Chappie

V mých očích zklamání. Neill Blomkamp si viditelně užívá každý vytváření každého malého detailu (trička, popisky, pozadí) a postav ve svém světě. S tím nemám žádný problém, stejně jako s technickou kvaitou filmu a především robotů v akci, kteří berou dech i svým propojením s prostředím. Ovšem vystavět celý film na robotovi/dítěti, které ze začátku rozesměje, dobře, ale později už jeho dětinskost filmu ubližuje (vždyť okolo něj se děje eRkový krvák? No jo, vlastně naprosto zbytečně... Robocop se obrací v pomyslném hrobě, bez krve jde totiž o pohádku pro děti...). Očekával jsem větší (nebo aspoň nějaký) vývoj Chappieho, jako by Blomkamp nevěděl, kam s ním směrovat (chvíli si hraje na Gándího a nechce násilí a přitom ho koná..). Vše bych na konec překousl, protože mě ta zvrácená zábava z dětinského robota využívaného gangstery uměla rozesmát, ale ten konec filmu... Pro mě další důkaz, že Blomkamp stejně jako v Elyseu dobře vypráví, ale nezvládá zakončení svých příběhů. PS: díky za ČSFD projekci;-) (10.03.2015)

Neill Blomkamp si opět podržel svůj standard a přidal konečně i statickou kameru, která z Chappie dělá jeho dosud technicky nejlepší film. Obrovským plusem vnímám vlastně i fakt, že jedny z hlavních rolí zvolil i partičku z kapely Die Antwoord. Vlastně mě nenapadá nikdo jinej, kdo by z Joburgu mohl hrát větší gangstery a ouchyly, než právě Yolandi a Ninja. Oni jsou tak brutálně ujetý, prohnilý a jejich muzika je tak šíleně agresivní, že nic jiného se do tohoto filmu ani hodit nemůže. Trošku mě udivuje, jak režisér z Johannesburgu zase dělá naprosto šílený místo na život, ve kterém by nechtěl žít ani ten nejšílenější vrah ze Skandinávie, kde se s vrahy ve věznicích jedná lépe, než by si jen obyvatelé tohoto města mohli vysnít coby normální život. To je vlastně jediný, co mi na tomhle filmu vadilo a kvůli čemu jsem mu nemohl dát pět hvězd. Ono sledovat dvě hodiny lidským humusem prosáklý město plný betonových parcel zarostlých roštím není úplně zeleným ostrůvkem klidu pro můj mozek. Každopádně všechno ostatní bylo takřka bezchybné. (20.05.2015)

Chappie je takové moje oplechované dvojče. Sice nehořlavé, ale stejně jako já toužící stát se opravdovým klukem. Zatímco já už mám svoji transformaci za sebou a prozřel jsem, že nic není tak růžové jak se zdá, tak on si svět teprve prohlíží nevinnýma očima a netuší, co je dobré či zlé. Nedivím se mu tedy, že se nemá tolik ke svému milionářskému taťkovi z chatrče, když je větší prča s Yo-Landi a Ninjou z (mnou milovaných) Die Antwoord. Gangsta rodiče, kteří vás učí jenom samé sprosťárny, štrádují si to před vámi ve spodním prádle (jinak je snad ani neznám) a učí vás krást auta. Závidím mu, protože mě táta Geppetto maximálně tak řezal, hobloval a posílal do školy .. (02.04.2015)

Blomkamp konečně opustil sociální a socialistické témata a od slumů a beztřídní společnosti se přesunul k intimnímu příběhu robota, který chce, abyste mu na dobrou noc četli pohádku o černé ovci. Neherci ze skupiny Die Antwoord hrají přesvědčivěji než kdejaký profesionál, Chappie vypadá autentičtěji než roboti z vysokorozpočtových trháků, k tomu hrají tvrdší songy střídající se s nečekaně dobrým Zimmerem, postavy běhají v třeskutě barevném oblečení s obřími potisky amerických národních symbolů, Jackman s ohavným účesem á la 90. léta pobíhá v těsných kraťasech a křižuje se před tím „za*raným neznabohem“ a nuda se za dvě hodiny zkrátka nedostaví. Co víc si přát?/// Chappie je tradičně vyprávění příběh bez zbytečných dějových odboček a otravných technoblábolů, řečí o respektování zákona jako v Robocopovi, hovorů o lásce a vědomí jako v Transcendenci a sentimentu Čísla 5 a E. T.ho. Akční scény nejsou originální, ale jejich pozitivem je přehlednost a dravost, což kontrastuje se scénami, kdy se bázlivý Chappie učí různých dovednost nebo čelí ataku zlých černých dětí, aby pak zhroucený doběhl domů k mamince. Ač to téměř zavání exploatací tématu „šikanovaný jedinec“ a film často přepíná mezi akční sci-fi a dramedií s poněkud teatrálními hereckými výkony zvýrazněnými skoro až camp estetikou, funguje to nečekaně dobře a ještě to dokáže svou ryzí naivitou dojmout. Chappie má dějové zkratky, neprokreslené charaktery postav a nedotažené motivy, které způsobují dojem banálnosti až stupidity, přesto vnímám Blomkampův film jako nadstandardní multižánrovku uvědoměle natočenou a schlíplé ucho rozhodně nemám. 75 %. I'm Chappie, gangsta fuckmother! [Kino] (09.03.2015)

Nevýhodou pozdního diváka je to, že zjevné již zmínili komentátoři před ním. Ať jsem tedy notorický škudlil, nebo sociopatický exemplář, do kina jdu jen tehdy, když z pár bolestivých a ulepených chvilek v přítmí poslední řady kouká povýšení. No, na čapíču mi vrcholný management naší spodinové firmy nezval, tedy x týdnů po premiéře těžko ohromím své věrné čtenáře slovy o neoriginalitě snímku. Nyní následuje pasáž ,,Alkáčovi navzdory". Především pak šlo o vykrádačku pátého numera (i s tím nablblým krišnofilem a mimickými tykadýlky, v původní verzi brežněvovským obočím), Světové invaze a Devátého okrsku (design i chůze plechovek, místo konání), robočuta (snad ani není nutno specifikovat) a po zrození pixly vybrabčení tiků roztomiloučké Judy z Daktari. Kdyby mi to za to stálo, přihodím příkladů klidně celé další... jednotky. Ale nestojí mi. Ve své prvoplánovosti až trapné, ve své trapnosti téměř bezkonkurenční. Když už se ti kokoti, co si nemohli pomoci a museli, prostě museli tímto filmem rejžnout nějaký ten nugget, pustili do točby, proč nepřihodili o trošku reálnější datum děje? A místo téhož? Co je do boha přinutilo ztvárnit veškeré padouchy jako karikatury na Blbý a ještě o strášně hodně mocinky moc blbější? Dvě hodiny života v toaletním zařízení, do hajzlu. Pokud to není zjevné, cítím se poněkud rozrušen a zklamán. (23.05.2015)