Zmizelá

Byť je Fincher mým oblíbencem, Zmizelou mě přece jen až tak nedostal jako filmem Zodiac, Sedm či Klub Rváčů, ty jsou o level výše. Na Zmizelé mi zpočátku jednak vadil Affleck, nemám rád toho herce a hlavně přepísklá stopáž na takový žánr je trošku unavující, naštěstí po hodině a půl příjde parádní zvrat, který zvedne znuděného člověka ze sedačky a už to byl ten pravý Fincher! Perfektní inteligentní dialogy, over the top gore scéna a solidní vyvrcholení, které mě utvrdilo o tom, že si Zmizelá 4 hvězdy bezpochyby zaslouží, byť ta první půlka je výrazně slabší. Ženské jsou opravdu svině. 75% (19.12.2014)

B-R-A-V-O. Tentokrát budu trochu osobnější, Davide, u Zmizelé se předvádíš v té nejlepší formě a po celou dobu film pevně držíš ve svých rukách. Směrem k závěru jsem na tebe skoro začal křičet a zároveň žadonit, ať nevymýšlíš blbosti a nepoděláš konec, ale i ten sis naprosto s přehledem pohlídal. Za tohle mistrovské dílo a zároveň dokonalou „šachovou“ partii, u které si člověk nikdy nemůže být jistý, kdo má zrovna navrch a jaký bude následující tah, ti moc děkuju a udílím naprosto suverénní plný počet. (27.12.2014)

Podobně jako Paul Thomas Anderson také David Fincher se v rámci své režijní dráhy posouvá k čím dál tím utlumenější a střídmější formě dokonalosti. Po první části filmografie, která se vyznačovala okázalou formální efektností, jež u Finchera kulminovala v "Úkrytu" oplývajícím hrátkami s průlety kamerou prostorem v dokonalých realitu popírajících jízdách, přichází v pozdějších filmech stále větší efektivnost a nenápadnost. Neznamená to, že by se Fincher i PTA stali nějakými askety, ale pouze že jejich mistrovství se projevuje tím, že na sebe nikterak nepoutá pozornost. Skoro bychom mohli mluvit o návratu studiového stylu, kde také forma sloužila k maximálnímu vtažení diváků do vyprávění a neměla na sebe nikterak upozorňovat, jen tentokrát se nejedná o následování nějakých konvenčních pravidel, ale projev dokonalého obeznámení s řemeslem a maximální promyšlenosti zpracování každého záběru za jeho účelem v celku díla. "Zmizelá" pak představuje Fincherovu strhující masterclass v šálení diváků, kde současně žasneme nad vyprávěním (příznačně o postavách, které šálí své okolí a důmyslně pracují se svým obrazem), ale také nad tím, jak zdánlivě lehce a nenápadně nás film vede a drží přikované k obrazovce či plátnu po celou dobu, aniž by nám dovolil vydechnout. (11.11.2020)

Ten zdánlivě ledabylý režijní styl, ve kterém má přitom každá scéna svoje místo, se mi právě tady zajídá z celé Fincherovy filmografie nejvíc. Snad nikdy totiž nebyl tak odosobněný a pokud v dramatickém thrilleru, jehož alfou a omegou jsou mezilidské interakce, chybí byť jen špetka chemie či hmatatelných emocí mezi Nickem a Amy, zamrzí to. A pokud jim chybí i v těch momentech, kdy mají být párkem zamilovaných či naopak překypovat nenávistí, dochází mi, že nedostávám ani z poloviny tolik, kolik bych chtěl - a vzhledem k tématu asi i měl. Komplikovaná cesta ztracené holky a lidí kolem ní je totiž podstatně méně rafinovaná či překvapující, než většinu času slibuje. Vztahy totiž jsou dřina a věda - ale rozhodně ne takováhle. (02.01.2015)

Na mě už to bylo moc překombinované. Hybrid kriminálky, pojednání o manželské krizi a ještě demonstrace síly médií přesahuje můj level. Přišlo mi to nelogické a postupně mě to přestávalo bavit, prostě protože jsem nechápal o co se vlastně, která postava snaží. Natočené a zahrané to bylo dobře, ale fakt jsem nechápal motivace. Možná to vypadalo působivě na papíře, ale takhle nesmyslné chování Harrise, Pike, i Afflecka mi hlava nebrala a tím pádem to ztrácelo na zajímavosti. Na to, jak se to snažilo být realistické, to mělo spoustu nelogičností (možná jsem jen něco nepochopil) prostě mi ten děj / scénář přišel strašně přitažený za vlasy. Docela se těším, až někdo zase udělá působivou přímočarou kriminálku, kde nebudou dvojité hypertwisty a vrah bude zahradník. (04.11.2014)