Režie:
Brad AndersonScénář:
Joe GangemiKamera:
Thomas YatskoHudba:
John DebneyHrají:
Kate Beckinsale, Jim Sturgess, Ben Kingsley, Michael Caine, Brendan Gleeson, Sophie Kennedy Clark, David Thewlis, Jason Flemyng, Sinéad Cusack (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Hrdinou filmu E. A. Poe: Podivný experiment je mladý, čerstvě vystudovaný lékař Edward, který na konci 19. století přichází na praxi do psychiatrického ústavu pro choromyslné ležícího v mlze v odlehlém koutě hor. Zde ho přivítá šéf lékařského týmu, jeho asistent i záhadná kráska Eliza, trpící panickou hrůzou z jakéhokoliv tělesného dotyku. Edward je zasvěcován do zdejších léčebných metod a je v šoku. Dr. Lamb je příkladem osvíceného přístupu, vůči bláznům je vstřícný a svému týmu vštěpuje, aby „jedinečnost" každého pacienta respektovali: „Proč bychom se měli snažit udělat nešťastného člověka z naprosto šťastného koně?" Ovšem děsivá a hrůzu nahánějící „léčba", jíž byli na konci 19. století duševně nemocní běžně vystavováni, je přítomna i zde: věznění, spoutávání, proudy ledové vody a elektřiny. To vše je pevně vryto do historických zdí ústavu a Edward objevuje poměrně znepokojivou pravdu. Psychiatrický ústav ovládli pacienti, zatímco skutečný ředitel je se svým týmem uvězněn ve sklepení. A tady napínavý příběh plný zvratů a překvapení teprve začíná... (Bontonfilm)
(více)Videa (6)
Recenze (677)
O filmech Brada Andersona se dá říci cokoliv, jedno mají však za všech okolností společné: jsou vždycky tak trochu na palici. Pro Elizu Graves to platí tuplem a se svou úžasně vychcanou pointou (nikoliv originální či chytrou) se mi snadno probourala do škatulky oblíbených guilty pleasure. Třešinkou navíc je výborné herecké obsazení a nezbytná ponurá atmosféra, která místy umně evokuje auru starých brakových cormanovek. Líbilo. ()
To, že je E.A.Poe geniálny spisovateľ vie alebo tuší asi takmer každý, o kvalitách režiséra Brada Andersona som sa presvedčil už pri sledovaní Session 9 a že je Ben Kingsley fenomenálny herec, to je skrátka nepriestrelný fakt. Film som si tak vychutnal do poslednej minúty. Spoločensko-etické otázky, ktoré film nastoľuje sú, žiaľ, aktuálne aj dnes. Koniec koncov, všetci ľudia sú svojim spôsobom blázni. Mimochodom, jedným z producentov je Mel Gibson. ()
Možno by si takýto sympatický film zaslúžil odo mňa o hviezdu viac, ale niečo mi v tom trochu bráni. Za najväčší klad filmu považujem jeho nadhľad, keď očakávate atmosférický horor, chvíľami sa ocitáme takmer až v komédii a k slovu príde v neposlednom rade aj romantika. Tento dojem potom zase narušujú drsnejšie momenty, ktoré sa občas skončia aj horšie, ako by jeden možno čakal a film tak na mňa pôsobil trochu nesúrodo. Za filmom nestojí žiadne mega štúdio, čo je dobre, pretože sa neocitáme na pôde rádoby cool naaranžovanej atmosféry, ale skôr pozeráme s radosťou točený príbeh podľa režisérskeho a scenáristického gusta tvorcov. Tí vedia, čo chcú filmom povedať a netlačia nám to do gebule elektrošokmi, v tomto odvádzajú skvelú prácu skôr sympatickí herci. Zvraty nezvraty, tie mi nevadili, pokiaľ slúžia myšlienke, nech si na konci zostanú. Ten najzásadnejší sa ale vynorí nečakane skoro a som rád, že tak scenár nerobí do konca z diváka hlupáka a vykladá svoje karty na stôl. Samozrejme nie všetky, čo by malo zistiť myslím viac ako traja diváci na dnešnom predstavení v kine. Film by si širšie publikum zaslúžil. 70%. ()
Mať to tak o 20 minút menej, tá zmätočnosť na konci by bola menej výrazná. Edgara Allana Poa mám rád. Spolu s Lovecraftom a Doylom som s nimi strávil nespočetne veľa večerov, pod perinou, len za svetla baterky a triasol som sa nad hrôzami a zároveň žasol nad nápaditosťou ich príbehov. Anderson je zručný televízny režisér. Tých jeho pár filmárskych počinov sa môže pochváliť výbornou atmosférou a citom pri odkrývaní určitých skutočností, ale snaha uzatvoriť príbeh v každej línií je typická skôr súčasnému americkému mainstreamu, než vyslovene hororom aké autori nezabudnuteľných poviedok a románov písali. Prvá polovica je skvelá. Druhá, ktorá sa snaží vysvetľovať motivácie a je robená účelovo pre ten efekt, že sú tam neočakávane dejové zvraty mi prišla nudná a nezaujímavá. Tu som skrátka nejako pretrpel. Vďaka sústredeniu sa na pointy ušlo tvorcom budovanie napätia. čo je pri takej atmosfére veľká škoda. Ale je to pozerateľné - hlavne kvôli výborným hercom a krásnej Beckinsale. Na poli žánru a Andersonovej tvorby ale trestuhodný priemer, z ktorého sa dala spraviť veľmi silná vec. ()
Začátek vypadal nadějně, ale s přibývajícími minutami šla atmosféra tak nějak do té okolní mlhy, samotné zvraty, dění a jednání postav působilo podivně i na blázinec, a koneckonců, celkové rozuzlení a závěrečný twist se rovněž příliš nepovedly. Ne že by to bylo špatné, ta myšlenka tenké hranice mezi světem bláznů a světem údajně normálních lidí je docela zajímavá, i když kolikrát použitá, ale prostě tomu chybělo zajímavější tempo, představení postav, a dost možná Ben Kingsley až moc přehrával, natolik, že je parodií sebe sama třeba v Sexy Beast. Náhodou jsem pár dní před tímto viděl film Srdcový král - a nezlobte se na mne, to je nebe a dudy, ačkoliv téma je v podstatě stejné. Tomuhle chybí chytrý scénář, nejenom otrocký přepis příběhu, a chybí zde i mikropointy jednotlivých scén, a rovněž zajímavosti, ozvláštnění, cokoliv navíc. Z celého rozlehlého blázince nakonec vlastně atmosférou a prostředím není ani nic pořádně vytěženo. ()
Galerie (71)
Zajímavosti (14)
- Ben Kingsley (Dr. Silas Lamb) nehrá rolu doktora v takejto liečebni po prvýkrát. Bolo tomu tak aj vo filme Prekliaty ostrov (2010), kde hrá rolu Dr. Johna Cawleyho, riaditeľa psychiatrického ústavu Ashecliffe, ktorý mal takisto nezvyčajný prístup k liečbe pacientov. K úlohe lekárov má Kingsley blízko, jeho otec Rahimtulla Harji Bhanji bol sám doktorom medicíny. (STRATEGYsro)
- Ako predloha snímke poslúžila krátka, čiernym humorom nasiaknutá poviedka E. A. Poea, „The System of Doctor Tarr and Professor Fether“ (česky "Metoda doktora Téra a profesora Péra"), ktorú v roku 1845 zverejnil týždenník Graham's Magazine. Zverejneniu poviedky predchádzalo niekoľkomesačné zdržanie editormi týždenníka, pretože neprikrášleným spôsobom odrážala neľudskú situáciu v ústavoch a azylových domoch. (Rorschach_SK)
- Postava Mickeyho Finna (David Thewlis) je ve filmu spojována s uspávacím jedem. Ve skutečnosti je "Mickey Finn" výraz pro nápoj, smíchaný s drogou či zneschopňujícím činidlem, pojmenovaný po chicagském barmanovi Michaelu Finnovi. Ve skutečnosti začal být tento termín používaný až v 10. letech 20. století - tedy později, než ve filmu, který se odehrává na přelomu let 1899 a 1900. (AloeB)
Reklama