The Guest

Skutečné multidobové retro. První polovina se rozjíždí jako mimořádně rozplajzlý, tisíckrát omletý devadesátkový sryler, aby se ta druhá mohla zvrhnout v nejpokleslejší osmdesátkový akční brak (čti – totální, na hlavu postavená pičovina, u níž v anotaci překvapivě chybí „kokotmédie“ nebo „čurákoteska“), přičemž to postrádá jak devadesátkový drajv, tak osmdesátkovou patinu. Smutný fuckt, že je to v červených číslech, přikládám jen tomu, že spousta zdejších prudkých „heteráků“ pocítila pnutí z toho modrookého Kena v hlavní roli. Herecky byl sice opravdu výborný, nicméně čtyřkovat a pětkovat to tu jen kvůli nateklému přirození je jednak neobjektivní a druhak velmi buzerantské. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě kůl a moderně říci „gej“. (17.12.2014)

"Nikdo z venčí nesmí vědět, že subjekt je pořád aktivní." Vojenské experimenty nám již přinesly soustu skvělých výsledků - aspartam, nervový plyn, jadernou bombu a nyní usměvavého sympaťáka Davida. Je to hodný kluk, takže jestli mi svým úmrtím šéf uvolní pracovní pozici, šikanující spolužáci schytají zásah chilli papričkami a feťáci se spravedlivě rozdělí na mrtvoly a obviněné z vraždy, tak já stojím za Davidem. Poskytnu mu alibi a nikdy se nebudu ptát po jeho skutečné identitě. Jenže rodina Petersenových to takhle jednoduše neviděla a to je škoda. Pro mne v tu chvíli nastal problém, protože nerad měním dres uprostřed zápasu a tak já jsem odhodlaně stál na straně Davida od startu až k restartu. Takový rodinný přítel se zkrátka moc často nepotkává. (25.04.2016)

Počul som, že je to pecka, ale neveril som tomu a tri roky som to obchádzal. Potom som si to pozrel a... je to pecka. Nie je to niečo, čo vám vyvŕta mozog z hlavy, ale je to dosť „iné“ na to, aby som dal 80%. Sympatický hlavný (anti?)hrdina, množstvo skvelých scén, pri ktorých si poviete „to je ale macher“ (scéna v bare, scéna u riaditeľa), uhrančivý Lance Reddick a výbušné finále. Ústredná postava vojaka sa fakt vydarila. (02.03.2017)

Několik let po tom, co jedinečný kult Drive vyhoupl na výsluní Ryana Goslinga, objevil se sexy a záhadný David coby The Guest ve snímku, z něhož by se také mohl stát kult. O Danu Stevensovi jsem dosud věděla jen to, že hraje v Panství Downton a že je to jeden z těch fešných a šarmantních Britů:) Role tajemného týpka, který se objevil odnikud, mu sedla parádně. Od začátku se rozehrává napínavý příběh, v němž hrají prim skvělí herci. Maika Monroe bourá žánrové klišé tuctových ječících blondýn a bere odvahu i chytrost do svých rukou. She looks like something between Brittany Murphy and Dakota Fanning. Dalším králem tohoto snímku je luxusní, vytříbený soundtrack. Mostly 80's. Ten zde, tak jako v Drive, dokonale dotváří osobitou atmosféru snímku a člověk tak přijde k dalším oblíbeným hudebním kouskům. Ten závěr je epický. Všechny ty kulisy. Hudba. "What the FUCK?!" :) (03.12.2016)

Scénáristická bezradnost nep(r)ominutelně zneužívající, znásilňující a parazitující (na) 80´s resp. 90´s. _Upřímně, ta neustálá snaha tvůrců, o vylepšenou resp. ozvláštněnou resuscitaci, již dávno prověřeného, mě začíná značně unavovat. Já jsem oldschool. Když whisky, tak poctivou, nikoliv medovou. Když vodku, tak čistou, nikoliv s příchutí melounu. Když ženu, tak „přírodní“, se vším, co to přináší a co k tomu neodmyslitelně patří a nikoliv umělohmotnou katalogovou skládačku, bez jiskry v oku, co vylezla, zjizvená a opuchlá, po čtyřiadvacetihodinovce ze sálu a měsíc se jí nemůžete dotknout. Vím, můžete namítnout….své fandy resp. fanynky, si i tato nabídka najde. Najde. To však neznamená, že já ji musím, na zdraví, (při)pít. _Závěrečný (před)halloweenský večírek ve škole (btw, musel jsem si ihned dopřát repete), plný všudypřítomného nadhledu a dávající jasně vzpomenout, na B. De Palmu, v nejlepších letech a formě, včetně významného pomrkávání v samotném závěru, to vše za vydatného přispění S. Moorea, dává tušit, že to v A. Wingardovi, někde skryto je a mohlo to být o poznání lepší. Tak snad příště…. 45% (10.02.2015)