Režie:
Peter GreenawayScénář:
Peter GreenawayKamera:
Sacha ViernyHudba:
Michael NymanHrají:
Brian Deacon, Andréa Ferréol, Eric Deacon, Frances Barber, Joss Ackland, Ken Campbell, Geoffrey Palmer, David Attenborough (vypravěč), Wolf Kahler (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Oliver a Oswald jsou dvojčata. Oba jsou biologové, oba pracují v ZOO a manželky obou tragicky zahynou při dopravní nehodě způsobené srážkou s labutí. Oliver a Oswald nesou ztrátu žen těžce, a fascinováni smrtí, zasvětí své výzkumy v ZOO dokumentaci rozkladu zemřelých zvířat. Postupně se také sbližují s Albou, řidičkou auta, která autonehodu jako jediná přežila. Ještě podivnější směr nabírají osudy bizarního trojlístku poté, co musí oba bratři kvůli svým kontroverzním výzkumům opustit ZOO. (Holly_Wood)
(více)Recenze (50)
Na Greenawayovy filmy je třeba se podívat vícekrát, aby divák pochytil všechny metafory a symboly, které jsou v nich ukryty. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že některé prvky žádný výklad ani nemají - obrácené Z, tmavnutí vlasů. Snímky tohoto britského intelektuála na mě občas působí dojmem, že jde pouze o výsměch divákovi. (598.) ()
ani Lynch nemá tak silný zmysel pre "výtvarnosť" spojenú s významovou mnohovrstevnosťou Greenawaya.... to však nič nemení na tom, že samotná "hlavná myšlienka" diela mi ostala skrytá :)) ...aj keď najpravdepodobnejšiu cestu pre výklad tohto intelektuálne sofistikovaného diela nastolil asi MIMIC vo svojom komentári.... ()
No není ,,sladkej" tenhle filmovej manýrista Greenaway? Dada a surrealimaginace v poněkud zahuštěné kostce. Asi masox co vesmírnou lodí vydá se k měsíci....,nebo něco.(a Nyman ,samozřejmě)(jestliže Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec, byla bajka, tak tohle je psycho,--sdělení, že šlapka, která měla obě nohy uřízlý v tříslech a byla právě proto velmi oblíbena u svých klientů, mě teď budí ze snu) ()
Greenawaye mám hodně rád, ale zhlédnutí tohohle film jsem odkládal dost dlouho, protože mě vůbec nezajímalo jeho téma a spíš se mi hnusilo. Každopádně dnes nadešel den, kdy jsem se na to konečně podíval a kdy konečně můžu říct, že mám za sebou kompletní Greenawayovu filmografii. Nakonec to ale nedopadlo špatně. Většina filmu mi přišla zajímavá, jak filozofováním o smrti, životě a Darwinově teorii (kterou to rozebírá i s tím faktem, že je to jen teorie - ale nechci tím říkat že je špatná a že bych proti ní protestoval, oni na totiž jsou někteří dost hákliví...), tak příběhem o rozdělených siamských dvojčatech, které po letech odloučení spojí láska k jedné stejné ženě, která po bizarní autonehodě postupně přijde o obě nohy. V souvislosti s ní se mi líbila jedna scéna, kde smutně mluví o nevyhnutelné ztrátě druhé nohy, přičemž ta scéna krásně sděluje, jak si člověk má vážit i takové obyčejné věci, jako jsou nohy, protože i o ty člověk může jednou přijít a nic už nebude jako dřív. Kupodivu jsem z toho filmu měl (navzdory zdejším komentářům) většinu filmu spíš pozitivní dojmy. Asi i proto mi do toho ten konec moc neseděl, ale jinak to není špatné a je to i míň morbidní, než jsem se obával, ačkoli timelapsů na rozklad mrtvých zvířat si tu člověk "užije" až až. A o perfektní filmařské stránce, úžasných záběrech (občas i poetických) a skvělé Nymanově hudbě, který je na celém filmu to nejlepší, asi ani nemá smysl se nějak víc rozepisovat. Není to špatné - ale v rámci Greenawayovi tvorby bych to řadil někam doprostřed. Má za sebou i dost lepších filmů třeba Kuchař, zloděj jeho žena a její milenec, Topení po číslech nebo The Falls. 3* ()
Snímek posouvající hranice bizarnosti. ()
Zajímavě podivný film o smrti, rozkladu lidí jako jednotlivců, i jako celku. Bizarní osoby jako bratři zoologové Oswald (Brian Deacon) a Oliver (Eric Deacon) Deucovi, kteří touží pochopit důvod početí a samotný důvod existence, ale po tragické smrti svých manželek jsou fascinováni smrtí a rozkladem tělesné schránky, že k tomu upnou své výzkumy. Jsou to oddělená siamská dvojčata, která zase touží k sobě srůst. Navážou intimní vztah s jedinou přeživší osobou z tragické havárie, při které zemřely jejich manželky, Albou Bewick (Andréa Ferréol), která při nehodě přichází o nohu a její ošetřující lékař Van Hoyten (Joss Ackland) ji později přesvědčí, aby si nechala uříznout i druhou. Poté se vdává za nalezenou vymyšlenou postavou bez nohou Felipeho Arc-en-Ciel (Wolf Kahler). A po tragédii dávala bratrům radost do života švadlena Venuše Mélská (Frances Barber), která si v zoo přividělávala jako prostitutka. S ironickým nadhledem se kouká po hledání důvodu existence, ale hledající nachází jen smrt a totální rozklad v dekadenci společnosti, která je závislá na symetrii. ()
Symbolická óda na symetrii a kontrast a to nejen obrazně. Geniální, mistorvská a podivné. Další Greenawayův "fílm tak trochu jinak". ()
Vedle Greenawaya, Pasolini je leták na levné brambory. Některé jeho filmy jsou neskutečné (Kuchař,....., Umělcova smlouva), ale tento mix zoologie je mimo. 2/5 ()
Abeceda, amputácia, časozberné snímky rozkladu, čierna a biela, evolúcia, grécka mytológia, holandský maliar, pruhy, smrť a zrodenie, symetria, ZOO... To všetko a mnoho viac spracúva Peter Greenaway vo svojom ďalšom filmovom cvičení pre starších a pokročilých. Od jablka (apple) k zebre vedie cesta dlhá, pre mnohých určite zdĺhavá, ale keď sa budete sústrediť aspoň na tie pruhy a symetriu, budete prinajmenšom očarení, ak nie uchvátení, ako som bol, po druhom pozretí, aj ja. ()
Tak trochu Jakubisko na steroidech… Čekal jsem, že mi nebude dobře z těch všude propíraných záběrů rozkladu, ty jsou ale natolik laboratorně aseptické/estetizované, že zažívání neublíží; zato se mi místy houpal žaludek z všech těch středových kompozic. Ne nadarmo se říká, že symetrie je estetika idiotů. Nymanův minimalistický popík s deklamovanými Albinými monology připomněl Laurie Anderson. Celkově bych řekl, že tam toho pro mě bylo pochystáno víc, než jsem napoprvé pobral, ale i tak jsem se v té burleskně pokřivené realitě nakonec dobře bavil. 70 %. ()
Kromě hudby, která se mi líbila bezvýhradně, to o zbytku říct nemohu.... jako na mě DÍTĚ Z MACONU zapůsobilo tak, že jsme skoro týden nebyla schopná myslet na nic jiného, tohle přece jen nebyl tak zcela můj šálek čaje.... ()
Dadaistický makabrózní masox.... 75% ()
Svébytné, originální, odvážné, promyšlené, precizní..., ale bez pokory a bez úcty k čemukoliv, na mě příliš nihilistické, onemocnět Greenaway rakovinou, tak ho nepolituju, měl bych obavu, že ho musím projevem soucitu nutně urazit. Vědomí, že by ho potěšil dar v podobě skalpelu a zrcátka, aby se mohl kuchnout a pozorovat, na té antipatii nic nemění. Rozumím mu, to ale ještě neznamená, že ho musím mít rád. ()
Naprosto nejbizarnější a nejmorbidnější Greenaway, kterého jsem měl to potěšení vidět. Tolik témat a narážek... na takovéto filmy je nejlepší koukat pozdě k ránu, užít si atmosféru a tu neuvěřitelnou opojnost toho, co vidíme a té Nymanovy nádhery, kterou slyšíme, a v hloubi duše cítit sladké zhnusení nad celým pokrmem, jenž je nám předkládán. ()
Prvních 15-20 minut jsem to chtěl vypnout, ale pak jsem přistoupil na režisérovu hru a náramně se bavil. ()
Je podle tebe zebra bílé zvíře s černými pruhu, nebo černé zvíře s bílými pruhy? ()
A Zed & Two Noughts mě odrazuje přehršlí jinotajů, z nichž nejsem s to nic vyrozumět, jestliže se nemám spokojit s banálním závěrem, že dílo promýšlí napětí mezi počátkem života jako jednotlivého tvaru konkrétního pobytu a jeho koncem, jakož vůbec tajemství bytí s podnětnými zdroji ve studiu evoluce, do níž člověk podle autora vstupuje až za soumraku, kdy se příroda jeho prostřednictvím obrací proti sobě (porušování přírodního řádu v působnosti bohyně Themis trestá Nemesis, kterou Zeus dostihl v podobě labutě proměněnu v husu). Biologické dokumentární vložky vybízející při řešení pohromy nastalé ztrátou manželky k širším úvahám o universu života jsou prokládány aluzemi antických mytologizujících výkladů. Můžeme si například vybrat, narazilo-li auto do labutě, anebo do husy, kterak svádí zmatená paměť protagonistky; nehoda je odměnou i mstou, soustředí v sobě souvztažné protiklady, jejich rovnováhu. Zeus/Iupiter v podobě labutě způsobí smrtelnou nehodu, čímž přivede dva ovdovělé bratry-dvojčata k řidičce-svědkyni, s níž poutáni její poslední blízkostí se zemřevšími manželkami a nadějí, že bude případ vysvětlen, čímž by se ulevilo jejich srdcím bažícím po nějakém smyslu takové ztráty, dají vzniknout novému páru bratrů-dvojčat. Úvodní zlomová situace, která dává zrodit novému příběhu budoucích dvojčat, je několikrát probírána během pátrání po příčině, přičemž vyprávění zmatenými výpověďmi, připouštějícími možnost, že se místo labutě jednalo o husu (Nemesis; tedy se proti důrazu na setkání vedoucí k potomstvu nabízí výklad trestu), signalizuje evidentní vztah k ambivalenci vyjadřované zánik si vynucujícím střídáním generací. Zároveň víme a musíme i zde počítat s tím, že hlavním znakem mýtu je principiální nedbalost k časové ose (například časově rozporuplné zmínky o Heraklovi mezi Iliadou a Odysseiou) a celková kausální inkonsistence, způsobená rozvolněností tradice, zahrnující konkurující si narativy ve vazbě na lokální poměry a politicko-pedagogické záměry. Střetnutím s labutí bourající vůz je značky Ford Mercury a římským ekvivalentem Herma, který měl podle Hyginovy verze (De astronomica) hodit vejce do Lédina klína, je Merkur; takovými scénickými narážkami propojujícími mýtus o Dioskúrech ve vrstvě současnosti a dále je rozšiřujícími nápovědami z Genesis či Darwinova odkazu je po celou stopáž komunikováno mně stále záhadnější sdělení o repetitivní dynamice lidského údělu. Rovněž nekompromisně původní The Cook, the Thief, His Wife & Her Lover/1989 si zdaleka neříkal o takovou pozornost vůči opakujícím se a variovaným narážkám; více se mi zavděčil právě přímočařejším stylem svého etického sdělení i dějem samotným. Přiznávám se k osobní zodpovědnosti za to, že nějak nemám zájem bloumat nad významem novinových článků, jednonohou opicí, shodou účelově smyšleného počtu Vermeerových obrazů s Albiným vysněným počtem dětí, hnijícím jablkem, tlejícím krokodýlem, dvojakostí zebry… ()
Greenaway se pomalu začíná stávat mým nejoblíbenějším režisérem. Jeho styl vyprávění se v mnohém podobá malířskému plátnu. Je mimetický, pouze napodobující realitu, nekopíruje ji. Vychází z toho určítý manýrismus, estetické pozérství. Divák se nemůže dostat do děje, není oklamán předsíranou realističností díla. Žádné velké sympatie s hrdiny se nekoná, neustále uvědomovaná dichotomie divák/film. Nicméně dialogy jsou úžasné, symbolika filmu tak všeprostupující, že každý záběr má svůj význam v celkové kompozici díla, navíc sdělení o evoluci, hledání smyslu života, a rozkládajícími se zvířaty naplňuje film tak zajímavou hloubkou, že nemůžu jinak než hodnotit plným počtem. ()
sorry, ale tento greenaway nic moc ()
užasná kamera krásné obrazy ()