Ghost in the Shell

Jednoznačně nejhlubokomyslnější anime jaké jsem viděl...zatím (dodatek - překonáno pouze druhým dílem;)). Sci-Fi...a jednou možná poselství budoucím generacím. Každopádně je to kus scénaristického mistrovství, s na svoji dobu neskutečnou animací. Kenji Kawai a Mamoru Oshii budou navěky velebeni jako géniové, kteří přenesli Majora Kusanagi z papírových stránek na filmové plátno. Je to trochu symbolické, že díky všem těm torrentům a DCčkům a nevím čemu všemu ještě, má Major opravdu přístup všude...And where does the newborn go from here? The net is vast and infinite. 2501%;) (01.06.2005)

„And where does the newborn go from here? The net is vast and infinite.” –– Ukázkový prototyp filmu, na které zkrátka jedno zhlédnutí nestačí. S každým dalším zhlédnutím v tom vidím něco víc, stále víc si zamilovávám postavy majorky Kusanagi a Batóa, stále víc se mi ten film dostává hlouběji pod kůži a stále více se mi líbí podmanivá hudba Kendžiho Kawaie. Pro fanoušky Matrixu, kteří hledají podobné a taktéž vyvedené dílko, je to výborná volba, pro otaku a všeobecně milovníky východní kinematografie povinnost. Totálně sugoi! (01.11.2011)

Ghost in the Shell realizoval režisér Mamoru Ošii dle komiksu Masamuneho Širóa a komiksové předlohy se pokusil držet velmi věrně. Vznikl dost možná jeden z nejznámějších cyberpunkových filmů a legendární animovaný film, kdy byla při tvorbě využita kombinace celuloidové a CGI animace. Ghost in the Shell ovšem není jen velmi hezky vypadající animovaný film, má totiž spousty silných vrstev.   Klíčové je v zápletce Ghost in the Shell hledání vlastní identity. V rámci cyberpunkového žánru by šlo vlastně Ghost in the Shell přirovnat k takovému Blade Runnerovi, i zde se totiž nachází spousty filozofických myšlenek a jedná se v podstatě o depresivní podívanou, kde se řeší, zda může mít stroj duši, což ovšem rozhodně neznamená, že by film neměl (skvělé) akční scény. Ghost in the Shell je už samotným vizuálem vtahující záležitostí, víceméně jedinečná animace je poté klíčem ke spoustě skvělých nápadů.   Prostředí Japonska budoucnosti je skutečně půvabné, celé to působí neskutečně živelně. Za 80 minut se toho v Ghost in the Shell stane opravdu hodně a člověk nikdy nemá pocit, že by bylo potřeba nutně zvolnit. Postavy navíc mají duši, krom ústřední Motoko se dají pořádně popsat i ostatní stěžejní postavy.   Ghost in the Shell diváka vyloženě nezdržuje nějakou expozicí, i proto diváka na ten budoucí svět vlastně nic pořádně nepřipraví a o to více může slintat očima. Úplně jednoduché to není s příběhem, kde je potřeba nad vším pořádně přemýšlet a snaha o jistou formu vysvětlení na konci tak úplně nefunguje. Po skvělém startu může vlastně v závěru Ghost in the Shell tak trochu zklamat, protože vším naznačuje, že směřuje velmi vysoko. Závěr je ovšem jen velmi uspokojující.   Za zmínku též rozhodně stojí fenomenální hudba Kendžiho Kawaie, která využívá vokály a k tomu filmu jednoduše skvěle sedí. Tohle komplexní anime možná vizuálem zaujme každého, pro každého ovšem vyloženě nebude. Právě i proto, že bez neustálého přemýšlení do sebe nejspíš narativ filmu skutečně zapadnout nemůže. Druhá půlka skutečně odhalí o čem vlastně celé to Ghost in the Shell je (nejspíš) a ve všech těch dialozích se musí divák jednoduše orientovat. To ovšem pochopitelně vysoké kvality Ghost in the Shell neshazuje.   Ghost in the Shell inspiroval (tehdy) bratry Wachowské u Matrixu nebo Jamese Camerona u Avatara. Jde o důležitý film, který přepsal (nejen) žánr anime filmů a cyberpunku v podstatě vlil novou krev do žil. Tahle komplexní záležitost má spousty pozitivních aspektů, ta ryzí pecka ovšem dorazila až v roce 2004..... Ghost in the Shell 2: Innocence! (01.09.2021)

Na to, jak je krátký a jak relativně málo se v něm mluví, toho Ghost in the Shell řekne překvapivě dost. Dobrá myšlenka v dobrém podání zkrátka nevyčichne a film patří k těm vyvoleným sci-fi, kterým se nějakou záhadou podařilo nezestárnout (třeba jako Blade Runner, Vetřelec, Akira, Matrix, Návrat do budoucnosti II...), ačkoliv je co do letopočtu realita už předhonila nebo téměř dohnala. Pokud bych měl něco vyzdvihnout, byla by to zcela úžasná asi pětiminutová scéna někdy v polovině filmu, v níž se vůbec nic podstatného neděje, "jen" zní podmanivá atmosférická hudba a střídají se záběry neonového futuristického města. Dokonale vás to vtáhne. (30.11.2023)

Částečný zásah. Zpoza každého rohu na mě pomrkává starý dobrý Blade Runner a proto se nemůžu shodnout na proklamované nejsilnější stránce GitS: Originalitě. Ano, doba udělala své a elaborovaný materiál už byl mezitím hned několikrát protočen a upečen na několik způsobů, ale než samotné podávané poselství a filozofie mi nesedl styl. Zpočátku vás totiž scénář nešetří a zahlcuje informacemi, které nemáte možnost interpretovat, ale minimálně si užíváte slušnou dávku povedené akce. Intermezzo uprostřed pro jistotu vykolejí z jakékoliv psychologie a i nepříjemně ubere na pohybu, aby poté konec všechno neuchopitelně vychrlil, přičemž tuplem tak nečinil strukturovaně a už vůbec ne úderně, protože celá pravda je, inu, nečekaně antiklimaticky jednoduchá. Před jakýmkoliv druhem výpadku to vše drží mistrně navozená atmosféra; není to úplně kresbou, která na svůj věk má stále silnou kyberpunkovou moc, ale spíš díky esoterické hudbě smíchané s místy pomalu se vlečícími scenériemi distopické metropole navozuje depku i za naprosto slunečného dne. Tato komorní paralela mi právě Blade Runnera připomněla nejvíce, ale oproti němu GitS mi žádný finální knockout ani zdaleka nedoručil. Vzdávám hold a respekt jednomu z prvních průkopníků kybernetického sci-fi (minimálně na poli anime), ale aktuálně je to pro mě spíše milý náhled do minulosti než plnohodnotná jízda. Slabší 4* The net is vast and infinite. (18.08.2017)