Ruka

Kvalitním uměním se dá říci víc než tisícem slov. Geniálně všeříkající a vystihující krátké podobenství a na danou dobu odvážný snímek. Některé zdejší komentáře stojí za přečtení. /// Moc je natolik lákavý artikl, že se v každé době bude chtít objevit nějaká taková vykutálená Ruka. Kde kdo u moci by chtěl tahat za nitky a dnes ideálně lidi ještě vodit za nos tak, aby si těch nitek ani nevšimli. :(  Skvělá Trnkova "Kybernetická babička" i dokonalá "Ruka" prvně shlédnuty na velkém plátně na jednom ze starších ročníků AniFestu. (09.06.2023)

Film jsem viděl již několikrát, ale až teď jsem si uvědomil, že jsem ho zapomněl ohodnotit... Co k tomu říci??? Myslím, že celý film se dá charakterizovat asi takto: Jedná se o nádhernou ukázku toho, jak se dá obrazem říci víc než pomocí tisíce slov. Film je temnou výpovědí o nelehkém životě umělce v totalitním státě. Vzhledem k tomu, o jaký typ filmu se jedná, nebudu se tu rozepisovat o příběhu. Ovšem musím říci, že při závěrečné scéně se mi vybavil krátký úryvek písně Karla Kryla Pochod Gustapa: "A když ho vodstřelí, po smrti dáš mu řády." V tomto případě našeho hrdinu sice nikdo neodstřelil (veškeré zlé věci si nakonec díky svému strachu z Ruky přivodil sám), nicméně je zde krásně vidět, jak dokáže totalitiní propaganda všeho využít. I po smrti může člověk dostat vyznamenání, která nechce, od lidí ke kterým se nikdy nehlásil... (07.03.2012)

Jiří Trnka si v tomhle snímku parádně hraje s možnostmi animované scény a vstupu člověka, respektive ruky na tuto scénu. Filmeček má příběh, což je základem, ale primárně je to skvělá hra s formou, která ukazuje, jak do animovaného filmu vstupuje něco nadřazeného, až nadpřirozeného. Ruka je prostě bohem, bohužel. (16.02.2015)

Nadčasový snímek. Vynikající protikapitalistická alegorie. Neviditelná ruka trhu, kterou prvně definoval v druhé polovině 18. století Adam Smith ve svém díle BOHATSTVÍ NÁRODŮ, je v Trnkově filmu tím úplně nejzákladnějším symbolem zla. Divák tak sleduje soudruha harlekýna, pracujícího v potu rukodělné práce, v klidu svého domova, přičemž jeho dílo, které má svůj význam a přínos pro společnost, je neustále nesmyslně haceno zlou rukou, před kterou není obrany. Nadpřirozená síla ruky vede k vykořisťování, zotročení lidské individuality a tvůrčí svobody. Vytrvalým důrazem ruky na zhmotnění neexistujícího bludu, tvorbu nesmyslných kýčovitých symbolů imperialismu, jako je Socha Svobody, postupně maže lidství člověka kousek po kousku. Není divu, že člověk se postupně stává doslova loutkou všudypřítomné ruky, která tahá za provázky a drží člověka ve zlaté kleci. Za to se člověku dostává imaginárních vavřínů a odměn, což není nic jiného než narážka na bohatství kapitalismu, které přináší člověku pouze umělý pocit štěstí, jež zakrývá fakt, že člověk je pouhopouhou otrockou loutkou neviditelné všudypřítomné ruky. Smrt na sebe nenechá dlouho čekat a vystrojený pohřeb je již pouze cynickým závěrem této pitoreskní hry. ___ Je jen s podivem, že se doboví straničtí funkcionáři rozhodli považovat Ruku za symbol totalitního režimu v našem státě, když jde vlastně o nejlepší antiimperialistickou agitku. Holt tenkrát soudruzi znali jen těžbu uhlí a kultuře rozuměli jako zelinář analýze funkce. V době socialistického „blahobytu“ Gottwaldových Pětiletek reálnou hrozbu a varovný apel Trnkovy Ruky nikdo neviděl. Zůstala tak nepochopena. Když se na film podívá dnešní divák, zjistí, že je i po padesáti letech velmi aktuální. A dokonce mnohem více kdy dřív. Už je na čase pro jednou zatočit se všemi těmi korupčníky, kmotry a kmotříčky. Těmi, co tahají za provázky. Nastolit diktaturu proletariátu! V uranových dolech poznají, co je vůle lidu! A jak za nás bojují naši soudruzi? Místo aby hrdinně zpívali Internacionálu a agitovali ve fabrikách, vysedávají v Evropském parlamentu a ruku v ruce budují zkorumpovaný byrokratický moloch evropské sedmiletky. ___ Pozn. Tento komentář nabízí jen jeden z možných úhlů pohledu na hodnocený film. Nejedná se o přímou parafrázi Trnkova díla ani o cílenou kritiku. (30.03.2012)

Mám rád animované filmy pro dospělé a toto jeden s těch nejlepších. Dokonale ztvárněný život umělce v totalitě pomocí loutek. Jiří Trnka ho vytvořil těsně před svou smrtí a soudruzi z animovaného filmu, kritici a filmoví teoretici byli v rozpacích. Před rokem 1989 ve filmové literatuře se u filmu „Ruka“píše jen jedna věta asi tohoto znění: „Ve svém posledním filmu Ruka se Trnka inspiroval komedií Francouze L.E. Durantyho, loutkáře z 19. století, o příběhu sochaře a všemocné ruky, nutící jej k vytváření jejích portrétů.“ - Směšné a smutné zároveň. Nemohli napsat nic podrobnějšího, protože ta alegorie proti režimu je tak zjevná, že kdyby napsali o čem to je, zamáčkla by je velká rudá ruka. (23.02.2023)