Běž, chlapče, běž

V poslední době ze všech stran, zejména v mediích slýchávám neustálé fňukání, jak se máme blbě a jak jsou těžký časy. Přál bych všem, co si furt jen stěžujou a fňukaj, aby viděli co si prožíval za druhý světový války Srulík, protože ten co si vyžral, to by blilo i prase. Ale neviděl jsem jedinou sekundu, že by se litoval, vždycky se osudu postavil a bojoval a právě v tom je neskutečná sílá, když vidítě malýho kluka, jak ho osud furt sráží a on to nezabalí a rve se jak může, derou se na povrch slzy a emoce ať chcete nebo ne. Protože někdy je toho na něj už fakt moc.Vždycky když už se zdá, že je trošku líp, přijde další rána. Líbilo se mě vyobrazení polské společnosti, část z nich skvělá, část z nich zmrdi největší, protože tak to v životě je, někdy člověk potká frajery a jindy zase nebetyčný sráče. Pokud se vcítite do toho malýho kluka, tak vás ten příběh prostě sejme. Vyprávěn je v podobě míchaní různých časových období což nepovažuju za úplně šťastné i když s ohledem na závěr asi důležité. Kamera snímá nádherné přírodní kompozice a dává je do kontrastu z hodně syrovou realitou okupovaného Polska. Herecký výkon hlavního představitele Kamila Tikacze je neskutečnej a diváka umí dokonale vtáhnout do svý situace a pak už nezbejvá nic jinýho než držet Srulíkovi pěsti a doufat, že i peklo má východ. (23.06.2014)

Skutočnosť, že sa Srulik musel zo dňa na deň postarať o seba sám je príšerná. V deviatich rokoch. No sranda to asi nebola. Toľko zabuchnutí dvier pred nosom. Ale je úžasné, koľko dobrých ľudí stretol na svojej ceste. Príbeh nenudí, páčila sa mi kamera a herecky to bolo tiež vydarené. Hudba miestami príšerná ... nehodiaca sa. (17.07.2018)

Není moc filmů, kdy bychom viděli hrůzy druhé světové války dětskýma očima. Takže každý takový z nich uvítám. Chvilkami mi tenhle příběh přišel nepravděpodobný a těžko uvěřitelný. Chvilkami taky strašně plochý. Ale není černobílý. Jako bych se houpala na houpačce. Měla jsem prostě při sledování zvláštní směsici pocitů a myšlenky se mi honily hlavou jedna za druhou. Po shlédnutí jsem ještě tiše půl hoďky seděla a snažila se to v hlavě srovnat. Téma druhé světové války je nevyčerpatelné. Jen s ním dobře naložit. (10.05.2017)

Na tenhle film jsem se chystal už několik let. Naposledy jsem si ho chtěl pustit předtím než jsem šel do kina na film Nabarvené ptáče. Jenže na to o5 nebyl čas. Včera běžel v TV a já si řekl teď nebo nikdy. Pokud bych měl srovnávat tenhle film a Nabarvené ptáče (oba filmy mají podobnej příběh) tak na mě jednoznačně víc zapůsobilo Marhoulovo Nabarvené ptáče. Podle zdejšího hodnocení je vidět, že divácky přijatelnější je ale tenhle film. (28.11.2021)

První záběry- zbědovaný chlapec v cárech hadrů bičovaný vánicí- byly tak silné, že mě napadlo, jestli to budu schopen dokoukat. Na(ne)štěstí to (příliš) brzy polevilo. Stalo se to stravitelným, ale vytratila se z toho ta prvotní síla. Místo ní přišla přehlídka černobílých figur- hodná, zlý, zlý, hodný, zlá... A heroické výkony chlapečka daleko za hranicí toho, čemu jsem ještě ochoten uvěřit. Rodilý Němec by neměl točit filmy o nacistické genocidě Židů. Zmítán výčitkami příliš tlačil na pilu. Ale herecké výkony obou hlavních dětských představitelů (jednovaječná dvojčata) bravurní. Chlapci si museli "užít". Skoro si až říkám, jestli by takové filmy měly děti vůbec točit..? Ze třetiny dostali kluci zabrat jako předloha Srulík. (04.03.2017)