Everest

Tak určitě se jedná o drsný, syrový, chlapský drama natočený v exkluzivních lokacích, ale zase, že by z toho až nějak extra mrazilo se říct nedá. Divák se určitě nenudí, pěkně se na to kouká, ale nijak zázračně do hloubky ten film nejde. Spíš zachycuje prostej souboj člověk versus příroda, ale zdá se, že cíleně se vyhýbá otázkám jako kdo? co? a proč? Já jsem laik nejsem žádnej horolezec, ale i tak se mi tahle průserová expedice moc nezdá. Někdo musel prostě něco podělat. Ono na jednu stranu se dá pochopit, že když už je člověk kousek pod tím zpropadeným vrcholem, tak se chce dostat nahoru, ale jestli to stojí za položení vlastního života... Těžko říct tady se tak nějak ve chvíli kdy se začne všechno hroutit všichni tváří, že nikdo za nic nemůže a že matka příroda je prostě mrcha a to mě tak úplně neuspokojuje. Jinak, ale potěšilo mě, že můj oblíbenec Jason Clarke si víceméně celej film krade pro sebe a sedlo mu to rozhodně víc než v Terminátorovi. Jinak těžko něco dodávat. Parádní vizuál, solidní drama, reálný emoce, ale zase víc jak 4* bych tomu nedal.80% (23.09.2015)

Hora nepřijde k vám, ale vy se raději přijďte na horu jen kouknout a nezkoušejte na ni vylézt. Matka Příroda na vás občas může vytáhnout takové trumfy, že to nemusíte rozdýchat. Žádný patos, žádné heroické skutky, žádné přehnané emoce, jen syrová skutečnost, boj člověka proti Everestu. A je to díky tomu opravdu silné. Hodně navíc pomáhá i to, že se takový Jason Clarke konečně našel a tenhle film si budu pamatovat nejenom kvůli tomu prožitku, který jsem si díky tomu, že všechny komponenty opravdu fungovaly tak jak měly, užil mnohem víc než např. takovou Gravitaci, ale i jako jeho film. Neuvěřitelná proměna, hlavně když má člověk v živé paměti to, jak nudný a špatný mu přišel v té strašné parodii na Terminátora. Tady byl naopak úžasně uvěřitelný, charismatický, pohodový sympaťák, role model pro všechny budoucí horské vůdce (přece jen, nemůže jím navždy zůstat tatínek z polepšovny). Ale ostudu rozhodně nedělají ani ostatní herci, ať už hrají jakkoliv méně sympatické postavy, ve finále první polovina filmu odvádí přesně odměřený kus práce pro to, aby divák mohl v druhé polovině mrznout a snažit se přežít spolu s nimi. Horské scenérie či scenérie Nepálu samozřejmě dle očekávání nádherné, ve vyšších výškách jde poznat, že se to nenatáčelo na Everestu, ale CGI je ještě stále na hranici toho, kdy se to dá v pohodě dýchat (na rozdíl od hranic, které zdolávají postavy filmu). Hudba vystihuje jak mystiku, tak majestátnost a děsivost Hory, až z toho občas mrazí. Ve finále jsem jsem tedy dlouho neviděl tak dobře provedenou horskou dráhu, která dokáže vyvolat úsměv, pohodu, ledový chlad, sympatie k postavám a i ten smutek, úctu k horolezcům a horám a pak v závěru ten očekávaný nemilosrdný střet, který nijakému člověku, který se opovážil vyzvat Everest, nic nedaruje. Málo co mě vyčerpalo tak, jako těch 8848 metrů v tomto filmu. Kormákur to zvládl na jedničku. (30.09.2015)

Nerozhodnost tvůrců, kdo z cca šesti výraznějších postav bude hlavním hrdinou, zřejmě částečně vyplývá z toho, že ve snaze o komplexní pohled na tragédii vycházeli ze vzpomínek všech přeživších a jejich blízkých, namísto toho, aby spoléhali na jeden zdroj (nabízela by se Krakauerova kniha, která ovšem již byla zfilmována jako televizní film Into Thin Air: Death on Everest). Na důkladnější prokreslení postav nezbývá čas a prostor. Jde jen o několik typů, zpravidla tím zajímavějších, čím charismatičtější herec je hraje (suverénní Texasan, lehkovážný americký horský vůdce, zodpovědný novozélandský horský vůdce, skromný pošťák, který si chce splnit svůj sen, milující a pečující ženy…). Přes skicovité načrtnutí postav je důležitá první hodina filmu, kdy jsou nám představovány kromě hrozících nebezpečí vztahy mezi hrdiny, jejich ambice a motivace. Lépe si tak zapamatujeme jejich jména a později i navzdory vrstvě zmrzlého sněhu a tmavým brýlím na tváři rozpoznáme, kdo zrovna křičí na koho. Zároveň jsou srozumitelnější fatální rozhodnutí, která některé z postav učiní (pouto mezi Robem a Dougem) a lépe se orientujeme také v jednotlivých úsecích cesty na vrchol, jež jsou nám s předstihem představeny. Zatímco rozprostřením pozornosti mezi množství postav Everest naplňuje schéma katastrofického filmu, samotné neštěstí zde neslouží k potrestání hříchů, jichž by se nemravné postavy dopustily. Atypicky, zřejmě v úctě k obětem, jde o drama o partě dobrých lidí, kteří se snaží pomoct jiným dobrým lidem (podobný příběh zřejmě brzy nabídne Marťan). Nepřítel, který by mohl být poražen, zde není, stejně tak postava, která by měla na základě prožitého prozřít a prodělat proměnu (kdyby byl vůči své ženě o něco lhostejnější, mohl by tento vývojový vzorec naplnit Beck). Rozhodující je vůle přežít. Na myšlence „musíme si pomáhat“ je něco podobně sympaticky starosvětského jako na striktně lineárním vyprávění bez flashbacku a s jedinou (nepatřičnou) snovou sekvencí. Všechny zprostředkované informace, navenek zbytečné, Kormákur zužitkovává ve druhé, nesmírně intenzivní polovině filmu s úžasným spádem (místy doslova) a jen několika málo sentimentálními momenty (podle nichž je ale strukturováno vyprávění – viz linie s nenarozeným dítětem –, takže nejsou nadbytečné). Neslouží mu přitom k tomu, aby protagonisty konfrontoval s otázkou, která v průběhu filmu zřejmě napadne každého diváka, jenž se horolezectví nevěnuje – proč to dělají? Pravidla hry ostatně od druhé poloviny nestanovují lidé, ale příroda. Cílem je v duchu kinematografie atrakcí (nikoli intelektuálních) okamžitý viscerální prožitek. S odstupem času si uvědomuji, že to není mnoho. Bezprostředně po projekci (IMAX 3D), s doznívajícím pocitem, že jsem právě sestoupil z vrcholku nejvyšší hory světa, mi ovšem přišlo, že nemohu chtít víc. 75% (21.09.2015)

Nemohlo být lepšího režiséra na takový příběh, než Baltasara Kormákura. Podle mě totiž neexistuje jiný evropský národ než islandský, který by byl víc spjatý s přírodou a tak by takovým příběhem mohl říct totálně vše. Jelikož ale Baltasar Islanďan je a k tomu je ještě schopným režisérem, ujal se příběhu, kde herci hrají druhé housle a hlavní roli tu opravdu má samotný Everest. Vytvořil jsem si k němu obrovský respekt hned od prvních minut a jelikož Baltasar měl neméně schopného kameramana, vnímal jsem nejenom respekt, ale užíval jsem si i nekonečné scenérie, které prostě neměly chybu. A nejlepší na tom všem bylo, že digitálu je tu tak strašně pomálu, že si ho ani nevšimnete. Tento film je obrovský filmový zážitek, na který jen tak nezapomenu. V mnohých scénách říká více, než kdejaký divák dokáže pochytit a zároveň se onen příběh z roku 1996 snaží odvyprávět tak, jak by skutečně mohl být. Syrově a realisticky. (22.10.2015)

Pokaždé, co jsem zhlédl trailer na Everest se mi otřásl pokoj a husí kůži jsem měl až na zadku, samotný film podobný pocit dokáže vyvolat maximálně 3x a to je sakra škoda. Je zde spousta mínusů a záležitostí, které bych si přál vidět jinak. Ten film je místy velký zmatek především kvůli spoustě postavám ( Je zde tolik jmen, že se při jedné projekci nedá zvládnout zapamatovat si každého), samotná úmrtí vůbec nezaujmou, chápu že je film natočen podle pravdivých událostí, ale při potenciálu tolika postav sakra zamrzí, že film nezachází do drsného Survivo-Thrilleru, rozhodně bych uvítal zde i nějakou zápornou postavu i vtipně obsazenou na odlehčení atmosféry a na mě bohužel nefunkční emoce zamrzí taktéž. Jake Gyllenhaal ???.. a dalších 25 otazníků. Ale abych pouze nekritizoval, film má úchvatný vizuál, sympaťáka Jasona Clarka, hezky vygradované sekvence( Vrtulník highlight) nečekaný konec a slušnou atmosféru, ale já osobně bych uvítal razantnější styl i provedení. Čtverka s přivřeným okem. 3D nechodit !! 70% (22.09.2015)