Železná srdce

Já vám říkám, že se něco brzo semele. Ne nadarmo natočili amíci tak nákladnej náborák. Určitě jim někde zase zabili strejčka, tak chtěj někomu dát přes držku. Tihle čtyři z tanku a Pittbulem nakonec ale (BOJLER) zkapou, tak mi to krapet rozbíjí mou teorii o náborovém videjku. No, každopádně IS se už klepe strachy, až to kluci roztočej jak za Hitlera. Nic, krapet jsem se nechal unést. Film je zajímavý hlavně v postavě Dona Colliera. Povedlo se jim zkrátka neukázat druhého Aldo Rainese a to právě Pittovým herectvím. Stejně se ale srovnání s Pancharty dalo najít. Pobyt v bytě německých soudružek mi přišel jako vyšitý z Tarantina. Ale dál. Dobovost je tradičně precizní a na filmu se vám bude líbit asi nejvíc. Samotné bojové sekvence si pochvalu zaslouží zrovna tak. Finále by bylo na dlouhé povídání a určitě bych musel šáhnout po silných výrazech. Každopádně, kdo nefandí amíkům, bude se tlemit od začátku do konce. Ano, přesně těm okamžikům, kdy hrdina na jeden výstřel odbachne deset nácků do hlavy, dalších deset přijde o nohy, tři začnou hořet a pět jde k zemi radši též. (11.12.2014)

Po dlouhé době pořádný válečný film, který se nebojí ukázat trochu reálnější (čti odpornější) tvář války bez spousty rádostylizovaných záběrů s hromadou efektů. Chvílemi totiž Fury působí jako zfilmovaná verze World of tanks, což je velice příjemné. Nepamatuji film, v kterém by tank působil tak silnou aurou, jako zde. Divák si konečně dokáže představit, jaké to pro vojáky muselo být bojovat po boku (nebo spíše ve skrytu) technologické kolosu. Tanky ve Fury nejsou jako v Bitvě v Ardenách a jiných dávkovány po desítkách jako nadbytečný produkt válečné mašinérie, ale jsou jasným rozhodujícím faktorem v boji i v morálce. Škoda délky filmu a závěru, který v mých očích mohl být trochu ... nebudu spoilerovat. (22.02.2015)

Napriek mojej zásade, "opovrhovať" so snímkami v ktorých je potlačená veškerá logika, nemôžem inak, iba Ayer-ovi pogratulovať. Podarilo sa mu ako jednému z mála, ma ojeb*ť. "Fury" ma totiž vďaka pár silným, emocionálnym pasážam dostal. Najmä úvodná hodina 20´ bola ako vystrihnutá z dokonalej drámy. Následnou záverečnou poľ-hodinkou síce priškripol môj mozog, ale tak - nejak som to podobne, ako naši hrdinovia, so zaťatými zubami, predsa len "prežil". Po celú dobu som sa obával omšových dristov, ktoré sa takmer po celú stopáž filmu vyslovene "pýtali", no chvála "Bohu", aj tomuto sa Ayer nejak zázrakom vyhol. Samozrejme, všetko nemôže byť dokonalé, takže sa nepozabudlo poukázať aspoň na česť a statočnosť americkým vojakov, s mierovými úmyslami, či vybojovaním slobody pre všetkých. Tak Vám teda kur*a opäť raz ďakujeme, že ste nás "zachránili". (02.02.2015)

To je už můj čtvrtý Davidův film a já se z té trojky asi nehnu. Shoduji se s některými uživateli, že první polovina se nesla v duchu, který mě namlsal, že mé hodnocení se konečně dostane z třetí laťky výš i když jsem měla připomínky i k ní. Norman na mě působil přespříliš naivním zelenáčem i když pak to malinko vybruslil do těch chlapských vod, ale opravdu jen o chlup. A Brad bude senzační i v roli brouka pytlíka. Já nemohu říct, že by ostatní kluci snad hráli špatně, to vůbec ne, ale dosadit mezi ně takovou hereckou špičku nebyl zrovna dobrý tah (in terms of money, yes) Tady zářil jak superboy a poutal na sebe pozornost na úkor ostatních, ale to je možná jen můj subjektivní dojem, jako ženské zástupkyně, které mají Brada jinak rádi :-). V druhé polovině jsem už ztrácela trpělivost zbytečným prodlužováním už tak jasně předvídatelného a nerada to píšu, ale je to tak, americky klasického konce. Ne, žádná nuda to rozhodně nebyla, ale nejlepší film roku také ne a o věrohodnosti některých bitev nebudu ani psát, to už tady rozebírali jiní, ale já s nimi v mnohém souhlasím. Třeba takový obyčejný, polozapomenutý film Když utichly trumpety na mě zapůsobil o dost věrohodněji. První polovina za čtyři, druhá za dvě, lituji trojka. (05.12.2014)

Snaha o to, aby se Tanková patrola stala živoucím pomníkem pro vojáky druhé světové, sice slibuje hodně, ale dostává na frak ve chvíli, kdy se Ayerovi začnou mlátit žánry mezi sebou. Uvěřil bych jak neporazitelné posádce Fúrie, tak slzám při opilých doznáních, ale jakmile se tyhle nálady potkávají a pravidelně střídají, je konec. A je to škoda, protože Pitt i Lerman dokážou bez mrknutí oka rozehrát každou sebemenší vedlejší linku až na samou hranu. (13.11.2014)