Predestination

Had si přeblafl ocas, no jéje. Co je na tom? Taky jsem narcis, jen si nedosáhnu. Docela bych však chtěl vědět proč, kurva, proč takhle divně po kafkovsku? Že bych si kvůli tomu musel načíst onen textík od Konráda? To je však vadou filmového zpracování, tedy jedna dolů. A druhá za to, že prý došlo tímto dílem k totálnímu vyfuckování mindu p. Papstové, tedy můžeme očekávat přesun děje do reálu. Snad Kevin na stará kolena nevyhodí do luftu Staromák zrovna, když tam budu krmit holuby a prostitutky! Takže pět za scífko mínus dva je... Robertson. Ps. - Flipnic, ty seš vážně neskutečnej Jarmil. (30.01.2015)

Spoilery. "NÁŠROBNEBOROS. Koukni, jak to napsali. Ty museli bejt fakt totálně vypatlaný. Nemohli se ani rozhodnout, jaký jméno." V citované epizodě Červeného trpaslíka bylo něco podobného jako v tomhle filmu, jen podstatně zábavnější. Tady jde poměrně snadno a rychle pochopit "jak", zato mám problém s "proč" ve smyslu z jakého důvodu vůbec dochází k dění, které je obsahem filmu. To prostě nemělo naprosto žádné opodstatnění, mimo scénáristického cvičení na téma zacyklení děje v sobě samém. Děj se odehrává v uzavřené bublině, která v podstatě nemohla nastat, protože do ní dovnitř nic neústilo. Ale transsexuálové a jiní sexuálové z toho jistě mají orgasmus. (05.12.2015)

Celou první polovinu jsem jen doufal, ať ty hezky, někdy ale až příliš násilně cpané tajemství kolem svobodné matky v závěru dávají smysl, aby mě pak druhá polovina rozcupovala na kousky a dala kinematografii Otce a Matku všech paradoxů, a co na tom, že to nejspíše nedává příliš smysl, osobně jsem již tak moc ovlivněný Pánem času, že tohle neřeším. Navíc tady to bylo zamotané do takových uzlů, že jsem vlastně ani neměl potřebu analyzovat a pouze jsem si maximálně užil ten WTF pocit a jak říká KevSpa totální mindfuck. A ve finále tedy film působí velmi samoúčelně, vytvořený pro čistou radost z té šílenosti kolem cestování časem, ale osobně se mi to o to víc líbilo. Jinak soundtrack je podobně minimalistický jak celý film, ale dokáže se v ty správné chvíle objevit ve formě dostatečně akční muziky. A Snook je zřejmě můj objev roku. (31.12.2014)

Napíšu to tak, jak to je. Nevím po jaké době, ale postupně jsem se v těch hrátkách s časem ztratil a přestal film pobírat. Nemyslím si, že bych sledoval snímek nějak unavený či jinak indisponovaný, zkrátka jsem ho nepochopil. Nevím, do jaké míry to souvisí s mým očekáváním ohledně toho, co uvidím, protože to bylo vedle jak ta vedle (stejně tak netuším, jestli mě ta první hodina tak trochu „neuspala“ a neotupila moji pozornost), ale neměl jsem třeba jako u Mementa chuť mluvit nahlas sám se sebou abych se v tom „cestování“ neztratil. Stejně tak si nejsem jistý, jestli chci v budoucnu dát film znovu a pokusit se ho nějak rozluštit. Kvituju sice, že se někdo nebál jít pro jednou ne úplně vyšlapanou cestičkou/podle hollywoodské šablony (i když, jak se to vezme, že), ale zase by to nemělo být na úkor sledovatelnosti. Průměr je (prozatím?) tak akorát. (07.12.2014)

Pozor! Komentář obsahuje brojlery (když jsme v té drůbežárně).. Dovolím si nastínit osu chronologické posloupnosti: V roce 1945 přinesl kohout před dveře kuře. Z kuřete vyrostla slepice, kterou svedla jiná slepice přešitá na kohouta. Následkem toho nepřešitá slepice snesla vejce, z kterého se vylíhlo kuře. Ihned poté se ho chopil kohout (po explozi zářivky nad hradlem nyní přešitý i nahoře) a v roce 1945 ho přinesl před dveře. Z kuřete vyrostla slepice... Jestli jste zmatení, nevadí. Jen si pamatujte, že se pořád jedná o jeden a tentýž kus drůbeže.. Hrátky podle Heinleina na motivy nevyhnutelnost, had požírající vlastní ocas a vliv časového paradoxu. Paradoxu, který nabízí čas navíc a v případě sebeincestního sci-fi bří Spierigů vám jej bere. Chyběla mi stylovější, do děje vtahující atmosféra, přebývala linie s Fizzle Bomberem a autorské sebevědomí v poslední třetině. Predestination tak visí v konopné time-travel smyčce hned mezi Osudovým dotekem a Looperem a kolem šibeničního vrchu vesele křepčí tucet vřískajících opic.. (10.12.2014)