Žena v kleci

Severská krimi táhne, je komerčně úspěšná a za poslední roky se na ni sneslo až nesmyslné množství kritických superlativů. Dánský film Žena v kleci zřetelně ukazuje meze tohoto módního úkazu. Snímek režiséra Mikkela Norgaarda je natočený podle velmi úspěšné literární předlohy Jussiho Adlera Olsena. Realizace se ujali osvědčení tvůrci, scénář napsal Nikolaj Arcel, který pro film mimo jiné přepsal i známou trilogii Milénium Stiega Larssona, režisér pracoval na krimiseriálu Most, který byl uveden v mnoha zemích a v Americe vznikla jeho úspěšná místní verze. V zemi původu se Žena v kleci stala nejnavštěvovanějším filmem z domácí produkce. Asi se není co divit, Žena v kleci obsahuje všechny povinné prvky severského "napínáku" a nepřidává k nim skoro nic. Je to konvence v čistém stavu, realizovaná s nevzrušivou zručností. Příběh tohoto typu potřebuje detektiva "depkaře". Carl Morck (Nikolaj Lie Kaas) tento požadavek naplňuje víc než dostatečně. Má pro kolegy nesnesitelně perfekcionistickou náturu, navíc byl zraněný při nepovedeném zátahu, a to ještě dopadl líp než kolegové, z nichž jeden byl zastřelen a druhý – jediný Carlův kamarád – skončil paralyzovaný. Hrdina za ním občas zajde do nemocnice, aby si s ním pohovořil o nesmyslnosti života. Tím ovšem Carlovy starosti nejsou vyčerpány. Jak už se v konvenčních detektivkách stává, právě ho opustila manželka. V přepíjení severské samoty ho občas vyruší návštěva syna, který ho pak vyhání z domova nesnesitelnou hudbou a hlučným pářením se s náhodnými známostmi. A ještě nedosti na tom. Carlovy delší rekonvalescence využijí nadřízení k tomu, aby se otravného policisty zbavili. Vymyslí si pro něj zvláštní oddělení, jehož úkolem je zběžný přezkum starých nevyřešených případů. Přidělí mu kanceláře v nejzastrčenějším koutě sklepení policejního ředitelství v naději, že o němuž nikdy neuslyší. Ach, jak se mýlili. Carl totiž dostane parťáka, policistu blízkovýchodního původu Assada (snad to není nějaký příbuzný), který v Ženě v kleci hraje plus minus stejnou úlohu jako afroameričtí partneři bílých policistů v hollywoodských thrillerech. Tedy dát hrdinu jakž takž do kupy, projevovat schopnost radovat se ze života a vůbec s ním být srovnaný, vnímat v něm i nějakou duchovní dimenzi, být praktický i empatický. Zatímco pro Carla znamená nové funkční zařazení prudký sestup, pro Assada je to šance konečně se dostat k nějakému tomu vyšetřování. Jak je u takových filmových dvojic obvyklé, lezou si ti dva ze začátku na nervy, postupně k sobě nacházejí cestu a nakonec by jeden za druhého ruku do ohně strčili. (16.06.2020)

Hodně modelová, stylová, až přestylizovaná detektivka, která nadhled, sarkamus a spád předlohy nahrazuje celou řadou formálních i motivických klišé. Mikkel Nørgaard má prst na tepu doby, vždyť se podílel na seriálovém politickém dramatu Borgen. Oproti otřesně zbabranému a impotentnímu Hypnotizérovi je Žena v kleci mnohem fotogeničtější, dravější a ostřejší, byť někdy jde snahou vyvést diváka z míry zbytečně za hranu samoúčelnosti. Zásadnější problém mám s postavou Carla, který je ve filmové verzi učebnicovým příkladem severského samotáře a depkaře... jenže knižní předobraz je mnohem humornější a živější, což ho odlišuje od generického zásobníku mračících se frajerů na vodce s xanaxem. Lie Kaas to možná doma uhraje na svou star power, ale jeho Carl prostě není zajímavá postava a interakce hrdiny s filmovým parťákem Asadem šlape proti knize tak na čtvrt plynu. Klidně bych si tuhle detektivku dokázal představit o něco delší, odvážnější a vymazlenější. Kdyby tolik pozornosti, kolik věnují trhání zubu, zaměřili tvůrci na postavy, mohlo to být něco víc než solidní seriálový pilot s metrosexuálním vizuálem. [65%] (16.10.2013)

Takže nakoľko som mal dnes možnosť vidieť tretí film zo série: "Oddelenie Q" tak si myslím, že okomentujem a ohodnotím všetky tri naraz. V prvom rade je treba povedať, že akosi mám pocit, že tieto filmy mi dokazujú, že dobré thrillery sa točiť dajú a netreba sa báť prekročiť určité hranice, lebo výsledne môže človek dostať veľmi dobré filmy. A dokázali mi to všetky tri. Ale teraz už ku "Kvinden I Buret." Musím povedať, že ako prvý film je to celkom dobre spracované. V prvom rade je tu veľmi dobre cítiť skvelú atmosféru. V úvode sa síce dostaneme do trošku iného prípadu, ktorý nám viac predstaví hlavného hrdinu Carla Mørcka. A akosi sa mu po udalostiach z jeho posledného prípadu nechce ísť do stavu nič nerobenia, no rovnako sa mu ani nepáči triedenie nedoriešených a odložených prípadov a miesto toho sa rozhodne jeden vyriešiť. Konkrétne ho chcel dostať už dávno, len bol zverený inému oddeleniu. Zoznámime sa aj s jeho kolegom Assadom a môžeme ísť na to. Máme tu príbeh zmiznutej ženy, ktorý sa uzavrel ako samovražda. Lenže Carl s tým nesúhlasí a postupne sa dopátrame k tomu, že možno všetko bolo celkom inak. Atmosféra filmu je tu veľmi dobrá a neustále chceme vedieť čo sa stalo. Rovnako sa mi páči, že počas príbehu sa dozvedáme nielen o tom ako detektívi postupujú, ale rovnako aj čo sa deje alebo dialo počas tej doby, kedy Merete zmizla. Myslím si, že v rámci prvého filmu sa mi páči, že všetko vlastne Carl robí na vlastnú päsť, pretože jediné čo vie robiť je riešiť prípady a chce v tom pokračovať. Postavy sú zaujímavé a príbeh plynie veľmi dobre. Celkovo som sa bavil, len som mal pocit, že príbeh ako taký nie je úplne jeden z tých najzaujímavejších. Mám pocit, že sme už podobný koncept videli a nepatrí to medzi najzaujímavejšie koncepty. Ale páči sa mi ako Merete robí maximum aby neprišla o rozum a aj naši hrdinovia a hlavný zloduch sú zaujímaví. Takže ako celok poviem, že ide o dobrý thriller, ktorý ale miestami má veľa detektívneho príbehu a menej interakcie so zloduchom. Takže toho by som si prial asi viac. Ale na druhú stranu, od čoho máme pokračovania? Takže si povieme viac tam. Hodnotenie: B+ (19.06.2016)

50 %. Seversky ponurý a bezútěšný příběh ze zaprášeného policejního archivu ve sklepě, v jehož průběhu mi v hlavě duněli Queeni a jejich klasika Under Pressure :-)) Bohužel chvílemi i ucouraná až lehce nudná dánská depresárna o tom, že za jízdy se nemá nejen mluvit na řidiče, ale ani si s ním hrát na slepou bábu! Též návod pro všechny začínající kreativní psychopaty, jak spojit příjemné s užitečným a jak svou oběť psychicky zdeptat a dostat ji pod tlak. Provinilou dámu sbalit, ošustit, jako by se (před 20 lety) nechumelilo... a pak tu buchtu šoupnout do papiňáku! Dvě nejděsivější scény filmu? Zubaře se bojím odjakživa, takže mi zvedla kufr ta tfujtajbl scéna Sama sobě dentistkou. A podruhé mi běžel mráz po zádech, když se kriminalista Carl Mørck po hodině a půl kožených a otrávených ksichtů poprvé pokusil usmát. Brr... TOHLE byla ta největší hrůza! Shrnuto: Kvalitně tísnivé, ale očekávatelný vývoj, navíc absence alespoň jedné mně sympatické postavy. (06.06.2014)

knizna predloha je logicky a uplne samozrejme prepracovanejsia, ale chapem, ze sa vyborna kniha nemoze zmestit do 1,5 hodinoveho filmu, ani keby chcela. Takze my ti, ktori sme citali knihu od Jussi Adler-Olsena, chtiac nechtiac porovnavame, ale musim skutocne uznat, ze spracovanie je vyborne a vobec ma nesklamalo. Jedine, co mi vo filme chybalo, je paradny cynicky humor hlavnej postavy Carla, ktorym je kniha cela prespikovana a aj taka akasi vacsia vystrednost Assada. Uvidim, ako dopadne spracovanie druhej casti z Oddelenia Q, Zabijaci. (15.02.2015)