E.A. Poe: Podivný experiment

Prostředí viktoriánského cvokhausu je jeviště, na kterém lze sehrát velké představení, obzvláště když máte kvalitní herecký soubor a jako inspiraci černohumornou povídku od pana Poea (The System of Doctor Tarr and Professor Fether). Jenže pokud hodláte postavit thriller na premise „všichni jste blázni, jenom já jsem kolotoč“, nesmíte to přehnat s tančením twistu.. (04.12.2014)

Na Elizu Graves jsem se těšil už od prvního traileru a jsem ještě více překvapen, jak skvělé to je. Thrillerů z blázince můžeme spočítat na jedné ruce, tudiž už z toho důvodu je potřeba si vážit tenhle velmi atmosférický, skvěle zrežírovaný i zahraný thriller, který poslední půl hodinu na diváky tasí takové zvraty, že jsem radostí začal pomalu šilhat. Opravdu parádní filmový zážitek za doprovodu úžasného hereckého cástingu a jeden z nejlepších závěrečných zvratů poslední doby mi vykouzlil úsměv na tváři. 80% (29.10.2014)

Typický komentář zdejšího průměrného blábolila, co se silou celého svého nevkusu snaží být ohromně erudovaný, aby udělal dojem na ostatní kokotmentátory z klubíku esoterických buzniček zní: „Blá blá blá blá blá předvídatelné, blá blá bláblá nedostatečně psychiatricky sofistikované, blá blá blábláblá blá blá herecké výkony sice dobré, ale blábláblá blá blá. Blá blá blá dějově nedotažené, blábláblá blá blá blábláblá nezajímavé blá blá.“ A já na to: „ Pokud nemáte v prdeli kolík, nepletete si Poa s Púem nebo tu nepětkujete Refny, rozhodně se nenechte odradit, budete se dvě hodiny kochat skvělým natočením, vynikajícími herci včele s Gándím a ultimativně píchatelnou Katkou, jakož i zábavným dějem, a určitě si tu pak odpustíte podobné hnědopišské kecy.“ (20.11.2014)

O filmech Brada Andersona se dá říci cokoliv, jedno mají však za všech okolností společné: jsou vždycky tak trochu na palici. Pro Elizu Graves to platí tuplem a se svou úžasně vychcanou pointou (nikoliv originální či chytrou) se mi snadno probourala do škatulky oblíbených guilty pleasure. Třešinkou navíc je výborné herecké obsazení a nezbytná ponurá atmosféra, která místy umně evokuje auru starých brakových cormanovek. Líbilo. (26.01.2015)

Předlohou pro film se stala Poeova povídka: Metoda doktora Téra a profesora Péra. Kdo ji nezná, může nabýt dojmu, že film podle Poa je málo temný. Opak jest pravdou. Povídka není vůbec temná (jediná úvodní scenérie - blázinec v rozpadajícím se zámku - má snad v sobě trošku temnoty) a hlavní hrdina není v ohrožení života. Poeův blázinec je jedna velká taškařice připomínající Haškův ústav pro choromyslné ve Švejkovi. Blázni v roli personálu názorně popisují domnělé chovance vtělující se do čajníku, dětského vlčka, kohoutka či šňupacího tabáku. Všechna rozvernost vzala ve filmovém zpracování za své - což je dobře. Místy příjemně napínavý snímek s velmi dobrými hereckými výkony se odehrává téměř celý ve stěnách podivného ústavu, kde se největší tajemství ukrývá v podzemních vězeních.... Film mě bavil mnohonásobně více, než podprůměrný Scorseseho Prokletý ostrov zde některými komentáři zmiňovaný. A závěr? Potěšil ze všeho nejvíce! (08.12.2014)