhlédnul tam vlastně vůbec nepatří. Moc nerozumím proč, protože se mi zdál perfektní a rozhodně byl nejlepším atributem filmu. Tak nakonec jsem viděl zřejmě správnou verzi. Jako blbost to v žádném případě není, to rozhodně ne. Jen jsem čekal podstatně větší nářez po stránce soubojů a bohužel mě film zanechal i naprosto emočně chladným. Přesto tam bylo několik momentů, které mají rozhodně potenciál někoho zasáhnout. Průměr. 3* (24.01.2014)

Dante Lam si nepokratě střihl a mírně vykradl americkýho Warriora (2011), kterej JE lepší rozhodně. Řekl si asi, co fungovalo v USA, bude fungovat i v Asii. A na mne to tedy fungovalo. Čekal sem od filmu akční hardcore MMA mlatu, dostal sem však něco trochu jinýho ... Ono je to hlavně drama, nikoliv akční film. Sociální drama o tom, jak každý má svoje dostvelké problémy a když to vztáhneme na Warriora, ono je to všude vlastně stejné ... Zde mladík opět řeší osobní střet s otcem, a aby mu dokázal, že přece jen za něco stojí, rozhodne se pro tréning a účast v souboji v kleci za nemalé prašule. Shodou okolností si najde k tréningu průseráře, ale bývalého šampiona v boxu, který má zase dluhy u mafie. A tak slovo dá slovo a týpci se dají do díla. Průserář se navíc dostane do silně osobního vztahu se sociálně slabou rodinou, které začne postupem času pomáhat. Zde a v celém filmu hraje herecky prim malá holčička, která nejdříve funguje jako jeho druhá máma, postupně se však stane jeho miláčkem. Vývoj vztahu průseráře/trenéra a této malé holky je skvěle podaný a vhání nejednu slzu do oka... Zhruba po necelé hodině začne turnaj ... PARÁDA!!! Choreografie soubojů úžasná, hodně realisticky podaná, sice sestříhaná, ale velice vhodně, napínavá. Mladík dostává drsně do těla,ale postupuje. Než se utká s opravdu tvrdým soupeřem, který ho těžce zraní a málem zabije ... Přesto ale otci dokáže, že za něco stojí a za cenu strašlivé dřiny, bolesti a zranění k sobě najdou opět cestu. V tu chvíli napumpován adrenalinem se mi film "usekl" a já si říkal .."No parádní to bylo, ale závěr až moc "drama" než akční..." Mírně zklamán jsem kouknul na stopáž. Zbývalo ještě asi 30 minut!!! Co jsem nečekal, 48letý trenér se vrhne sám do vlastního tréningu, aby obnovil síly, splatil dluhy, dal si život do pořádku a pomstil porážku svého žáka ... A pak už jsem jenom čuměl!!! ... To asi tak k ději filmu. Co musím vyzdvihnout ... pro mne osobně vše. Špičkové herecké výkony, úžasný vizual, perfektní tréning, oba týpci jsou v neuvěřitelné fyzické kondici. Teda takovou postavu mít, tak mě ženský asi roztrhaj na cucky ... :-)) A to nemyslím nejen toho mladšího žáka, ale především jeho trenéra, který svoji vyrýsovanost a napumpovanost předvede až v úplném finále ... Úžasná hudba!! Úplně jiná hudba hraje při dramatických scénách ze života hlavních postav a úplně jiná při tréningu a naprosto nakopávací masakr hraje při soubojích. Atmosféra super!! Občas humor ... Prostě nádhernej film, brečel sem jak malý děcko v návalu několika emocionálních vln ... Naprosto, naprosto suprovej snímek!! (13.12.2013)

Kdyby Purgatorio nenapsal již Dante Alighieri, mohla bych ho po zhlédnutí této kombinace klišé a patosu napsat já. Hádejte, milé děti, jak to asi dopadlo? Musím připustit, že když se dva hloupí pánové buší pěstičkami do svých hloupých hlaviček, je to celkem zručně nasnímáno, jejich krev a pot šplíchají tak intenzivně, že jsem měla strach, že mě zasviní. (18.12.2020)

Po příběhové stránce nejsou Neporazitelní ničím oslnivým, servírují nám něco, co jsme již v různých derivátech viděli, ovšem to není na škodu. Prvky silnějšího dramatu vždy dodávají sportovním filmům šmrnc a není tomu jinak ani v tomto případě. Co však potěší nejvíce, je ztvárnění zápasů a tréninkové sekvence, na které se velmi dobře kouká a to, že k nim hraje krásná Simonova a Garfunkelova píseň The Sound of Silence (i v instrumentální podobě), to už je jen ta pomyslná třešnička na dortu. (11.12.2015)