Chappie

Obsazení populární skupiny Die Antwoord dává dokonalý smysl. Snímek jakoby šel v jejich stopách. Z minutu na minutu mění nálady, vypadá ne jako úplně vyvážený mix všeho možného a přesto jakoby zrovna tohle nebyl jeho největší problém. Celá ta zápletka obtočená kolem robota, který je odsouzen k záhubě je totiž neskonale otravná. Čest tvůrcům, že na konci nezvolili jako cestu k úspěchu pláč, ale přiklonili s k podivnému happy endu. Jen díky tomu se Chappie nepřiřadí k nejodpornějším slzopudným dramatům o různých nemocech, umírajících zvířátkách či postižených dětech. (20.07.2015)

Nevýhodou pozdního diváka je to, že zjevné již zmínili komentátoři před ním. Ať jsem tedy notorický škudlil, nebo sociopatický exemplář, do kina jdu jen tehdy, když z pár bolestivých a ulepených chvilek v přítmí poslední řady kouká povýšení. No, na čapíču mi vrcholný management naší spodinové firmy nezval, tedy x týdnů po premiéře těžko ohromím své věrné čtenáře slovy o neoriginalitě snímku. Nyní následuje pasáž ,,Alkáčovi navzdory". Především pak šlo o vykrádačku pátého numera (i s tím nablblým krišnofilem a mimickými tykadýlky, v původní verzi brežněvovským obočím), Světové invaze a Devátého okrsku (design i chůze plechovek, místo konání), robočuta (snad ani není nutno specifikovat) a po zrození pixly vybrabčení tiků roztomiloučké Judy z Daktari. Kdyby mi to za to stálo, přihodím příkladů klidně celé další... jednotky. Ale nestojí mi. Ve své prvoplánovosti až trapné, ve své trapnosti téměř bezkonkurenční. Když už se ti kokoti, co si nemohli pomoci a museli, prostě museli tímto filmem rejžnout nějaký ten nugget, pustili do točby, proč nepřihodili o trošku reálnější datum děje? A místo téhož? Co je do boha přinutilo ztvárnit veškeré padouchy jako karikatury na Blbý a ještě o strášně hodně mocinky moc blbější? Dvě hodiny života v toaletním zařízení, do hajzlu. Pokud to není zjevné, cítím se poněkud rozrušen a zklamán. (23.05.2015)

Kamarádi se mě ptají, jaký ten Chappie byl, tak vám všem na CSFD napíšu, co jim většinou odpovídám: „Nic moc. Pan režisér se zřejmě urputně snažil natočit další District 9, akorát s roboty, ale moc mu to nevyšlo. Na můj vkus je tam až moc násilí a to především násilí páchaném na samotném Chappiem (nejen fyzické, ale i psychické). Zřejmě aby to nepůsobila tak děsně drasticky, přidal tam režisér i komické prvky, během nichž udělal z robota gangstu. Bohužel vtipné to bylo tak jednou, pak už mi to spíše přišlo trapné. Dalším problémem bylo to, že Chappie je film, kde není jediná sympatické postava, se kterou bych se dokázala sžít – všechny jsem je nesnášela a to i samotného Chappieho (toho tedy až od poloviny filmu, na začátku to prostě bylo roztomilé malé dítě). Akce ušla, Hugh Jackman jako záporák – pro mě role, ve které jsem ho ještě neviděla, takže víceméně příjemný bonus. Maniaka zahrál dost přesvědčivě. Bohužel pro mě už tak dost rozporuplný film končil tak, jako by si to někdo vycucal z prstu (kamarádům říkám z prdele, ale taková sprostá slova tu používat nebudu!). Evidentně v Johanesburgu nemají nemocnice. Má to logické mouchy, nemá to hrdinu. Z pocitového hlediska se mi film absolutně nelíbil (pořád jsem si říkala, že to je přece špatně, takhle to být nemá). Dětem to nepouštějte, raději Číslo 5 žije. (13.03.2015)

Blomkamp konečně opustil sociální a socialistické témata a od slumů a beztřídní společnosti se přesunul k intimnímu příběhu robota, který chce, abyste mu na dobrou noc četli pohádku o černé ovci. Neherci ze skupiny Die Antwoord hrají přesvědčivěji než kdejaký profesionál, Chappie vypadá autentičtěji než roboti z vysokorozpočtových trháků, k tomu hrají tvrdší songy střídající se s nečekaně dobrým Zimmerem, postavy běhají v třeskutě barevném oblečení s obřími potisky amerických národních symbolů, Jackman s ohavným účesem á la 90. léta pobíhá v těsných kraťasech a křižuje se před tím „za*raným neznabohem“ a nuda se za dvě hodiny zkrátka nedostaví. Co víc si přát?/// Chappie je tradičně vyprávění příběh bez zbytečných dějových odboček a otravných technoblábolů, řečí o respektování zákona jako v Robocopovi, hovorů o lásce a vědomí jako v Transcendenci a sentimentu Čísla 5 a E. T.ho. Akční scény nejsou originální, ale jejich pozitivem je přehlednost a dravost, což kontrastuje se scénami, kdy se bázlivý Chappie učí různých dovednost nebo čelí ataku zlých černých dětí, aby pak zhroucený doběhl domů k mamince. Ač to téměř zavání exploatací tématu „šikanovaný jedinec“ a film často přepíná mezi akční sci-fi a dramedií s poněkud teatrálními hereckými výkony zvýrazněnými skoro až camp estetikou, funguje to nečekaně dobře a ještě to dokáže svou ryzí naivitou dojmout. Chappie má dějové zkratky, neprokreslené charaktery postav a nedotažené motivy, které způsobují dojem banálnosti až stupidity, přesto vnímám Blomkampův film jako nadstandardní multižánrovku uvědoměle natočenou a schlíplé ucho rozhodně nemám. 75 %. I'm Chappie, gangsta fuckmother! [Kino] (09.03.2015)

Kdo má rád Blomkampův styl bude Chappie milovat a dokonce bude mít chuť se s ním i spřátelit. Film krásně znázorňuje problémy dnešní společnosti a jaké to je přinést život do nesprávných rukou. Velmi ošklivé a nesympatické záporné postavy, škaredé a špinavé sídliště, krajina, vše působí velmi ohyzdně a vy si říkáte v tomhle Gétu bych noc strávit nechtěl. Naštěstí Chappie je miláček, zlatíčko, roztomilý, sladký, nevinný jej si nejde nezamilovat, empatizmus tedy funguje na 150% a kolikrát vám chtějí ukápnout i slzy. Akce je slušná( párkrát i krvavá) za doprovodu skvělé Zimmerovky, funguje zde i humor a hlavně emoce, takže za mě opravdu slušná podívaná s velmi hezky vymyšleným závěrem, byť je to spíše drsnější pohádka, kouká se na to skvěle a sequel zde bude, co by dup. 80% (16.03.2015)