Ten chlap je magor!

„Kdybyste udělal ješté nějaký průser, byl bych v tom i já...“  Viděl jsem řádku krimi thrillerů s nějakým tím drsným a rozporuplným detektivem či policistou, ale tenhle patří k těm, které asi jen tak nevytěsním z paměti. Azumi je zkušený v letité práci, plně za ta léta oboznámen se situací a chováním zločinců ve čtvrti a prostředí kolem, které mu svou povahu tvrdého a neústupného policajta formuje během každodenní konfrontace s násilím do stále krutějších a extrémnějších rozměrů. Ani doposud největší konflikt s následnou neodkladnou výpovědí nepřinesly žádnou naději, dá se říct, že teprve otevírají cestu k pomstě bez zábran. Takeši Kitano je ve své roli excelentní, jako herec si mě tu brzy získal a podařilo se mu zajímavě ztvárnit postavu drsného policisty nejen v té fyzické, ale rovněž v psychologické rovině, upoutat dokonale uzemňujícími pohledy při konfrontacích, dát své postavě jisté charisma a stylovost, zároveň též kousek zádumčivosti, jež ho jako věčně osamělého a bloudícího člověka dlouhými ulicemi občas provází. Takeši Kitano jako současně režisér tohoto snímku se nebál brutální obsah a naturalistické pojetí skloubit současně s melancholickou náladou, pro tyhle neo-noiry často typickou, nicméně fyzická honička doprovázená tklivou hudbou je docela neotřelým řešením. V několika místech byl na můj vkus film až příliš otevřeně brutální, ač vzhledem k obsahu i odlišné asijské nátuře to asi šlo postupně očekávat. Napoprvé mě příliš nebraly scény s počínáním zfetovaných gaunerů, ale na skvělé, dvojité závěrečné vyústění se oplatilo počkat a celkovou atmosféru snímku s častým chozením s Azumim po denní i noční Jokohamě jsem si opětovně vychutnal. [85%] (opakovaně viděno 10.5.2023) (13.08.2022)

Ve svém režisérském debutu nám T. Kitano bez jakýchkoliv servítek představil nezapomenutelný rukopis, díky němuž spolehlivě charakterizujem i jeho pozdější filmy. Violent Cop je příběhem mlčenlivě samotářského policisty, který leckdy brutálními postupy bojuje proti zločinnosti. Zdánlivá fádnost děje je tu však umocněna právě režisérovým přístupem. Tam, kde by americká produkce nasekala bezpočet výbuchů a jiných triků, Kitano nechává promlouvat hlavně postavy, dává veliký prostor jejich utváření, vede jejich chování do nejzazších mezí. Nevypomáhává si bezúčelnými akčně zvratovými scénami, ale naopak ději nechává volně plynoucí tempo, v němž násilí dostane ty nejjasnější kontury. Násilí se prakticky prolíná celým obsahem filmu. S ním si režisér opravdu dokázal vyhrát. Na jedné straně staví poeticky bojové souboje s jemnou hudbou (bez předimenzovaných kung-fu tanců), aby v dalších scénách ukázal až přílišnou syrovou brutálnost, často hnanou do absurdnosti (což se nejvíce projeví v závěru). Morbidně krásné, zvrhle poetické. (01.02.2004)

Kitana mám rád, jak v jeho poloze komediální, tak především dramatické. A jelikož jsem už pár jeho filmů viděl tak vím, že jsou poněkud odlišné od běžného mainstreamu. A tenhle není výjimkou. Ale popravdě už na mě byl originální... totiž divný až moc. Divný scénář se spoustou divných scén, s divným chování postav, za divného (respektive nevhodného) hudebního doprovodu. A Kitanův schizoidní policajt věru není postava, ke které by si divák vytvořil nějaký blízký, natož třeba dokonce kladný vztah. Ovšem vypjaté finále v betonovém skladišti je natolik praštěné, až je vlastně docela zábavné a přiznám se, že jsem na něj čuměl jako tele na vrata, jak zpívá Olympic (rána z milosti pro ségru hodně překvapila). Těžce menšinová záležitost, ale určitě zajímavější, než většina západních a středoproudových kriminálek. (04.05.2023)

Kitanův tragický hrdina se v prostředí plném nepochopení vydává na osamělou cestu pomsty. Právě zde, Kitanově celovečerním debutu a snad více než v jiném jeho filmu, převažuje estetizace násilí, která v mnohém zastiňuje pro Kitanova díla tak osobitý černý humor nebo určitou lyričnost (s často se vyskytujícími přímořskými scénami). (12.06.2011)

Tenhle film jsem měl zapadlej mezi dalšími ve chci vidět. Připomněla mi ho až diskuze VRK. A tak jsem konečně režijní prvotinu Takeši Kitana zkouknul. Jde o příběh policajta Azumiho kterej nejde pro ránu daleko. Poté co je zbaven odznaku už mu nebrání vůbec nic aby ve svých praktikách při záchraně své sestry zašel ještě dál než doposud. Film má svoje tempo i styl vyprávění který nemusí sednout každýmu. Já jsem měl ale pro Takeši Kitana(ať už před nebo za kamerou) vždycky tak trochu slabost takže při rozhodování mezi 3-4hvězdami se přikloním k té vyšší variantě. Tudíž slabší 4hvězdy. (18.06.2024)