Oltre il guado

Extrémně pomalý film, těžící právě ze své pomalosti, rozvláčnosti. Vyvolává tím nepřetržitý a stoupající pocit nejistoty, neklidu a ...strachu... Dialogy veškeré žádné, scénář moc stránek prostě nepobral, ale tvůrci si o to víc vyhráli s exteriéry i interiéry, s počasím, zvuky a kamerou. Těžko se to hodnotí, protože to zase taková pecka není a časem asi zapomenu, že jsem to viděl. Ale na hodinu a půl stísněnosti a neklidu to bohatě stačí. (16.10.2014)

Filmový žánr horor jsem u sebe považoval už za uzavřenou kapitolu. Bylo to něco, čemu jsem v rámci možností a dostupnosti filmů na VHS rád docela holdoval, ale co s mým přibývajícím věkem pro mne začalo ztrácet kouzlo. Prostě jsem se u toho nějak odnaučil bát a většina hororů mi dokonce přišla tupých a debilních. Vždycky jsem preferoval ty pocitové, kdy člověk má strach spíše utvářený vlastní rozdivočelou fantazií, než když po obrazovce běhá kostlivec se sekerou a skučí... Posledně jsem si dokonce řekl, že už na horory nebudu koukat. Je mraky filmů co stojí za vidění, tak proč koukat na něco kde třeba někdo běhá vyděšený v temným baráku a nenapadne si ho ani rozsvítit.. :-). Páč je to tak hustější asi..  Dneska jsem opravdu nazdařbůh sáhl do své databáze a netuše do čeho jdu si pustil tuhle italskou laskominu. Začátek vypadal na slušný survival, ta rozvodněná řeka nevěstila nic dobrého ani časný návrat... Ovšem to co se dělo pak... Už hoooodně dlouho jsem u filmu neměl tolik nepříjemných pocitů jako tady. Obdivuji odvahu hlavního hrdiny, protože já bych tam nepáchl a i kdybych měl karavan utopit nebo s ním sjet řeku, mazal bych odtamtud co by to šlo... Souhlasím s kamarádem Malarkeyem, byly chvíle, kdy jsem civěl na obraz a cítil regulérní strach... Konec to pravda krapátko shodil, ale i tak doporučuji tuhle vytuněnou taliánskou variaci na Blair witch  v nějaký sychravý den si pustit někde na samotě na chatě. Garantují vám, že na záchod ven do mokrého lesa nepůjdete. Buď to vydržíte do slunka východu a nebo nepohrdnete nejbližší prázdnou PET flaškou, ideálně tou na stole.  Výborná hudba, výborné lokace, slušná kamera... S radostí zvolávám! Horor žije! Dávám za 4 fotopasti. * * * * (13.06.2022)

Prostredie s pochmúrnou minulosťou, vhodné najmä na natáčanie filmu o 1. svetovej vojne alebo o partizánoch, kdesi v Julských Alpách, v povodí rieky Isonzo, v taliansko-slovinskom pohraničí, je najvýraznejšou zložkou tohto hororu. Komorný a minimalistický príbeh sa však uzavrel skôr než sa rozvil. Trochu ma zaujal medzinárodný rozmer filmu. Staré krivdy, hriechy a príkoria prichádzajú spoza hraníc. Vzhľadom na krajinu výroby filmu zlo zjavne pochádza zo slovinskej strany a taliansky etológ je obeťou. Len škoda, že tie dvojičky nesprevádzala košatejšia prípoviedka, a škoda, že neboli siamske. (12.10.2014)

Nízkorozpočtový fajnový pokus, který jsem si užil mnohem víc, než podstatnou většinu hororů za poslední dobu. Kdo má zálibu v myslivosti, nebo naopak strach z lesa, nedej božíčku z nočního lesa, pak se dá rozhodně doporučit. Můžu říct, že jsem se pobával takhle po půlnoci, což bylo kurva příjemné. Co se týče zdejších upozornění, souhlasím, že možná ne každý ocení danou formu, no pro srovnání bych tady hodil třeba příběh ovarového kolínka, na který ale rozhodně neupozorňuju kvůli dějové paralele. Spokojenost na 75% (14.10.2014)

Kolikrát si říkám, že kdyby se takhle minimalisticky točila většina FF hororů, bylo by žánru hej. Naprosto úsporná záležitost de facto jen o jednom herci, ale s výbornou mrazivou atmosférou, která se co chvíli stupňovala a čím víc se blížil konec, tím víc jsem byl vykulenější. Zdrhal bych otamtud a zastavil bych se až v Polsku a to jenom možná. Jak nemám italské horory rád, tak tady mi makaróni udělali radost. 80% (08.10.2014)