Spolubydlící (S03E11)

Tak tvůrci se nás furt snaží lakovat, jakože by Pražák mohl bejt podkuřovač ředitelky, ale kdo ví, jestli za ředitelkou stále nestojí našeptávač Korejs, který chce zevnitř nabourat vztahy. Přeobsazení Kozákovi dcery docela zvláštní, vim, že od první řady uběhlo dost let, ale tadyta herečka původní není vůbec podobná, a vypadá to, že za ty roky zestárla tak  o 20 let. To odcizené spolubydlení působí sice zvláštně, ale u dnešních mladých je tohle standard i v rámci jednoho pokoje, natož v rámci velkého bytu."Jo ty jedeš po D1, tak to hlavně dojeď ještě dneska" (14.11.2022)

Musím se přiznat, že moc nechápu stylizaci sdíleného apartmánu – s něčím takovým se v reálném životě ani na pražských náplavkách fakt nesetkáte. „Berlínský model“ je v českých poměrech docela nákladný, lakování zárubní tón v tónu a výmalbu válečkem proto zrovna ve studentských (tím spíš že pronajímaných) bytech opravdu nenajdete, natož aby takovou rafinovanou výzdobu doplňovaly britské designové polštářky. V bytě, kde má mít ke všemu (a tedy nelze nepředpokládat, že i k designu) osazenstvo totálně lhostejný vztah, to působí nepatřičně. Co ovšem sedí, je paradoxně malá a šíleně zasviněná kuchyně ;) Přesto tady úplně nerozumím tomu, proč tvůrci zaměnili Krč za vltavské nábřeží – běžný byt by do příběhu zapadal důvěryhodněji. Stejně jako ostatním se i mně líbila snaha poukázat na nešvary digitálního světa, pořád ale vnímám tyto výchovné linky v poslední sérii jako příliš křečovité. I když třeba ze stylu života Kozákovy dcery jde opravdu strach – a ten je přitom velmi věcným vyobrazením reálného prožívání nejednoho čerstvě dospělého… O to víc oceňuji vývoj vztahu mezi Kozákem a Pražákem, který je stejně realistický jako obě jejich postavy. Boj s vlastním egem Pražák zatím prohrává, uvidíme, kdo z toho nakonec získá nejvíc… (15.11.2022)

Čím víc nad tím dílem přemýšlím, tím víc mi přijde jako naplnění úsloví "malý, ale velký". On ten případ je krutý a děsivý, ale víc než o vyšetřování je to o totální prázdnotě současného digitálního života lidí. Kdy bydlíte v bytě s pěti dalšími lidmi, ale nic o nich nevíte, a dokonce ani netušíte, že tam žije i šestý člověk. S tím tentokrát dokonale souzní tlačení šéfky na powerpointí prezentace (noční můra všech zaměstnanců těchto firem s rádoby moderním přístupem, kdy jde skutečná práce stranou) nebo Tinder schůzky s neznámými lidmi na jednu noc, jako v případě Kozákovy dcery (která mimochodem byla fakt na přesdržku). Kozákovi se oddělení sype, ale aspoň nějakého drobného zadostiučinění se mu dostane, což mne potěšilo, nebylo to jen černobílé vršení smůly. No a jedna naprosto skvělá hláška: "Jo, ty jedeš po D1, tak to hlavně dojeď ještě dneska." (15.11.2022)

Nuda nuda, šeď šeď... Ty dvě hvězdy jen za to, že se Pražák konečně postavil vedoucímu, který protěžuje nového kolegu. To, že se dcera stěhuje z bytu a za pět vteřin se vrací s tím, že si přečetla o vyšetřování a vrací se zpět...no comment. Jinak pachatel, co mluví deset minut proč to udělal a jak to udělal..ne to fakt ne. A nechápu ty, co dali pět hvězd. (15.11.2022)

Můj vztah k naší justici se téměř s každou další epizodou seriálu zhoršuje. Vždycky, když se na závěr dočtu o tom, že byl původně vyměřený trest snížen, dostávám chuť podívat se na nějaký ten díl z Dextera. Fakt by mě zajímalo, jaká se zrovna v tomto případě našla polehčující okolnost. Asi jí bylo to, že pachatel po vraždě vzorně uklidil svůj pokoj a odpadky vyhodil uvědoměle do kontejneru. Fuj, to jsem se zas nas...vytočil. Včera jsem psal, že nejsem příznivcem práva útrpného, to jsem se ale špatně vyjádřil. Nemělo by být používáno při výsleších, ale po odsouzení podobných individuí jako tomu bylo zde, bych ho rád viděl jako doplněk uloženého trestu odnětí svobody. Jo, jo, jak jsem taky včera napsal, mám k dokonalosti hodně daleko. / Poučení: Výsledky dnes nejsou rozhodující, důležitý je mediální obraz. (22.02.2023)