22 Jump Street

"Doneste mu sakra vodu. Je černej, už trpěl dost." Umím se infiltrovat na jakkoli náročnou školu bez toho, aby mne bystří studenti odhalili po první větě. Zatím sice zvládám jen pozici školníka, ale po plastický operaci si klidně troufnu na roli němýho studenta z Angoly a pod dohledem vietnamskýho Ježíše odhalím každou trestnou činnost páchanou na akademický půdě. Osvědčený policejní duo sice nemá mý kvality a proto na vysoký škole neomylně a hlavně dostatečně trhle tápe, což mohu dokladovat brilantními rozhovory sexuálně uspokojenýho policisty se svým velitelem či dokonalou scénou zběsilýho vrtání děr pro kamery. Pár slabších míst na mne, bohužel, taky vykouklo, ale přesto jsem se bavil natolik, že až dojde k dalším stěhováním po kostelech na Jump Street, tak já u toho rozhodně budu. (03.08.2014)

Jak byla jednička ujetá, tak dvojka už je tuplovaná šílenost. Prvních patnáct minut jsem na ty dvě paka civěl s otevřenou držkou a přemejšlel, jestli se mám smát a nebo na ně nepochopitelně civět jak na Tesla cívku. Bylo vidět, že veškerá přehnanost byla naprostý úmysl a ještě k tomu se to všechno tvářilo děsně stylově, což podpořila i samotná taneční muzika. Příběhově pak nepřekvapili, protože nevymysleli vůbec nic nového. Jen střední vyměnili za vysokou. Hlášek ale bylo tuplovaně. Tak moc, až si myslím, že v tom závanu barevnosti prostředí, jsem musel přehlídnout minimálně tunu dalších vychytávek a odkazů na cokoliv z osmdesátých let. Jak Hilla a Tatuma dvakrát moc nemusím, tak tady se předváděli na dvě doby a já se bavil. Jen jsem si na to musel zvyknout. (22.06.2015)

Což o to, 22 Jump Street může jistě bojovat o titul nejlepších závěrečných titulků všech dob, ale jinak mi kupodivu přišel ve všem o vlásek slabší než originální a svěží předchůdce 21 Jump Street. Jonah hill a Channing all over his Tatum jsou fajn dvojka, dokážou ze sebe vysypat slušnou dávku vtípků a při tom si ještě utahovat z celého žánru buddy akčních filmů, jenže za vší tou hrou a odlehčeností chybí bytelný scénář. Jednoduše dělat po druhé totéž není totéž... 7/10 (05.10.2014)

Mám plýtvat superlativy, nebo stačí napsat, že je 22 Jump Street ještě o ždibíček lepší než první díl? Sice už logicky nemá tak svěží a překvapivý styl, Lord s Millerem to ale dobře vědí. A tak překvapují o něco nenápadněji, mistrně utahují komediální šrouby a vůbec se srdnatě snaží o to, aby vás nenechali ani na vteřinu vydechnout. Na řadu scén proto budete s chutí vzpomínat ještě dlouhé hodiny po návštěvě kina. A je jen otázkou času, než zatoužíte po neodvratné druhé projekci. (9/10) (06.07.2014)

První Jump Street mě hodně bavil. Jednou z jeho deviz je nepředvídatelnost - hlavní hrdinové nastoupili na střední a vy jste čekali kopec klišé z takových těch otravných amerických filmů zasazených do střední školy. A ono to bylo úplně jinak! Baculatý trouba Schmidt byl za hvězdu a namakaný Jenko za hovado. Dvojka Jump Street je zasazená do prostředí americké vysoké školy - a bohužel narozdíl od jedničky je plná těch neskutečně otravných klišé z amerkých univerzit. Chlastací party, absence jakéhokoli učení (navzdory tomu, že hrdinové jsou na vysoké), nezávazný sex, vymaštěné ženské postavy, studentské spolky typu Alfa Beta Gama... No prostě neskutečná klišé a z toho pramenící nuda. Ano, parkrát jsem se zasmála, za tímhle filmem stojí stejná parta jako za 21 Jump Street, takže to není žádná katastrofa. Jen - alespoň pro mě - neskutečné zklamání. Aby to nevypadalo, že si jen stěžuju: líbil se mi meta humor ("Už na to nemáme rozpočet, ta honička na začátku nás stála moc peněz."), Tatum a Hill stále mají dobrou buddy chemii a závěrečná ukázka toho, jak by mohla vypadat pokračování, je naprosto parádní! (29.10.2014)