Křižáček

Křižáček splnil to, co jsem požadoval. Vizuálně mě uspokojil. A k tomu všemu přinesl i trošku toho středověku do českého filmu, což není nikdy na škodu. Škoda, že zrovna v takovém artovém duchu, jako je to v případě tohoto filmu. Je mi totiž jasné, že přístup Křižáčka běžný konzumní divák jen tak nedá. Pomalé vyprávění, statické záběry, nulový průběh děje...to všechno je Křižáček. Ale i přesto jsem v něm našel určité zalíbení...zřejmě v atmosféře ve spojení s hudbou...že jsem měl nutkání na něj dál a dál koukat a čekat, kam mě ve středověké Evropě tvůrci dál zavedou. (20.07.2018)

Mám rád filmy ze středověku, z křížových válek obzvláště. Mám rád básně Emila Jakuba Fridy alias Jaroslava Vrchlického - jeho úžasného snad sto slokového Spartaka si pamatuji od školních dob dodnes celého. Mám rád i Karla Rodena a jeho hraní ať už filmové či divadelní. A také mám rád dlouhé záběry ve filmech, kdy se nemluví a kamera dlouze zabírá nějakou postavu, objekt či scenérii... Tohle vše mám rád a tohle vše Křižáček má. Proč mám tedy po dokoukání pocit, že se něco nepovedlo? Jednak je to asi samotným scénářem. Všechny postavy ve filmu snad kromě Rodena se jen vyskytují. Jsou ploché, film nikam moc neposouvají a dokonce u samotného Jeníka divák vůbec neví důvod proč se najednou sebral a zmizel. Ve filmu se moc nemluví, ale paradoxně když se tak děje, je to spíše rušivé. Postavy mluví soudobou mluvou a člověk tak nějak cítí, že sleduje jakousi historickou inscenaci a herce navlečené do historických kostýmů. Tomuto dojmu napomáhá i zpracování středověku kdy všichni jsou čisťouncí a to i ti v rozderaných šatech, mají čisté nehty a z umytých nemastných hlav až k divákovi voní šampóny a kondicionéry... Ne ten gambeson nebyl nový, jen byl vypraný v Pervolu... Roden v kostelíku sleduje zrestaurovanou fresku, jakoby ale tvůrci zapomněli, že on je ve století, kdy ta freska byla ztvárněna. Tedy ještě byla krásně barevná, čitelná, nazabarvená dalšími nátěry v průběhu uplynulých staletí, jejíž fragmenty zachránila ruka restaurátorova... A jak se vůbec šlechtic ryze českého jména dostal až k moři? (V knižní předloze se jedná o rytíře Bořka ze Svojanova) To putoval tak dlouho? Ve filmu to nebylo znát! Film je plný statických a dost dlouuuuhých záběrů na Bořkovu manželku, na vlající plátno ve větru, na řetěz padacího mostu Bořkovi tvrze, na jezdce na koni, plameny ohně... Jenže Kadrnka není Vláčil, nebo Terrence Malick... Nefungovalo to na mně. Neesledoval jsem ty dlouhé obrazy s úžasem a s vědomím, že jsem pochopil, že jsem součástí něčeho velkého, něčeho co se nám režisér pokusil sdělit a co se mu sdělit podařilo... Díváte se a nic. Spíše než kalkul za tím vším sice tušíte velkou snahu o dobrý film než záměrné natočení rádoby ártu, ve výsledku je ale dojem ze sledování stejný... Je to škoda. Kadrnka měl odvahu v době úpadku českého filmu vydat se na hodně nebezpečnou cestu, protože už jen námět sám není pro běžného návštěvníka multiplexů. Dle mého názoru z té cesty v její polovině sešel, ale té odvahy si cením. Palec nahoru dávám rozhodně za skvělý hudební podkres Havlových, který by byl přesně to pravé k filmu Křižáček, kdyby i on byl tím pravým. Stačilo třeba netočit v barvě... Dávám tedy za tři kříže, ale ten třetí je jen za to odvážně zvolené téma. * * * (01.08.2018)

Takže. Dal jsem si tu práci, našel Křižáka v kině, šel na něj, koukal se na něj a neusnul jsem u něj. Pak jsem o něm přemýšlel. Snažil jsem se o něm přemýšlet ze všech pohledů, obracel jsem ho v sobě jak horkou bramboru, procházel si jednu složku filmu za druhou a výsledek? Nula. Sorry jako, ale nula. Karlovi zdrhne dítě a Karel má koně, víc jsem toho neviděl. Jednu hvězdu dávám jen proto, protože si chci myslet, že v tom přece něco být musí a alespoň pan Kadrnka v tom něco vidí. Jestli totiž jde jen o to přemýšlení, stačilo na plátno napsat kolik je 23x16. (10.09.2017)

Už chápu ony rozporuplné reakce z Karlových Varů. Křižáček rozhodně stojí za zhlédnutí. Kadrnka komunikuje s divákem pomocí obrazu a hudby, dialogů je tam po málu, má to boží kameru. Nedokážu být úplně nadšený, zklamaný ale také nejsem. Dát v tomto případě jasný počet hvězdiček je velmi ošidné. Tudíž ponechávám Křižáčka výjimečně bez hodnocení. (30.06.2018)

Slow cinema už nikdy, prosím. Od filmu čekám něco docela jiného. A asi nejsem sama, protože při odchodu z premiéry na KVIFF jsem překračovala spící diváky, které nevzbudil ani závěrečný "potlesk". Rodena mám jako herce moc ráda, historická témata jsou mi také velice blízká, ale nad tím tady se mi chtělo plakat. (13.08.2017)