Žlutá ponorka

VE MĚSTĚ, KDE JSEM SE NARODIL, BYDLEL ČLOVĚK CO PLUL PO MOŘÍCH A VYPRÁVĚL NÁM O SVÉM ŽIVOTĚ V ZEMI PONOREK…. TAK VYPLULI JSME KE SLUNCI NEŽ JSME NAŠLI ZELENÉ MOŘE A TAM JSME ŽILI POD VLNAMI V NAŠÍ ŽLUTÉ PONORCE.... /// Modří hnusáci útočí a ničí všechno, co vytváří hudbu. Brouci s Nikým jdou zachránit Zemi Pepřenii… úsměvný, ulítlý, barevný – stejně jako texty a dle mýho skromnýho mínění – nechcu filosofovat - máme co do činění s teorií Einsteinova časoprostorového kontinua.. (viď ty zelený jablíčko…). Ujetá barevná šílenost, která zaujme i děti (i ty písničky vole!). Hovno potom, že ji třeba nebudou rozumět (to se jim stane ještě hodněkrát). Prostě TOHLE VŠECHNO MĚLI V MYSLI! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Film inspirovanej písničkou? To mě zajímá! 2.) Su avantgartní umělec, pitvající se v tvorbě Brouků. 3.) Thx za titule ,,bandolier.wz“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE * NAPĚTÍ ne (29.08.2012)

"Once Upon a Time… or Maybe Twice" Ze strany George Dunninga to byl vlastně geniální tah. Dal dohromady film, který nemá (mít) smysl, k čemuž mu posloužila těžko zařaditelná animace a hlavně animace stejně jako hudba od Beatles nestárnoucí. Mile nonsensový, lehce pohádkový a těžce psychedelický příběh drží pohromadě krom čtyř brouků také typicky britský humor, občas na hraně dadaistických hrátek. Dnes, kdy Ponorka proplouvá bezbřehými vodami internetu a není problém ji všelijak pokoutnými způsoby zhlédnout, vyznívá jako zábavná kuriozitka, jako přidrzlý úlet jedné bandy dost slavné, aby si jej mohla dovolit. Ale představa, že na ni před několika desítkami let chodili nic netušící lidé do kina a za peníze (!), mi přijde krutá a až zlomyslně úsměvná. Kdoví, třeba Ponorka vypovídá o své době mnohem více, než jsme si ochotni připustit. Třeba byla zlatá šedesátá skutečně dobou „shiny happy people“, jež se všichni vznášeli v oblacích (v jedné velké žluté ponorce), omámeni snadno dostupnými halucinogeny. Potom by Ponorka byla nejvýstižnějším zachycením nálady své doby. Groovy! 75% Zajímavý komentář: Karlos80 (09.08.2008)

Psychedelicka dobova jizda, o ktere se mohlo mym rodicum jenom zdat.-). Vizual je natolik napadity, ze si clovek rychle vzpomene, ze uz tento film pred mnoha lety videl. Dejove me to ale moc neoslovilo a cekal jsem i silnejsi zapojeni tohoto znameho kvarteta. Krome prave Beatles, uz nema film co nabidnout. Otazka je, zda tomu uz tak nebylo i v dobe vzniku. (28.06.2022)

Tak pro začátek, já ani nejsem moc fanouškem Beatles, jako jo, občas si od nich něco poslechnu, ale že bych byl jejich fanoušek, to ne. Děj zde rozebírat nebudu, jelikož to obsah shrnul všechno a já k němu nemám moc co říct. Celé je to jedna velká psychedelická ujetost, která sem tam pobaví a hlavně, zaujme. Fakt, ačkoli se tu jenom putovalo v ponorce a pak "bojovalo" s nějakými modrými hnusáky, tak mě to kupodivu nenudilo. Teda, ke konci jo, za to strhávám jednu hvězdu dolů, ale jinak jsem se celkem příjemně bavil. 4* (11.02.2018)

Hm. Co na to říct? Hravost podlehla zfetované psychedelické podivnosti, která by snad ani nevadila, kdyby měla nějaký nosnější příběh (půlka filmu jsou dobrodružství v moři, která odnikud nikam nejdou, kromě Jeremyho, a nic zajímavého vlastně často ani nepřinášejí) a ne tak omšelé a nudné poselství těch hipísáckých šedesátek, kdy si všechny květinové děti myslely, že svět spasí Láska s velkým L, ale jen do chvíle, než zjistili, že na nájem a pravidelnou stravu jim to nevydělá, a staly se pak bankéři. Což je mimochodem dokázaný fakt, že nejagresivnějšími bankéři Wall Streetu jsou právě bývalé květinové děti. Je fajn si ve filmu vyposlechnout některé (ne všechny jsou dobré) písničky Beatles, dvě tři jsou dokonce skutečně chytlavé popěvky, ale zkrátka ta hravost je pryč. Líbil se mi Perný den, že stál nohama na zemi, a přesto dokázal najít ve všedních problémech dětskou hravost, líbil se mi film Help!, který je absurdní parodií na bondovky (a snad jedinou povedenou parodií na bondovky, neb samy bondovky jsou parodií, a jak je známo, parodie se parodují těžko). Ale pak už přišly ty houbičky a naprostá šílenost v podobě Magical Mystery Tour, nu a tohle se tomu podobá (odněkud někam se jede, je jedno odkud kam, důležité jsou neuvěřitelné ztřeštěnosti během cesty), jen je tu aspoň něco jako příběh (btw, koho mohli myslet těmi Modráky? Policajty, daňové úředníky, úředníky obecně, politiky?). Pro mě je to smutné zakončení hravé kariéry Beatles, kdy rozdávali radost, a ne psychedelická oblbovátka, a těší mě jedině, že alespoň Ringo v tom dětinském třeštění pokračoval dál, jako jediný, protože Johna zajímala moucha, která lezla po Yoko Ono, zatímco jim syn běhal po baráku s posr.anými plínami, George asijská mystika a esoterické rozjímání, než načapal svého guru se staženými kalhotami, jak naprosto neesotericky provozuje sex s nějakou tou adeptkou, no a Paul se vrhl na kariéru, která mu nejlépe jde, skládal a zpíval vynikající písničky. Konec, zvonec, sbohem a šáteček. (24.03.2019)