Blade Runner 2049

Sľubný rozjazd a celá prvá polovica úspešne vtiahnu do skvelej atmosféry lemovanej dizajnérskymi skvostami a monumentálnym zvukom. Rozvinutie príbehu ale v nápaditosti silne zaostáva, a chýba mu širší popis hlavného záporáka. Veď ten mal byť najsilnejšou postavou filmu, ako hrozba ostatkom civilizácie a systému, v ktorom ešte ako-tak svet funguje. A velerežisér Villeneuve ho odbaví zopár scénami v jednom malom priestore, v ktorých sa o ňom nič nedozvieme. Známy androidí motív “Tears in the Rain” v závere priblíži pocity mladého Blade Runnera a vzbudí nostalgiu. Ale na 160-minútový film, ktorého pomalosť a zdĺhavosť nekorešponduje s hĺbkou a prepracovanosťou zápletky, je to málo. Efektne vizerajúca a znejúca bublina. (13.11.2017)

Denis Villeneuve se poměrně precizně držel předlohy. Připravil si pokračování legendárního techno-sci-fi, které si zaslouží pochvalu. Sice tu zapomněl na jakékoliv emoce a tím z filmu udělal chladnou panenku, ale na druhou stranu si tu naprosto dokonale vyhrál s Los Angelesem budoucnosti a ten ve spojení s úžasnou synth-wave hudbou sladil do absolutní vizuální dokonalosti. Takové orgie ve filmu jen tak nenaleznete. Po shlédnutí jsem si vlastně uvědomil, že na toto pokračování jsem si udělal úplně stejný názor jako na původní film. Takže abych si ušetřil tříhvězdičkové hodnocení, rovnou jsem mu napálil čtyři. Vizuálno v kombinaci s hudbou mě prostě donutilo. A to i přesto, že chladnější film jsem dlouho neviděl. (03.11.2018)

Řídím se zásadou: neměj vysoká očekávání a tu a tam budeš příjemně překvapen. Nový Blade Runner pro mě nepředstavuje zklamání, jakkoliv kritických výhrad bych mohl vyslovit více. Celkově ale jde vedle Nolanova Dunkerku o můj letošní největší zážitek z návštěvy kinosálu. Je to více než důstojné navázání na Scottův snímek, resp. jeho upravenou verzi z roku 1992. Navázání nejenom dějové, ale i atmosférou a stylem. Jen jsou všichni o 30 let starší a nikomu to evidentně neprospělo. Deckhart zestárl, ekologická krize se prohloubila, sociální rozdíly jsou extrémnější, strachu a napětí všude přibylo. Replikantů je víc a představují větší výzvu než kdykoliv dřív. Blade Runner 2049 zobrazuje svět, který sice dosud neexplodoval, šňůra už ale hoří a plamínek se neúprosně přibližuje k náloži trhavin. Denis Villeneuve skládá působivé depresivní obrazy světa, kde lidstvo nezvládá samo sebe, natož soužití s umělou inteligencí. Síla jeho filmu tkví v režii a vizuálu, se scénářem je to o poznání horší. Podobná výtka se ale dá vztáhnout i na Scottův snímek, který je silnější v budování atmosféry a nastolování etických otázek než v hodnověrnosti konstrukce zobrazovaného světa. Blade Runnerovi 2049 můžete vyčítat leccos, od nevýrazného ženského záporáka, který se určitě nevyrovná replikantovi Battovi z jedničky, po podivnou postavu šéfa nejmocnější korporace Niandera Wallaceho, který připomíná spíš vůdčí postavu náboženské sekty, jehož vzhled má patrně odkazovat někam k biblickým motivům Boha stvořitele. Mezi současnými blockbustery ale vyčnívá jako Petřínská rozhledna nad Prahou. Pokud mu například uživatel Matty vyčítá přílišnou čitelnost, doslovnost a generičnost, v zásadě souhlasím, ale moje zlomyslnost si neodpustí v takovém případě nahlédnout do hodnocení Promethea, který je pokud jde o výše uvedené o několik tříd horší, navíc má mizerný střih, selhávají v něm nejzákladnější vypravěčské postupy a používá tu nejlacinější symboliku. Kupodivu zjišťuji, že tam, kde Matty odbyl Blade Runnera třemi hvězdičkami, dostal Prometheus čtyři a 75 %. S hejtováním bych byl proto opatrný a některá zklamání bych přisuzoval spíš nerealistickým očekáváním a v neposlední řadě i tomu, že se Blade Runner zpronevěřuje komerční líbivosti. Pomalý tříhodinový biják budovaný na dlouhých záběrech prostě nesedne každému. Pokud vábení nového Blade Runnera neodoláte, výrazně doporučuji vidět ho na velkém plátně, na malé obrazovce totiž hodně ztrácí na své obrazové působivosti. Gosling v hlavní roli může sice někoho znechucovat omezeným herním rejstříkem, ale nezapomeňme, že hraje androida, a tak mu to snad můžeme odpustit. Já si Blade Runnera 2049 užil - ne jako mistrovské umělecké dílo, které by mělo být nějakou zásadní výpovědí o našich technologických možnostech a strachu z blízké budoucnosti, ale jako velkolepý trikový blockbuster, který není tak třeskutě blbý jako převážná většina těch ostatních. Celkový dojem: 90 %. (09.10.2017)

Futuristická depresivní melancholie, která má až nemístně přepálenou stopáž, která chvílemi nenabídne nic, krom úmorných natahovaných scén naprosto bez tempa. Na film jsem se těšil, snažil se, ale stejně jsem u něj třikrát usnul, kombinace hudby a scén chvílemi navozuje dojem videa pro lidi trpící nespavostí. Scénář by s elementárním vypravěčským tempem dal sotva na hodinu, další téměř dvě jsou jen pózou, vlastně je to futuristická verze Revenanta. Ten ovšem nabídl zajímavou zápletku, která člověka držela v pozornosti i při desetiminutových záběrech na koruny stromů, o Blade Runnerovi něco podobného říct bohužel nelze. Během téměř tří hodin bych rovněž očekával trochu více představení tamního světa, ne pár místností, jednu továrnu a veškerý exteriér zaplácnutý mlhami, tmou nebo hustou bouřkou, aby nebylo vidět pokud možno nic, krom loga Sony. Zklamání, čekal jsem víc a rozhodně něco diametrálně odlišného. 60 % (01.01.2018)

Někde někdo psal, že abyste si plnohodnotně užili dvojku, nemusíte vidět a znát jedničku. Kecal. Čím lépe zažité máte své oblíbené postavy a scény v původním Blade Runnerovi, tím více doceníte spoustu dokonale koherentních náznaků, dějových propletenců a nesmrtelných záběrů, které dvojka buď dokonale upravuje/restauruje, s úctou a noblesou opakuje, či průkopnicky rozvíjí dál svým směrem. Dá se na druhého Runnera nadávat za to, že je příliš pomalý, či dějově doslovný, ale to je pouze problém skalních fandů látky, kteří po nenapodobitelné a neopakovatelné jedničce, která nutno podotknout je jedinečný filmový drahokam, snad čekali revoluci, kterou tady mít nikdy nebudou. Jelikož stejně jako v příběhu uběhlo 30 let a všechno je už jinak, to stejné je po 35ti letech s diváckým očekáváním a vnímáním toho co je "super" a co "není super". Villeneuve se k tomu postavll čelem a z toho co mohl natočil zřejmě nejlepší film letošního roku, který má všechno proto aby ho měly rády masy a zároveň je dostatečně artový, sugestivní a vizuálně kulervoucí s odkazem předchůdce, aby ho zmákli i scifi geekové, potažmo s trochou nadhledu fandové původního příběhu. Ta vypiplanost v každém záběru je patrná už od začátku. To, že režisér miluje původní snímek rovněž. Hudebně fenomenální a mnohem tvrdší, než Vangelisova harmonická ambience, herecky bez kazu (dokonalá Sylvia Hoeks !) a scénáristicky povedené. Nemá smysl hledat v tom megaposlání vyložitelné různými směry s přidavkem filozofična a polemiky. Na to byl původní film. Tohle je skoro čistokrevný "návrat ztraceného syna". V surových dystopických kulisách naší civilizace, která se ocitá ve slepé uličce. Esenciální záležitost a jestli někdo dokázal dát Nolanovu bezemočnímu dokumentu Dunkirku pětku za dobrý střih a zvuk, tak tady to musí být alespoň šestka, protože tohle je Film s velkým F, se všemi nezbytnými propriety. (06.10.2017)