Čtvrtá hvězda

Společně s Okresním přeborem nejlepší tuzemský komediální seriál (minimálně) poslední dekády. Pravda, černý a místy, na naše poměry, dosti nekorektní humor nemusí rozhodně sednout každému. Jakmile se vám ovšem švihlé charaktery a skvěle napsané dialogy dostanou pod kůži, musíte prostě začít hotel Meteor milovat. Sehranější ansámbl, který si vzájemně nahrává na jeden komediální smeč za druhým, u nás nenajdete a postava Ivana Trojana by zasluhovala vlastní seriál. (11.01.2014)

„Už sem ti udělala sestřičku, letušku, kočičku, zajíčka, berušku…tak co chceš?!“ – „Segedínskej guláš.“ Čtvrtá hvězda rozhodně není pro každého (líbil se vám britský Hotýlek? Nezmiňuju ho jen kvůli stejnému prostředí, ale jeho humor byl také hodně specifický, stejně jako u českého protějšku). A docela dobře dokážu pochopit diváky, kteří se u tohoto seriálu nebaví. Humor je totiž dosti… řekněme bizarní (výborně to ilustruje i seriálové heslo: „Kámen není kokos!“). Místy černější/hrubšího zrna, někdy hodně na hraně mezi trapností, nevkusem a geniální vypointovaností zároveň. Téměř neustále je hodně politicky nekorektní a maximálně vulgární. Dialogy/scény jsou dost často nanejvýš absurdní, sem tam dokonce velmi stupidní, a to až tak, že vás rozesmějí (tedy jak koho, že). Rázovité postavičky jsou jedna střelenější a divnější než druhá. Herci někdy úmyslně přehrávají a kradou si pro sebe scény formou totálních hereckých exhibicí (v nich vede suverénní Trojan, který mě osobně dokázal nejednou až rozbrečet smíchy). Nechybí řada hostů, za nejmilejší považuju poslední seriálové, potažmo filmové setkání s panem Kašparem (který si v pohodě dokázal udělat srandu ze svého handicapu…a když to udělá někdo jako on, hranice posuzování vkusu Čtvrté hvězdy se pak člověku hnedka posune). Co se týče hostování, virtuálně se zde objevuje také Ondřej Vetchý, a to na titulních stránkách časopisu Sakra! (krásná narážka). Za slabší považuju přítomnost vyloženě trapných scén (naštěstí je jich málo) a pak také dojezd první série, při kterém výborné fóry skoro vymizely, a pointy většiny pasáží už nebyly příliš vtipné. Takže se těším na další díly (nejlépe úrovně epizody 6, kterou jsem snad celou probrečel smíchy) a doufám, že tvůrcům došel dech jenom na chvíli…tomu odpovídají i moje prozatímní slabší 4*. „Si debil?“ - „Co jako?“ - „No, si debil.“ – „Já vo ničem nevím.“ – „Kdybys nebyl debil, tak tě napadne, že vykrádat auťáky lidem z jednoho a toho samýho hotelu je kurva dost nápadný, ne?“ – „Je, jo?“ (01.07.2014)

Znám ne každému sedící humor Dejvického divadla, ale tohle je skutečně jen odvar. Navíc tady někdo viděl Cleesův Hotýlek, a někdo další Grandhotel, a těch vlivů je na mne trochu moc, abych tvrdil, že jde o něco originálního, co mne pobavilo. Navíc je to zas jen o těch věčně podvádějících, neschopných a zlodějských Čecháčcích, což jestli tenhle seriál uvidí někdo v cizině, nám asi zase udělá jméno. Nelíbilo se mi to ani stylem humoru, a třeba „zápletka“ se zubní protézou byla velmi chabá. Taková inťošská verze Zlatých mříží a Kameňáků - vtipy jsou v podstatě stejně buranské, jen podané rádoby s „noblesou“. (06.01.2014)

Perfektní počin české televize, ale bohužel rychle skončil. Dokážu se neustále dokola bavit zákeřnou a chtivou postavou Ivana Trojana, ňoumou a panicem Václavem Neužilem ml., entuziasmem Marthy Issové a v neposlední řadě perfektním zneužívaným údržbářem Davidem Novotným. Takový malý vcelku útulný hotel s příšernou kuchyní v Česku rozhodně najdete - a že jich určitě nebude málo. Ale takovou partu jsem na svých pobytech za celý život ještě neshledala. Ať už jde o lámanou angličtinu recepčních, či díl s vozíčkářem a neskutečnými vtipy tipu : chcete abych tam vylezl a pomohl vám? Musím uznat, že čím dál častěji mě baví takovéto menší seriály. A snad nebudou pokaždé ukončeny tak brzo. (01.04.2015)

Už teď je jasné, že se na českém komediálním nebi objevilo cosi...světového. Jan Prušinovský na to šel postupně, od netradičního studentského kraťasu, přes natahovanou historku až k Okresnímu přeboru, který ČT odmítla (teď se kaje a dobře jí tak), ve spojení s Petrem Kolečkem a Miroslavem Krobotem dosáhl režisér mě nejpřijatelnějšího tvaru, který se nebojí drsného humoru a zobrazení nepopulárních lidských povah a dochází tak k velmi zajímavým (nejen diváckým) katarzím. Moc moc moc vám to přeju, pánové, už jenom kvůli tomu, že takové věci provokují mimoně typu Martina Komárka. 90%. (27.03.2014)