Jsem tvá

Nechci být zlá, ale je mi těžko soucítit s Minou, protože patří přesně k tomu typu jednodušších ženských, co se většinu času chovají, nejen co se týká vztahu k mužům, dost vypatlaně a spíš jsem kolikrát litovala jejího syna Felixe. A znovu jsem si jen potvrdila, že tahle vztahová melodramata nejsou pro mě to pravé ořechové. Nejen, že to se mnou ani trochu nepohnulo, ale většinu času jsem se i dost nudila.Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (28.04.2015)

Kometáře k tomuto filmu se shodují na tom, že to byl "film o osamělosti a touze po lásce". To jistě, škoda jen, že se nikdo nezamýšlí nad tím, co bylo příčinou častých zkratových jednání a celkově neuspořádaného života hrdinky, o níž mohl říct John Lennon: "Just a smile would lighten everything". Myslím, že hlavním důvodem je multikulturální zmatek, neschopnost se identifikovat ani se svým zázemím, který je pro ni nezbytné, protože nemá kam jinam odložit dítě, a pro níž je její chování naprosto nepřijatelné, ani s hostitelskou zemí, jejíž kulturní kořeny jsou pro ni nepochopitelné. Díky této "hysterické" rozdvojenosti nenabyla také žádné vzdělání, nezná žádné řemeslo (zřejmě neumí ani šít, vařit a starat se o kytky), nemá žádný vnitřní zájem (kromě tancování a sexu). A tak v samé podstatě představuje "ohrožení" obou společností, ve kterých se pohybuje. (05.12.2014)

Překrásný naprosto lidský film. Naprosto překrásná Amrita Acharia tady hraje Minu. Holku, co žije sama se synem a neví si rady, co se životem. Tak se zamiluje do jednoho režiséra, umělce a postupem času oba zjistí, že to zase tak jednoduché není. Ona se pak potácí životem, zkouší co se dá, někdy je úplně pitomá, jindy jenom naivní, ale to je život. Jako bychom nebyli jiní...a právě proto si mě tenhle film tak moc získal. (18.10.2014)

Chvíli jsem přemýšlela, proč dávám čtyřku, když to byl tak úžasně citlivý a dojemný film a zjistila jsem, že je to asi mojí chybou, protože ten rušivý dojem nezpůsobilo zpracování jako takové, ale momenty, kdy jsem měla na Minu zlost, protože ty chvíle naprosto nezodpovědného chování nejen k sobě samé, ale vzhledem k Felixovi, mě silně psychicky deptaly. Ona sama chtěla být šťastná, ale svou lehkomyslností si to pokazila, ale místo, aby pak vzala trochu rozum do hrsti, tak tu situaci neřešila zrovna nejlépe a byla zase na začátku toho začarovaného kruhu. A o jejím rodinném zázemí nemluvě. Mně jí bylo ne jednou strašně líto, byly momenty, kdy jsem brečela s ní v té její zoufalosti a vyprahlosti její duše. Zjištění, že její láska k příteli a vztah k Felixovi neodpovídá jejím představám, byla místy srdcervoucí, ale ono to nemohlo dopadnout jinak, než jak jsem to měla možnost vidět v závěru a je moc dobře, že tam je nechán prostor pro diváka, aby si z toho vyvodil sám nějaký závěr. Jeden moment právě v tom závěrečném finále, kdy se ocitla v jednom bytě, to z ní vytrysklo v plné síle. Amarita Achaira hrála Minu tak úžasně, jak jsem dlouho neviděla nikoho hrát a s těma jejíma smutnýma, všeříkajícíma očima není už vůbec co dodat. Takže nakonec to přehoupnu na pětku, protože její herecký výkon si to zaslouží a doufám, že ona sama takovou matkou není a nebo nikdy nebude. (09.11.2014)

Sympatizování publika s postavami připomíná horskou dráhu, hlavně u hlavní hrdinky. Přesto jsem s ní soucítil, zejména kvůli zcela na hlavu padlé rodině. Při vztahu s princem ze Stockholmu se pak ukážou všechny její problémy. Ač se snaží pomocí kompromisů rozdvojit pro partnera Jespera i syna Felixe, nefunguje to, oba si žádají pozornost na úkor toho druhého (nepřidá ani to, že se Jesper vybarví jako pěkný debil, a Felix není ničím jiným než zpovykaným smradem zasluhujícím místo lítosti převýchovu). Režisérka se tak ve svém debutu dotýká palčivé otázky, jak si má rozvedená žena s dítětem najít stálého partnera. To, že Mina neumí být sama, její strach ze samoty je až patologický, a vede k neustálé volbě mezi tím být matkou, anebo milenkou, jen umocňuje celý problém. A rozkol mezi sympatiemi a současně nepochopením hlavní hrdinky mi vydržel až do konce. Přesto si nemyslím, že si Mina za své hloupé chování či závěrečné rozhodnutí zaslouží černobílé odsouzení. Toto pestrou paletu pocitů vyvolávající dílo hodnotím slabšími 4*. (10.11.2023)