Keoma

Po čtyřiceti kolečkách se sněhem jsem upuatil od vybbraného filmu na dnešní večer s tím, že si dám něco lehčího. Avšak pokud se zrovna nezpívalo, tak mě to nebavilo. Nebavil mě ani Franco Nero se svýma uhrančivýma zelenýma očima a dlouhým hnědým hárem, hrajícího indiánského mišence, který neví co je, ale nedá pokoj, dokud se to nedozví. (01.12.2021)

Právě jsem přehodnotil svůj osobní žebříček nejlepších Westernů:-)) Geniální dílo ve všech směrech! V druhé půlce 70tých let Western značně opadnul ale to nezabránilo režisérovy Castellarimu natočit jedno z nejlepších Spaghetti. A ta hudba bratří Angelisů ! Nepopsatelné! Jsem naprosto konsternován a Franco je opět u toho.... (28.12.2008)

Už dlouho mě spaghetti western nenadchl tak jako Keoma. A je to o to zajímavější, že (pokud vím) nemá vůbec nic společného se Sergiem Leonem ani s Enniem Morriconem. Oslňuje ale úplně vším. Na první pohled jednoduchým, nicméně skvěle podaným a ve výsledku i hutným osudovým příběhem plným výborných postav, úchvatnou režií, která se Leonemu vyrovná, chytlavou hudbou, herci... Jak říkám, úplně vším. (04.12.2013)

Zřejmě poslední slovo v žánru spaghetti westernu s lehkým tónem mystiky. Franco Nero je coby titulní hrdina skvělý a přesně takový, jaký se pro danou postavu dá čekat. Jenom mezi záporáky (a že jich není málo) schází nějaký hlavní superdémon (jako třeba Ramon či El Indio z "Dolarovek", major z "Djanga"), všichni splývají do davu (ani Caldwell nemá mnoho prostoru). Za zmínku stojí výtečná kamera, přestřelky alá Peckinpah také nejsou k zahození a film celkově ani na chvilku nenudí. "Keoma" je hodně zajímavý a skvělý western, kterému však hodně přidává (možná z poloviny) úžasná a mrazivá ústřední píseň. 80%. (26.02.2009)

Velmi slušný a originální spaghetti western. Nejde o další klon Leoneho, Castellri si jde vlastní cestou. Za zmínku stojí absence hudby od Ennia Morriconeho, což rozhodně není na škodu. Bratři Angelisové ji s přehledem nahrazují v podstatě jen jedou, za to ale skutečně působivou písní. Keoma má vážně skvělou mystickou atmosféru. Motiv záhadné stařeny se mi opravdu líbil a díky němu působil snímek "japonsky" (vzpomněl jsem si na Onibabu) ještě více, než jiné spahetti westerny. Scénář také poměrně originální (potěší flashbacky do minulosti, i když nejde o nic nového pod sluncem), ale na můj vkus možná trochu překombinovaný. Hlavně zdlouhavý souboj s Cadwellem a spol. Naštěstí to vynahradil atmosférický finální souboj s nevlastními bratry. A závěr. "Muž, který je svobodný nikdy neumírá". (ty pseudofilosofický kecy Franca Nera jsou ale snad ze všeho nejlepší!) 4,5 (10.08.2015)