Hrátky s peklem

Kdyby chtěl někdo ještě hlubší bizzar, tak vzhůru do Love Exposure, případně Survive Style 5+. To jsou moji zbožňovaní. Ale kdyby chtěl někdo famózní film, čerstvý jako orosené supermango, který se opět tak krásně švihloasijsky vymyká - well, Why Don't You Play in Hell? Zvuk - dobrý! Moc příjemné. Téměř plno. (08.03.2015)

Hiraka má veľký sen. Chce byť režisérom, ktorý natočí veľkolepý akčný film. Spolu s pár priateľmi zakladá amatérsku produkciu, zvanú "Fuck Bombers". Ich počiatočný spôsob práce je prostý. Zober kameru do ruky a toč čo ťa na ulici postretne. Jedného dňa sú svedkami vybavovania účtov medzi členmi Yakuzy. Po vyhlásení prímeria sa zdá, že ulice veľkomesta budú opäť kludné. Opak je však pravdou. Po 10 rokoch dostáva Hiraka a jeho kolektív "Fuck Bombers" príležitosť dokončiť svoje dielo. Šion Sono je japonský Tarantino. Tento krát si totiž zvolil spôsob spracovania, aký u neho nebýva celkom zvykom. Inokedy ťažký, depresívny snímok je v tomto prípade poriadne odľahčený. Divák ho musí brať s nadhľadom. Pointa príbehu je skutočne banálna a hlúpa. No v tomto prípade to ani inak nejde. Sono zosmiešnil svet Yakuzy, ako sa len dalo (boh vie čo si o tom myslia). Herecké výkony nemá zmysel komentovať. Typické znaky Sonovej tvorby sa prejavujú formou špecifického humoru či samotným záverom, kedy sa film zvrtne na totálny "splater", ktorý nemá žiadnu logiku (!!!). Romanticko - melancholický doplnok, ktorý sa v závere "nečakane" objavuje, je pre Sona najpríznačnejší. Nuž, ale to už je "náš" Šion. Je proste iný ako ostatní. Sme radi že ťa máme :) (16.05.2014)

Nejnovější Sonův film mě nějak výrazně nezklamal, ale ani nenadchnul, trochu lepší průměr, tu čtvrtou hvězdu dávám po dlouhém otálení za závěrečný masakr... I když "tohle není Kill Bill", inspirace jím byla zjevná (hlavně v momentě, kdy Micuko stojí obklíčena jakuzou a provede ten krásný "toč-seč-hlav"). Ze začátku jsem měl trochu problém se do filmu dostat, působil na mě hodně roztříštěně, ale nakonec mě docela zaujmul, pobavil a v některých scénách mě dokonce přiměl k hlasitému smíchu. Také jeho šílenost byla celkem uspokojivá, ale bohužel to byla šílenost trochu jiného druhu, než na jakou jsem u Sona zvyklý a na kterou jsem se tak těšil, takže proto možná ty mé mírné rozpaky... Nečekejte zkrátka žádné velké úchylárny a psychopatologické perverze, jen takový hodně odlehčený japonský gore humor. (22.04.2014)

Hodinu a půl dlouhá příprava na geniálně pošahanou ultragore ultraWTF bitku na katany. Tolik krve se ve filmu asi ještě nikdy neobjevilo a je to nádherně švihlé, ale taky "jen" nádherně švihlé - na rozdíl od starších Sonových filmů (filosofující psycho Suicide Circle a čtyřhodinový epos o focení dívčích kalhotek Love Exposure) mi tu byly postavy vlastně úplně ukradené, hlubší myšlenky neexistují, a příběh je taky v podstatě o ničem - opravdu je to všechno co se ve filmu děje jen kvůli té finální půlhodině. 8/10 (13.05.2014)

… aneb nesnesitelná lehkost filmování____ Jigoku de naze warui je podle mě dost vážná teze o životě: i když na povrchu to vyzní hlavně jako komentář fimového/zábavního průmyslu, v postatě to říká něco o postavení jednince ve společnosti (moderní, postindustriální samozřejmě). Typické "hollywoodské" schéma o tom, jak looser ke štěstí přišel subvertuje a ukazuje příběh, kde si ten vysněný fame někdo získá jenom přes hromady mrtvol - je jedno, že jeho srdíčko je na správném místě, že kvůli své vášni obětoval všechno, jediná cesta k naplnění o snu vede k totálnímu gore masakru (přes ten už cesta mezi vyvolené pochopitelně nevede). Mluví zkrátka o nejistotách a neurózách moderního člověka, který žije v sociálních pohyblivých píscích a je víc než kdy předtím závislý na uznání druhých, což znamená, že se musí snažit dělat víc a víc pro to, aby si je nějakým způsobem získal, třeba i za cenu toho že ze sebe dělá debila na Youtube, v reality show atd. (geekové prostě mají jenom svoji specifickou strategii, jak se prosadit). Skvělé je třeba to, jak subvertuje postavu jakuzáka, který přehnaně lpí na tom, aby se jeho dcera prosadila jako herečka, čímž se odhaluje jeho neuróza a podvědomý strach ze ztráty společenského postavení - správný jakuzák se bojí jenom toho, že skončí ve vězení nebo s kulkou v zátylku. Jako ironický sociální komentář je to skvělé, o ironii jako takové si ale můžem klást otázky: http://www.stasisjournal.net/all-issues/1-politics-of-negativity/13-when-negativity-becomes-vanity-hegel-s-critique-of-romantic-irony (04.04.2014)