Hacker

Michael Mann se po 6 letech vrací se svým digitálním trademarkem a přináší moderní akční thriller o útoků hackerů, který skrývá něco více. Mohla to být akční jízda, nebo moderní inteligentní thriller, ale vše zůstalo na půli cesty. Je zde pár akčních scén, které Mann pořád umí a počítačové nadšence potěší scény kybernetických útoků a výsledná pátrání, které působí opravdu reálně, ale jako celek film bohužel nefunguje pro nikoho a popravdě docela dost nudí. I přes solidní filmové řemeslo se jedná o nejslabší Mannův film, který tak zůstává velkým zklamáním z promarněné šance. (19.05.2015)

Od prvních záběrů jasně rozpoznatelný Mann tentokrát netočil podle vlastního scénáře a je to znát. Samotná zápletka je klasickou báchorkou o geniálním zločinci, který je nucen spolupracovat s vládními složkami, aby společně přemohli zákeřné gangstery. Ve filmu najdeme celou řadu poznávacích znaků Mannovy režie - dlouhé záběry na noční města, ostrou digitální kameru, precizní zvuk, brilantní přestřelky, ale pouze pokus o nenápadné vykreslení povah hlavních postav. Přesto Hackerovi něco zásadního chybí. Jsem přesvědčen o tom, že je to výrazná hudba, která v Mannových filmech mívala tradičně obrovskou váhu a narační důležitost. Podobně jako tuším již v Public enemy se režisér vzdal využívání rockových a popových písní a hudbu velmi upozadil. Když už se zdá, že pozvolna sílící tóny elektrické kytary vygradují podobně jako v Heatu, tak je track utnutý. Zpěv uslyšíme pouze jednou, navíc se jedná o lacinou kopii Lisy Gerrard, kterou Mann pro filmovou hudbu objevil. Nejnovější film mého oblíbeného režiséra tak stěží dosáhne na čtyři hvězdy. (07.11.2015)

Od Collateralu se Mann stále hledá. Hacker je možná vizuální i atmosférická lahůdka, na kterou je radost koukat, ale jeden by až zaplakal při vzpomínce na neomylného Michaela z devadesátek, kdy dokázal podávat i jednoduché příběhy komplexně, emocionálně a psychologicky takřka vyzráleji než Scorsese. Hacker pracuje se zamotaným zločinecko-romanticko-mysteriózním námětem, kde nechybí buldočí charakter (Hemsworth), něžná a oddaná milenka a parta chladnokrevných zločinců s plány, v nichž jde o desítky milionů, ale jeho obsahová prezentace je ve všech ohledech tolik zjednodušená a povrchní, že pokud necháme mozek zcela vypnutý, výsledný dojem to neovlivní ani o ždibec - a to dokáže vzhledem k ultimátně vypiplanému Mannovu režijnímu stylu a Williamsovu tradičně skvělému soundtracku řádně zamrzet... 65% (23.11.2015)

Filmy Michaela Manna (s výjimkou mrazivého „Collateralu“) nemusím, a i když jsem dosud neviděla „Nelítostný souboj“, nemyslím si, že by na mém názoru něco změnil. Ani „Hacker“, režisérův nejnovější super-počin, neskončí jinde než v zaprášené krabici kdesi v raději zapomenutém zákoutí mého movie-mind palace a mám k tomu hned několik důvodů. Narozdíl od jiných Mannových filmů (např. „Miami Vice“) je totiž nejen nezáživný, je navíc ultimátně blbý a za kameru jako bych točila rodinnou slavnost na zahradě, která se spustí vždy, když dojde k souboji tělo na tělo, bych vraždila. Už mám po krk „obyčejných chlapíků“, kteří během dvou dnů perfektně ovládají zbraně a bez problémů rubou dobře vycvičené žoldáky. Tohle bych pochopila u Jamese Bonda nebo u Johna McClanea, ale u vysvalovaného, napomádovaného hackera / crackera, který za celý život držel v ruce maximálně tak myš od počítače (nebo jisté části sexy Japonky, která je ve filmu beztak jen proto, aby měl hlavní hrdina s kým spát)?!? Urážka mé inteligence a dvě hodiny života v trapu. (31.01.2015)

Chris Hemsworth jako IT génus? Sory, ale jemu jako typu se nedá věřit ani to, že by věděl, jak si nastavit přeposílání e-mailů. Sympatie s postavami = 0. Motivace postav = 0. Napětí = 0. Logika a kauzalita = 0. Scenáristický slepenec, ve kterém se všechno děje jaksi nahodile, včetně milostného vzplanutí mezi postavami. Jen ta hudba je fajn. Vzhledem k všeobecnému nadšení tady dost velké zklamání. (17.01.2015)