Kouzlo měsíčního svitu

Komentář obsahuje spoilery. Od pětačtyřicátého filmu osmasedmdesátiletého tvůrce jsem vážně nečekal velkou originalitu. Woody Allen se o ni bohužel ani nesnaží a pouze oprašuje již dříve použité motivy: starší muž zamilovaný do mladší ženy (Manhattan, Užívej si, co to jde), komunikace s mrtvými (Alice), význam sebeklamu a víry v iluze (Purpurová růže z Káhiry), mágové, iluzionisté a šejdíři (Prokletí žlutozeleného škorpiona, Sólokapr). Výchozí premisa by dobře posloužila jedné z Allenových knižních povídek, ale na ploše celovečerního filmu se vyčerpává po první půlhodině. Následujících více než třicet minut sledujeme namísto dalšího rozvíjení zápletky dvě a více osob jedoucích pomalým automobilem nebo vedoucích statický dialog o smrti, Bohu a lásce až za hrob. Vinou chabě motivovaného závěrečného zvratu (který nevysvětluje, jak se na celé hře podíleli Catledgeovi) jde o film nejen mizantropický, ale také mizogynní. Bolestínskému a jízlivému, ačkoli díky Firthovi zároveň neodolatelně šarmantnímu hulvátovi je dáno za pravdu, takže může zůstat sám sebou. Jeho oběť, kterou se po velkou část filmu snaží usvědčit ze lži (paralela k Allenovu osobnímu životu?), již naopak nemáme proč obdivovat. Najednou se před námi ocitá mladá a naivní podvodnice, která nepochopitelně podléhá zlému stárnoucímu cynikovi a nikoli mladému, mužnému a zámožnému hráči na ukulele (soudě ze stoupající popularity tohoto nástroje mezi mladými umělci, hádám, že se Allen skrze Brice vysmívá dnešní mládeži a rychle pomíjejícím trendům). Jediným vysvětlením pro její rozhodnutí z poslední scény je Allenovo toužebné přání, aby se věci měly právě takto, aby krásné dívky typu „manic pixie dream girl“ podléhaly nesnesitelně sarkastickým intelektuálům, kteří na svém chování odmítají cokoli měnit. Vypadá to, že jedinou odměnou pro Sophii za její pomoc s nalezením Stanleyho druhé mízy bude dennodenní připomínání její intelektuální méněcennosti. Kromě pár bonmotů, jejichž pointu Allenovi fanoušci vycítí ve vzduchu dlouho dopředu, a dvou neodolatelných herců, nabízí tahle obhajoba lásky mezi starším mužem a výrazně mladší ženou už jen sofistikovanou vizuální stránku. Skutečnost, že byly pitoreskní a často směle dlouhé záběry Francouzské riviéry a elegantně oblečených herců pořízené na širokoúhlý 35mm film, však pozbývá na významu v kinech s digitální projekcí, tzn. v naprosté většině z nich. Apendix : Bezprostředně po projekci dvouhvězdičková záležitost. Téhož večera jsem nicméně viděl Menzelovy Donšajny a uvědomil si, že zamilovanost starého pána do jeho vlastního ega může nabýt i mnohem zrůdnější podoby. 55% (07.08.2014)

Další Allenova ulepená snobárna, která už ztratila kontakt s realitou a trousí životní moudra podepřená nesmyslnými a polopatickými konstrukty. Laskavější než Zdeněk Svěrák a povznešenější nad krušností světa než Jiří Menzel. Třeba až mi bude 150 a budu nutně potřebovat vytvořit nějaký sebeklam, ve kterém dožiju, opráším s nadšením tuhle blbost. Zatím ne, díky. (07.08.2014)

„When the heart rules the head, disaster follows..“ Jizlivý skeptik Firth potírající okultní šlendrián docela bavil, ale od chvíle, kdy racionálno vyhrálo a ihned zatoužilo býti poraženo, začalo kouzlo měsíčního svitu vyprchávat a zůstala tuctovka, která neměla v plánu překročit svůj stín. Někdy je to snobství v Allenových filmech odtažité a protivné.. (03.08.2018)

Malý hezký film, který jakoby byl skutečně natočen na konci 20. let. Jen nepatrnou shodou okolností v něm hrají současní herci. Naprosto skvostné. Konečně, už jsem někdy nemilovala něco, co mi nabídlo Berlín roku 1928? Bylo by to velmi bláhové něco takového byť jen očekávat. A samozřejmě Colina nemám nikdy dost, až se tomu sama podivuji. #čsfdprojekce (19.08.2014)

"Všechno je to podvod. Od primitivního duchařství až po Vatikán." Tak v tom s tebou Stanley souhlasím. Jenže ta nenažraná Sophie, která je informovanější než Google, nám oběma zamotala hlavu. Jelikož však nejsem zazobaný ani slavný, tak si mě ta potvora ani nevšimla a tokala jen se Stanleym a s vrkajícím Bricem. Odpouštím jí, protože já se u toho bavil, tedy dokud se odhaloval spiritismus, ale jakmile vše přeskočilo k instantní romantice, tak to tak nějak ztratilo na kouzlu i zábavnosti. (13.05.2016)