Popelka

Původní disneyovskou Popelku jsem si nechával "ve skříni" celkem dlouho a po zhlédnutí musím bohužel konstatovat, že jsem se až zase tak moc neochuzoval. Kreslená Popelka mě rozhodně oslovila méně než hraný Branaghův remake nebo naše legendární česká verze od Vorlíčka. Překvapilo mě naprosté upozadění prince, který má v této klasické adaptaci jen pár vět a pouze jednu významnější scénu. Zvířátka byla roztomilá, byť mi v závěru přišla trochu otravná (myšky), tvořila však světlý protipól k démonické Lady Tremaine, jejím hloupým dcerám a podlému Luciferovi. Nejvíce mě asi pobavila scéna s Dobrou vílou a jejím chaotickým kouzlením. P.S. Bude to asi znít zvláštně, ale teprve u této verze jsem si uvědomil, že onen ikonický skleněný střevíček měl společně s ostatními přičarovanými věcmi též zmizet po odbytí půlnoci (right?!). (06.09.2020)

V mnoha ohledech je to velice příjemná a milá pohádka, ještě z dob, kdy Disney dělalo pohádky co byly opravdu pohádky a rozhodně jsem u ní rád strávil čas, ale na druhou stranu musím přiznat, že mě to spíš nudilo. A to i vzhledem k té velmi příjemné stopáži. On je hlavně problém v tom, že je tu vše strašně roztahané a než to začne o něčem být, je už půlka filmu pomalu v háji. Chybí tomu něco pořádného, tohle je místy takové dost unylé a z toho důvodu nemůžu dát víc, jak průměrné hodnocení. I když mi to asi i sedlo víc jak prapůvodní Pinocchio... 3* (19.01.2023)

Jako malé dítě jsem viděla celkem dvě klasické animované "disneyovské" pohádky: Sněhurku se sedmi trpaslíky a Popelku s myší partičkou. Obě mě naprosto okouzlily, neboť kreslené filmy jsem v té době bezvýhradně milovala (na rozdíl od filmů loutkových, které se mi naopak z duše protivily - s jedinou čestnou výjimkou tuzemského pětidílného seriálu "Ferda Mravenec" z roku 1960). Tím pádem jsem si oba výše zmíněné počiny postavila na ten nejvyšší možný piedestal, kam nedoplivne žádná žlučovitá znevažující poznámka - a celá léta jsem pečlivě oprašovala dávné vzpomínky, aby snad nebyly znečištěny zarputilou nepřejícností a přízemní zlovolností. Tím pádem jsem se neubránila docela výraznému zklamání, když jsem milou Popelku znovu spatřila na vlastní oči ... s trapným odstupem bratru pětačtyřiceti let. Nemůžu jí upřít hravost a vtip a určitou lehkonohost, nicméně její lavírování mezi vyrovnanou, pozitivně naladěnou a dokonce i zdravě sebevědomou (!) mladou dámou a poslušnou ušlápnutou chudinkou nepůsobí úplně věrohodně, neboť zdravě sebevědomá mladá dáma pohlíží na své despotické nevlastní příbuzenstvo s určitou umírněnou shovívaností, zatímco poslušná ušlápnutá chudinka se nechává bez sebemenšího odporu tyranizovat. Ani princ mě přehnaně neohromil, neboť jeho angažmá při hledání uprchnuvší vyhlídnuté nevěsty je značně diskutabilní. Zvířátka se neúnavně snaží zachraňovat všechno, co zachránit lze, nicméně jejich skopičiny jsou jen nadstavbou, která maličko odvádí pozornost od vlastního chudičkého příběhu. Zkrátka ... na rozdíl od přelomové Sněhurky z roku 1937, která ani v nejmenším nezestárla a v níž každá scéna i každá postava mají svůj význam, Popelku neúprosný čas proměnil v tuctovou rutinní vyprávěnku bez pořádné dramaturgie ... 3,5* (30.01.2018)

Ty princeznovské filmy prostě studio Disney umí a dokazuje to i novějšími kousky. "Popelka" je prostě klasika, takové to standardní americké provedení, které více dá na kouzla, než ta naše Popelka česká. Jsou zde výborné kousky, stejně jako výborné písně, ale myslím si, že dnes už tenhle film nemůže svým pojetím nijak překvapit. Škoda, že to člověk - tedy alespoň já - nemohl vidět v kině v době uvedení. (21.10.2014)

Keby sa celý film držal tej klasickej príbehovej premisy, ktorú už všetci poznáme, nemal by som s obsahom žiaden problém. Lenže zhruba tretinu filmu zaberá nejaký myšačinec a ich trampoty, ktoré možno pobavia deti, ale opäť, dospelý divák sa pri týchto scénach skôr nudí. A to aj napriek relatívne skromnej stopáži. 60%. (20.03.2023)