Django

Divoká banda s pionýrskými šátky vs. Django, koněprostý desperát, co ve své okázalé superdrsnosti pomalu mluví, chodí i jí a to jen proto, aby vyniklo, jak rychle střílí.. Syrovost, bláto a ikonické záběry nepřebily naivitu, nesoudržnost a absenci příběhové jiskry, neboť dobře uvařit spaghetti uměl jen opravdu málokdo a ani tady si šéfkuchař Corbucci moc hvězdiček Michelinu za své "kulinářské" umění nezasloužil. Jinak to nezvyklé dřevěné zavazadlo se na Divoký západ docela hodí - rozhodně víc, než kdyby za sebou hlavní hrdina táhl klavír, či automatickou pračku.. (17.03.2011)

Klasicky western. Kopa zdlhavych kecov a bleskove prestrelky pri ktorych, ked len raz mrknete, tak uz je po nich. Dokonca aj hromadne prestrelky su natocene tymto stylom, co na mna posobilo ako parodia vratane zaveru, ktory ma uz uplne dorazil. Holt znova som si potvrdil, ze westerny nie su pre mna. A tento som si pozrel len kvôli bliziacemu opusu od Tarantina v ktorom urcite bude nejaky odkaz na tuto klasiku. Takze vlastne moje nizke hodnotenie pravdepodobne len potvrdzuje, ze sa jedna o v ramci zanru kvalitny film. (27.10.2012)

Já mám k Djangovi trochu zvláštní vztah. Uznávám ho jako jeden ze základních kamenů žánru, chápu, proč je to tak kultovní film a proč si Tarantino půjčil zrovna tohle. Nicméně to neznamená, že to není film postavený na jediném geniálním nápadu a obaleném z nouze chatrným příběhem. Kromě toho první půlhodina je dost natahovaná, pořád se nic neděje, Marie chodí po pokoji, Django jí a kurvy se ho bojí. Od chvíle, kdy se objeví skvělý Fajardo jako sadistický major Jackson a jeho tlupa v červených kápích, tak to začne mít koule. A přesto, že je příběh jednoduchý a pitomý, je to pak až do konce zábava. Teda dneska jsem se bavil dost. Možná proto, že jsem konečně koukal v originále. Předtím jsem to viděl jenom v češtině, a dabing vycházel z anglickýho dabingu, takže dialogy kolikrát nedávaly smysl. A Nero v Soukupově podání nezněl zdaleka tak ironicky jako jeho italskej dabér (ty italský zvukový verze asi nikdy nepochopím) (ale pořád lepší Soukup než ten šmatlák v angličtině). A vůbec Nero a postava Djanga je největší klad celého filmu. Přesto, že je to taky pěknej hajzlík, tak se mu nedá nefandit. Eduardo Fajardo se na můj vkus objevuje málo a zvlášť uprostřed nedělá nic jinýho, než že se schová, nebo zdrhá, ale je to taky záporák první třídy. Bódalo je taky pěknej hnusák. Loredana Nusciak mi v originále poprvé nevadila a přišla mi dokonce trochu sympatická! Jinak, moc se mi nelíbí hudba, Bacalov složil lepší věci. Úvodní písnička geniální, ale zvláště ty mexické melodie tahají za uši. Corbucci později natočil lepší věci, ale bez tohohle by se k nim asi nedostal. PS: Bylo zajímavý sledovat film s člověkem, který o něm slyšel jenom od Tarantina. Jeho reakce na TU scénu (všichni víme jakou) byla k nezaplacení :D (21.12.2007)

V žánru spaghetti westernů jeden z nejpovedenějších filmů, kde je Franco Nero dokonalý, kde mne vždy překvapí tajemství jeho rakve a kde je vynikající nejen závěrečná scéna v zabláceném městečku, ale hlavně ta na hřbitově. Plus jako vždy hudba. Mám moc rád tento film a nevadí mi jej vidět znovu a znovu. (15.03.2013)

Django si hravě poradí s padesáti zabijáky, ale vyloupení přísně střežené pevnosti plné zlata je o hodně tvrdší oříšek. Nikdo však netuší, jaké eso skrývá slavný pistolník v rukávu. Scénář : Sergio Corbucci, Bruno Corbucci, Franco Rossetti, José Gutiérrez Maesso a Piero Vivarelli. Kamera : Enzo Barboni. Hudba: Luis Enríquez Bacalov (28.04.2011)