Blade Runner 2049

Melancholická romance, která do slova a do písmene opisuje zápletku z Drive, jen jí zasazuje do deštěm a whiskey nasáklých kyberpunkových kulis, které jsou neskutečné archporno. S každou další scénou se člověk propadá do tohohle dokonale vybudovaného světa jak Alenka a ani po 160 minutách se mu z něho nechce zpátky do reality. Navíc ta pomalost a zadumanost v kontrastu s jinými současnými blockbustery paradoxně působí neskutečně osvěžujícím dojmem. (07.10.2017)

Sú filmy, pri ktorých človek nadobudne dojem, že aj po 160 minútach, by úplne s prehľadom zvládol ďalšiu porciu pol hodinky. Bohužiaľ, toto nie je prípad prvotiny z 82’, a ani tohto pokračovania po 30 rokoch. Nemôžem povedať, že by ma “dvojka” vyslovene nebavila, že by jej sledovanie bolo rovnako bolestivou skúsenosťou, ako pri prvej časti, no opäť je to miestami dosť rozťahané, padá to do dejovej rutiny, až má človek obavy, že sa z toho polospánku nepreberie. Presto všetko, že miestami predsa len dochádza k ako takému oživeniu, čo mierne zlepšuje celkový dojem z tohto scifíčka, nemám pocit, že by som bol svedkom niečoho svetoborného. Tri “zaslúžené” hviezdy, udeľujem “Blade Runner-u II” za vizuálnu stránku, hudbu, a samozrejme za “seba samého” v hlavnej úlohe. Ja fakt nechápem to nadšenie .. (01.01.2018)

K prvnímu dílu si dodnes hledám cestu, protože své nezpochybnitelné myšlenkové výstřely schovával do příliš jednostranného vyprávění. Teď Fancher s Greenem takový koncept staví na hlavu a za každou zdánlivě jednoznačnou scénou či linkou nechávají nenápadně rozehrát nepočítaně filozofických či psychologických motivů. Kolik toho ve mně zarezonovalo i po obyčejné reklamě nebo jednom pohledu do dáli. Nechat diváky takhle dlouho čekat na toho, na koho se podle plakátu stejně v první řadě nedočkavě tetelí, si nemůže dovolit jen tak někdo a překvapuje mě, kolik deprese se v tom čekání skrývá. Rok 2049 má ve Villeneuveho podání ve svých koutech hromadu bolesti, která ale paradoxně probouzí dávno zapomenuté radosti, schované ve vzpomínkách, "které někdo prožil". Z hloubi duše vytrhává nezlomnou touhu žít či existovat a dokazuje, že nový Blade Runner rozhodně není chladný a kdo říká, že ano, ten ho snad ani nevnímal. Gosling se totiž pro role plné ukrývaných pocitů narodil, takže to vnitřní lomcování i stoupající vzdor jsem s ním prožil do poslední kapky. V mém případě tak šlo o intenzivní, díky étericky lehké i dunivě prostupující hudbě extrémně emocionální zážitek, kdy mě příběh v nečekaných chvílích řezal až někam do srdce, kouzlil hořké slzy a jediné, co na něm bylo chladné, byl sníh, déšť a nálada světa, ve kterém se odehrál. (06.10.2017)

Výborný film, jeden z najlepších tohtoročných, ALE... Najprv pozitíva, ktoré naozaj výrazne prevažujú: Ako u Villeneuva vždy, je to skvele zrežírované. Má to zaujímavý, vlastne detektívny príbeh, ktorý nie je nič prevratné, ale zároveň nepôsobí "prežitým" dojmom ako napr. Ghost in the Shell. Je tam kopa skvelých nápadov (kto by nechcel mať doma takú hologramku?), úžasných obrazov a hudba správne variuje Vangelisa. Ford je super a odkedy sa objaví, totálne odsunie Goslinga na druhú koľaj. No a predovšetkým to veľmi funkčne a zaujímavo rozširuje svet pôvodného filmu. ALE... je to skrátka svinsky dlhé. V snahe o nenatočenie uponáhľaného súčasného filmu tam Gosling fakt veľa chodí a zamyslene sa díva a všelijako trpí. Furt s tým istým výrazom tváre. Dlho mi bol sympatický, ale on sa naozaj stále tvári rovnako a mňa osobne to začína otravovať. Nuž a keď sa tam s ním dlhééé minúty prechádzame kulisami postapo sveta, tam a späť, potom za roh, potom po schodoch dole a zase hore, miestami to nebezpečne smrdí nudou. Aj pôvodný film bol pomalý a "zádumčivý", ale šikovnejšie z toho ťažil atmosféru a bol celkovo hutnejší a kompaktnejší. A napriek chladu dokázal vyžmýkať solídne emócie, čo sa novému filmu príliš nedarí. V každom prípade si ťažko predstaviť, že pokračovanie takého kultu mohlo dopadnúť lepšie, takže palec hore a určite chcem, aby Villeneuve natočil tú Dunu. (06.10.2017)

Nechte ho uležet! Já jsem odcházela se smíšenými pocity, ale jak se mi rozležel, zjistila jsem, že jsem zaháčkovaná. Začátek je ve svoji neuvěřitelně podmanivé atmosféře totálně strhující. Čuměla jsem na ty dlouhé scény s NAPROSTO BOŽSKOU hudbou a byla úplně u vytržení. Vizuál a atmosféra tady dosahuje astronomických výšin. Příběh za tím přece jen poněkud pokulhává. Na mě až moc komplikované, nemyslím si, že se tam toho muselo cpát tolik. Míň motivů, ale hlouběji rozvedených, by udělalo podle mě lepší službu. Například vypustit celou linku s "holografickou romancí," která mi přišla zbytečná a úplně postradatelná. Potom některé příběhové odbočky, jako SPOILER reinkarnace Rachael nebo jak podivně se film nevěnoval postavě dcery, která se mihla asi v pěti minutách a neměla žádnou velkou důležitost pro nic a nikoho, přitom to byla tak stěžejní a důležitá postava KONEC SPOILERU byly na úkor plynulosti a celistvosti, takže příběh se mi zdál roztříštěný. Film to ale jako celek ustojí a přímo láká k opakovanému zhlédnutí. V tomhle případě ale běžte rozhodně do kina, tenhle film to CHCE. Po druhém zhlédnutí možná ještě hodnocení upravím, bylo toho ale prostě moc a myslím, že to budu ještě nějakou dobu vstřebávat. Gosling boží. (14.10.2017)