Úkryt v zoo

Nemohu jinak a hodnotím pěti hvězdami. Po shlédnutí jsem si totiž uvědomil, jak neuvěřitelně silný zážitek pro mě tento film byl. Úkryt v Zoo není vůbec jednoduchý film a předpokládám, že ne každý ho snese. Pokaždé, když se chystám na zfilmovaný příběh z druhé světové války, tak jsem v šoku z toho, co všechno Nacisti (potažmo i Rusové) na bojových polích, ale i mimo ně, předváděli. Když ale umírají lidé, pořád si na to v rámci filmů zvyknete, protože je to v podobných filmech na denním pořádku. Když to ale odserou zvířata, tak to je teprv tvrdá filmová škola a musím se přiznat, že precizněji by vybombardování té varšavské zoo tvůrci natočit snad ani nemohli. Niki Caro překopal výstaviště v Holešovicích v nádhernou Varšavskou Zoo, čemuž jsem nebyl schopný ani uvěřit. Místy dokonce potěšily jasné pražské motivy. No a když tuto zoo nacisté zbombardovali, zbyl jenom kráter, se kterým se tehdejší majitelé sotva srovnávali. Musím se ale přiznat, že Jessica Chastain a Johan Heldenbergh svojí úlohu zahráli naprosto parádně a série českých herců mi v tomto filmu také dělala obrovskou radost. Jsem nesmírně rád, že Amíci opět (posledně Anthropoid) nabídli českým hercům a herečkám pár vedlejších rolí. Parádně zde sedli. Jejich role jsem si opravdu vysloveně užíval. Hlavně Arnošt Goldflam nebo Martin Hofmann excelovali. Úkryt v Zoo je pro mě tedy ve všech ohledech obrovským překvapením a mám pocit, že Varšavu budu muset co nejdříve navštívit. Tvůrci šokovali příběhem, který ještě nikdo nezfilmoval a filmovou válečnou tryznu opět povýšili na novou úroveň. Pro někoho dobře, pro někoho špatně. Je nicméně dobré takové příběhy znát a poučit se z nich! (31.03.2017)

Válečný film pro ženy. Srozumitelný, emocionálně dobře čitelný a pod kůži se dostávající spíše než válečným peklem prací se zvířaty a ZOO idylkou, minimálně v prvních pár minutách. Zároveň taky pasáž, kde je z diváka vymáčknuto nejvíc emocí. Opět je znát, že to točila žena. Je tam totiž rodinné kouzlo a specifická atmosféra, kterou bych kategoricky přesně tipoval na to, že tvůrce byl tentokrát poměrně raritně opačného pohlaví. Tomu odpovídá i změkčené vykreslení waršawského utrpení v ghettech, či akční scény, kterých je velmi málo a za moc nestojí. Nebýt vynikajících herců, kteří na sebe strhávají pozornost a již zmíněného rodinného puncu, asi by to nebylo až tak pamětihodné, protože zpracování příběhu má své nedostatky, především pak práci s časovým měřítkem a v jádru věci poměrně triviálním vyústěním. Daleko více emocí totiž vzbuzují zvířata, nežli pekla války a problematika o které se pojednává, tedy vlastně kde má ZOO hrát pouze prostředek a druhé housle. (26.06.2017)

Praha představuje Varšavu, Jessica Chastain manželku ředitele zoo, Daniel Brühl pak Hitlerova prominentního zoologa i nacistu, který by se rád Jessice dostal pod sukni. Varšavu obsadí německá vojska, rodinka prokáže odvahu, když pod záminkou zásobování farmy zajíždí do ghetta a vyváží Židy za lepším příštím. Všechno je lehce předvídatelné, málo napínavé a nijak zvlášť poutavé. Chybí atmosféra, chybí větší autenticita i emoce, celé je to zbytečně moc srozumitelné. Ano, námět je poměrně neotřelý, vadí ovšem to, že Němci či Poláci nemluví jednoduše německy nebo polsky, utrpení v ghettech se nedočkáme. A pod kůži se to nedostalo ani omylem. Kupříkladu jen první nálet byl dramatický asi jako příprava nedělního oběda. Novozélandská režisérka Niki Caro ztvárňující poměrně umně morální a vnitřní dilemata postav už jednoduše měla lepší filmová zastavení. Česká stopa pochopitelně potěší. (29.06.2017)

Dávám tři hvězdy, aby si někdo o mně nemyslel, že jsem zpátečník nebo podporuji ruskou armádu. Ale kočka není pes a když dva dělají totéž, často se to od sebe podstatně liší. A také: podle "skutečné události" nebo dokonce podle "true story" se mi už zajídá. Jakoby to, co si člověk vymyslí nebylo stejně skutečné jako to, co se stalo před pomalu sto lety. Tady byla po mě skutečná pouze režisérčina snaha udělat dobrý byznys, a do toho dala všechno. Ale na vrtání se ve varšavských záležitostech musí být člověk Polák a musí mít kule a nejlépe, když se jmenuje Polanski. Doložím to jedním (z mnoha) příkladem v ději a jednou v dialogu: Režisérka nechá vybudovat (paralelní/humanitární) gheto v ZOO pod halou, ve které manželé Žabinští jednají s nacistickými pohlaváry, aby vzudila náš thrill (nikoli suspension). Paní Žabinská se "dívá zvířatům do očí a vidí jim až do srdce"; to by žádný znalec zvířat nemohl říct. Ještě možná jeden příklad dokládající (určitě podle skutečnosti), že telefon je pomalejší než klus: Důstojník SS Lutz Heck vyhlašuje ze své kanceláře okamžitou razii do ZOO, zatímco přítomná pí Žabinská do ZOO pohodlně dokluše, zorganizuje přepravu a vyklidí jeho stávající židovské obyvatelstvo před příjezdem nacistické zásahové čety. Proč se o tom zmiňuji? Prostě se nerad nechávám vodit za nos. Pro film to platí stejně jako pro život. - Poznámka: v jedné recenzi čtu: "Nacisti (potažmo i Rusové)..." a tohle číst už nikdy nechci, a je to také důvod pro odstranění z oblíběných uživatelů. (No, jenže to neumím!) (23.03.2024)

Povedené WWII drama někde na půl cesty mezi Anonymou - Ženou v Berlíně a Polanského Pianistou, jehož uměleckých ani percepčních kvalit sice nedosahuje, ovšem nezdařilé tedy rozhodně není. Z filmu je velmi cítit ženský pohled na celou událost (a není také divu při výčtu tvůrkyní), což odráží i upření rastru na dopady války na civilní obyvatelstvo a jakýsi soft přístup k zobrazenému násilí, respektive opomenutí čehokoliv drastického, i trochu komornější ráz filmového vyprávění (v opozitu proti výpravnému entrée s exotickými zvířaty) - a samozřejmě postava hlavní silné (ženské) hrdinky a focus na ženy/děti/zvířata. Ten ženský rastr mne také přivedl ke komparaci s Anonymou, motiv znásilnění a podrobení se okupační (mužské) síle. Co se týče režisérky Niki Caro, je skutečně impozantní sledovat, kam až na své umělecké pouti z Nového Zélandu dorazila - od lokálně usazeného a regionálně ukotveného Pána velryb přes proražení a umělecké i komerční uznání v USA až k bravurně provedené mezinárodní koprodukci...opravdu široký záběr. Nechápu jen jednu věc - proč tvůrci zobrazující Varšavské ghetto a hlavně Varšavské povstání opakovaně ignorují počínání Rudé armády a Stalinem záměrně nařízenou nečinnost a nepřispěchání na pomoc a fakt, že Stalin záměrně nechal Němce povstání krvavě rozdrtit a srovnat Varšavu se zemí...zřejmě se to nehodí do uměleckých licencí jednotlivých tvůrců...tady se to třeba odbylo jednou jedinou větou v závěrečných titulcích... (30.06.2017)