Green Street 3: Rváči nikdy nezlomení

Chvilkami jsem si měřil teplotu, jestli náhodou trošku nezáchvatuji ze třiačtyřicítek, nakonec jsem však dorazil k závěru, že je již nějaký moment po mně a v podzemí mi to sčítají za všechny ženy, kterým jsem utrhal křidýlka. A za nebohé, mnou ocizoložněné mouchy. Thymolinový klon z Eflekova rektálního vředu přichází odněkud, kde dělal jakousi dobu něco, zpět do hrůz Británie, aby vedl ostatní západošunkaře v jejich vypouštění bublin. A snaze o podrcení příznivců nekopálistů z Millwalu, samozřejmě. Sakra, ještě cigibrat mu zdechl, málem bych opomněl. A spoilerujme dále. V báru se vyzubí na buchtu, která by v podmínkách ostrovních zrůd aspirovala přinejmenším na miss hrabství, ta mu nečekaně podlehne (byť s kucima z firmy jinak zásadně neprcá, že), tlupu vyžraných stavebních dělníků donutí po prochlastaných nocích vyklusávat maratony a z nudy rozbije policejní mafii. Film má patu narvanou do hlavy, či přinejmenším do prdele. U Zelené ulice tripl: nikdy se už nevracej, downe, se snad nemůže pobavit ani podprůměrně (dokonce i v rámci kmene) inteligentní huligent z Ostravy. Hvězdička za vykozenou Kejsy v kanafasu. (19.06.2015)

V baru plném vylízaných fanatiků a ožralů pracuje ta největší kočka Londýna, která se pochopitelně zakouká do staronového frajera, který chce pomstít smrt svého bratra. Klišé se kupí, na Hooligans s Elijahem Woodem si takřka nevzpomenete. Proč? Protože drama z roku 2006 nebylo postavené na násilí, ale sázelo na přehodnocování životních postojů, sounáležitost, vztahy, přátelství. Navíc lákalo na drásavou a intenzivní atmosféru. Tentokrát jsou motivace jednotlivých postav hodně sporné až triviální, vztahy mezi nimi pak vykreslené se spletitostí dětského puzzle o dvaceti dílcích. Dialogy v dramatických momentech tahají za uši, postavy se při různých zvratech chovají ve stylu „tys mi vzal hračku“. Holt pár dobře mířených kopanců ještě jaro nedělá. (08.08.2014)

Tak jako...Adkins je můj kůň, drtivou většinu jeho filmů mám v malíku, a tak jsem čekal, co předvede v Hooligans-movie. Nepředvedl toho sice tolik, jako např. v Neporazitelný 2 a 3, ale docela mu to tu šlo. Akční scény byly skvěle natočeny, po delší době akčňák, kdy může divák sledovat souboje bez nesmyslných prostřihů, efektů, zoomů kamer, apod. Za to dávám velké plus. Za co srážím procenta, je pochopitelně děj. To, jak Scott trénuje 4 maníky, kteří si do teď mysleli, že jsou největší bitkaři na světě, to mi přišlo trochu moc. Ale akční film má být hlavně o akcích, které tu byly v přijatelné míře. Takže se GSE u mě udrží ve 4-hvězdičkovém pásmu. 70% (03.04.2014)

Nemám rád Scotta Adkinse a po tomhle snímku se na tom nic nezměnilo. Nějaká návaznost s předchozími filmy je naprosto nesmyslná, ani nemá cenu ji hledat. Jsou zde akorát velmi podobné charaktery a více méně jde pořád o fotbal, i když to je celkem jedno. V první řadě jde ale o bitky, které jsou celkem drsné, to se musí nechat. Jako celek je ale snímek vlastně o ničem, což je docela smutné. Zanechalo to ve mě asi tolik jako druhý, tedy skoro nic. (17.12.2013)

Tak do třetice dobrého a zlého – tu máme tentokrát akční pohádku a to doslova. Scott Adkins je frajer, ale kam to do prdele zase vlezl ? Z fotbalových chuligánů co si dávali do držky v postranních uličkách nebo metru, se stala organizovaná soutěž ala souboje v kleci – to si dělají už fakt řiť a největší bijec je šéf policie o kterém to za ty roky nikdo nezjistil. Hodný zlý brácha přijíždí pomstít smrt toho mladšího, zakouká se do pěkně vyvinuté servírky – své zdechlé a pupkaté kámoše naučí rvát, že i Chuck Norris by zbledl závistí. Jako vtip dobré, jako seriózní akční film slabota. Kacey Clarke byla asi nejlepší na celém filmu – no tedy její ženské přednosti, které ráda ukazuje skoro v každém druhém filmu… (05.09.2022)