Od pěti do sedmi

Nevím, proč je v označení komedie, protože to už tam stejně tak dobře mohli napsat krimi. Hlavní problém tohoto filmu vidím v tom, že mezi hlavními hrdiny není vůbec žádná chemie. Absolutně nic. Jako bych se dívala na učitelku a jejího divnýho žáčka. Téma filmu jako takové je zajímavé, ale podle mě tu bylo zpracováno dost nudně. Fakt to mělo jen 95 minut?? Konec má nejspíš chytit za srdce, no já se hlavně pozastavila nad tím, jak nám chlapi zestárli, kdežto Arielle (nádherná Bérénice Marlohe) je jako zmrazená časem. (09.02.2019)

Konečně dostal můj život řád. Obcování s milencem pondělí - pátek od 17 do 19 hodin. 1) Duchaplné dialogy, zvláště zpočátku snímku, slibují duchovní potěšení. To se sice moc nedostavilo, ale i tak mi tato zvláštní vtipná verze červné knihovny přivodila příjemné chvíle. Zaujaly mě i bonmoty při srovnávání francouzské a americké kultury. 53letý scénárista a režisér Victor Levin (taky producent) to napsal docela pěkně. 2) 35letá Bérénice Marlohe (Francouzska Arielle) je lady každým coulem a 25letý Anton Yelchin (Brian) je jako vždy sladký. (19.08.2016)

Hořko-sladké, bolavé, přesto jsem Brianovi záviděl, že přešel ulici a zapálil si cigaretu. Občas se objeví žena, která definuje půvab, žena, která je osudová a vy to cítíte v kostech. Arielle je ten typ ženy, není proti tomu obrany- jak říká jeden můj kamarád- naprosto vás ustřelí do jiné dimenze. Esence elegance, intelektu, otevřenosti, nadhledu a především ženskosti v pravém slova smyslu. Kdo by se Brianovi divil, že ho tahle mořská panna naprosto pohltila. Já bych se s ní spokojil klidně od pěti do půl šesté a ještě bych manželovi pravidelně děkoval. Velmi příjemný, zralý snímek, který má co říct. Příběh ze života, který se klidně může stát a to je, myslím si, to kouzelné. Yelchin velmi dobře, naprosto civilní a uvěřitelný. A Bérénice? Do té jsem se zamiloval hned v první scéně. Wilson v roli manžela sympaťák, typ chlapa, kterého prostě musíte chtě nechtě obdivovat. Olivia film příjemně a nevtíravě doplňuje. Že Yelchin tragicky zahynul jsem se dozvěděl teprve před pár dny, netušil jsem to a zjistil až ve chvíli, kdy jsem si začal zjišťovat více o snímku 'Porto' ve kterém hraje a který už několik měsíců netrpělivě vyhlížím. Samozřejmě i z tohoto důvodu má film poněkud melancholičtější rovinu, ten kluk měl rozhodně něco do sebe, to bez debat. Na 5* to není, ale rád přivřu oči, zaslouží. (24.05.2017)

Netuctová, moc dobře napsaná romantická dramedie, která svou neotřelostí poměrně baví... Závěr sice neudrží nastavenou laťku, ale překvapení tuze příjemný. Bérénice naprosto uhrančivá, Anton standardně fajn, bavil i Lambert Wilson (jako skoro vždycky, ten chlap by mohl charisma prodávat po igelitkách). (31.07.2018)

Sled méně, více a mnohem více nevěrohodných životních situací dvojice, která se potkala a okamžitě zamilovala na jedné kouřové. I přes okatou snahu o inteligentní dialogy mnohdy bezobsažné, zaoceánsky zploštělé (bohatě by postačily zplošťující šaty hlavní postavy), černobílé. Věkový rozdíl devíti let, který může být zcela zásadním rozdílem na základní či střední škole prezentován jako příběh stařenky a jejího vnuka (i co se nezbytné cudnosti týče), rozdíl mezi francouzskou a americkou kulturou jako náhodný střet Laponky a příslušníka doposud neznámého papuánského kmene. Při tom "volném spádu" a rychlosti událostí se skoro divím, že mu neporodila předčasně v šestém měsíci a on si v jednom týdnu neodnesl Pulitzera a Goncourta (protože psal bezesporu bilingválně) za omračující povídku o dvou hafanech... PS: Jedna Bérénice ve spodním a její na celý New York zářící sklovina jaro (natož diváka) nedělá, ba ani udělat nemůže. │40% (09.09.2017)